Babišova revoluce skončila. Demokraté nesmí usnout na vavřínech, jako v minulosti
Volby, které právě proběhly, jsou první zjevnou a vážnou destabilizací babišovských „nových pořádků“. Revoluční nespokojenost s polistopadovou demokracií, zejména s její údajnou korupční prohnilostí, vedla po roce 2013 k tomu, že dvě dříve nejsilnější polistopadové strany (ODS a ČSSD) byly zatlačeny do bezvýznamnosti a dominantní postavení získal mocenský útvar Andreje Babiše, jehož základem byl mohutný koncern Agrofert.
Odtud se odvinulo silné mediální uskupení a v politice dominující hnutí ANO. Velmi mnohé z toho, co se v podnikání, politice a médiích vytvořilo spontánně po listopadu 1989, se na něm v letech 2013–21 stalo více či méně závislým. Vzniklo společenské prostředí přitahující mimo jiné i to nejhorší, co jsme volky nevolky zdědili z předlistopadové doby, kdy jsme byli ruskou kolonií, a čeho jsme nebyli nikdy schopni se pořádně zbavit.
To, co se aspoň v základních věcech podařilo zachovat, byl formální rámec polistopadové republiky (ústava a zákony).
Zatím není čas na vítěznou euforii. „Nové pořádky“ zapadly do vlastního bahna. Je třeba mít na vědomí, že jejich vznik je i důsledek našich chyb a selhání. Jak je například možné, že se do čela „obrodného protikorupčního procesu“ v roce 2013 prokousal a dlouho tam setrvával polistopadový zbohatlík s problematickou minulostí, jehož provází řada pochybných afér? A jak je možné, že dvakrát po sobě byl do vrcholné funkce ve státě celkem bez problémů a demokraticky zvolen člověk, který po listopadu 1989 dával nezakrytě najevo pohrdání a opovržení velkou částí české veřejnosti? Myslím, že je víc důvodů ke zpytování svědomí než k pýše a k nadšení.
Teď jsme víceméně jako dárek dostali naději, za niž musíme být vděčni (naděje je vždycky nezasloužená a u nás to v tomto případě platí dvojnásob). Je to zároveň závazek, kterému je třeba dostát. Bylo by jistě nevěcné tvrdit, že se na nynější situaci nepodíleli ti, co ve volbách na správné straně kandidovali, i ti, kteří dokázali správnou stranu podpořit.
Ale jsou to všechno poprvé po dlouhých osmi letech zatím jen pootevřená vrata. Andrej Babiš ztratil v politice, přesněji řečeno v legislativě, dominantní pozici. Udržel si ale silnou pozici v ekonomice a ovládá řadu médií. A hlavně a především má dosud v rukou exekutivu. Na jak dlouho, to nevíme.
Politická situace je vratká i vzhledem k tomu, že vůbec není jasné, co bude, případně nebude dělat prezident s nejasnými a z obecného hlediska často problematickými pravomocemi. Po volbách, které znamenají změnu, na něm velmi záleží. Tohle se musí objasnit co nejdřív, v rámci limitů, které poskytují ústava a zákony.
Situace je nejasná a dost nebezpečná. Nemohu se zbavit dojmu, že ji vítězové voleb berou trochu na lehkou váhu.
Takže: jak vlastně dopadly tyto volby, se teď ještě s jistotou nedá říci. Musíme o tom ještě rozhodnout. Zejména ti, na něž voliči vložili velkou odpovědnost.
