Předvolební danajský dar. Vládní strany staví své lokální buňky do hodně nepříjemné situace
Do začátku letošních komunálních voleb už chybí jen něco málo přes dva týdny. Kandidující subjekty již vesměs zahájily horkou část kampaně. Veřejná prostranství proto již „okrášlují“ billboardy, plakáty či pachty, lidé dostávají do schránek volební noviny a snad nejvíce živo je – zcela pochopitelně – na sociálních sítích. Komunální volby obvykle bývají o lokálních problémech a koneckonců to v minulosti vždy tak i bylo. Letos to nejspíš bude jiné. Opozice z těchto voleb chce udělat referendum o vládě Petra Fialy. Pokud se jí to skutečně podaří, řada lokálních buněk vládních stran to šeredně odskáče.
Na této skutečnosti přitom vůbec nic nezmění fakt, že obecní nebo městské buňky mají s vládními stranami mnohdy společné jen jméno a stranické logo. Že tyto buňky, které často čítají jen pár odvážlivců a nezřídka mají i problém sehnat potřebný počet lidí na kandidátku, nabízejí lidem své vize jak řešit dopravu v obci, kde postavit dětské hřiště, kolik peněz investovat do opravy chodníku anebo zda masivněji podporovat sport či další volnočasové aktivity. Tyto nápady pak budou přehlušeny opozičním rykem z Prahy nebo zastíněny reálnými problémy vlády, vládních stran či České republiky jako celku.
Posud k tomuto zjednodušenému uvažování je patrný, když člověk zabředne do diskusí pod články na webech a nebo sebere odvahu a vleze do názorové džungle na sociálních sítích. Velká část diskutujících si totiž automaticky spojí lokální buňku dané strany s její celostátní matkou. V diskusi jsou pak přemílány všechny možné a nemožné domněnky či reálné kiksy dotyčného subjektu skoro za celou dobu jeho existence. Neřeší se program, neřeší se osobnosti kandidátů, řeší se jen zkratkovité výkřiky z Prahy a celostátní úrovně. A do všeho se samozřejmě promítají nálady či frustrace pramenící z aktuální situace dotyčného diskutujícího.
Dlužno dodat, že vládní strany to svým lokálním buňkám příliš neusnadňují. Mají co dělat samy se sebou a s problémy, které se na ně valí ze všech stran. A když je někdo pod tlakem, přicházejí chyby. A to je voda na mlýn kritice. Někomu vadí, že se rázně neřeší energie nebo pokles reálných platů, dalšímu vadí recept na zimu v podání šéfky Sněmovny Markéty Pekarové Adamové a jiné třeba popudí onálepkování těch, kteří přišli v sobotu na Václavák demonstrovat. Nikoho přitom nezajímá, zda tyto informace či citace byly vytrženy z kontextu. Na to už se nikdo neptá. Už je pozdě!
Stranám a hnutím, které jsou v opozici proti vládě nahrává i skutečnost, že po loňských sněmovních volbách tu narostla frustrace lidí a hlavně mohou zvednout i takovou kartu, že v těchto volbách propadl milion hlasů. Tyto hlasy byly proti současné vládě. Tyto hlasy sice loni propadly, ale jejich majitelé tu zůstali. A ti půjdou volit znovu, posíleni zlostí, že se země ubírá a je spravována směrem proti jejich přesvědčení. To je velice výbušný koktejl a k jeho zapálení stačí jen málo. Populisté a extremisté vědí, že stačí málo a vyberou bank. Naopak před vládními stranami se otvírá ve volbách velká propast. Mají ještě několik málo dní na to, aby se jí vyhnuly nebo před ní alespoň zabrzdily. Jinak to odnesou především ti, kteří dosud tuzemské obce a města spravovali k relativní spokojenosti většiny obyvatel. Jejich největším proviněním tak jen bude skutečnost, že mají na sobě tričko jedné z vládních stran.
