Kandidáta vyřadit, pak zařadit. Prezidentské volby jsou neférové, selhává ministerstvo vnitra i politici
V roce 2012 ministerstvo vnitra odmítlo prezidentskou kandidaturu Jany Bobošíkové s odůvodněním, že nemá dostatečný počet platných podpisů občanů. Jenže Nejvyšší správní soud (NSS) pak označil výpočty ministerstva za chybné a Bobošíkovou vrátil do hry. Mezitím ale uplynulo několik týdnů kampaně, tyto volby se tak dají označit za neférové. Uplynulo 10 let a situace se opakuje, jen se týká Karla Diviše. A opět – k Divišovi je to neférové jednání státních úřadů, které volby ovlivnilo. Selhává u toho jak ministerstvo vnitra, tak celá politická scéna, která mohla dávno podmínky volby prezidenta upravit.
Nejvyšší správní soud v úterý 13. prosince poukázal na elementární chyby ministerstva vnitra při přepočtu podpisů na kandidátních listinách. „Toto pochybení pak zcela nepochopitelně neopravil při manuální kontrole ani operátor,“ řekl soudce Radan Malík. Ministr výmluv (toho času i ministr vnitra) Vít Rakušan ale reagoval tak, jako kdyby jeho úřad vlastně za nic nemohl. Jenže úřednici ministerstva, které šéf hnutí STAN vede, selhali. A minimálně v případě Karla Diviše se dají volby považovat za neférové, protože přišel o část ostré kampaně i mediální pozornost.
Aby toho nebylo málo, NSS doporučil politickým představitelům to samé, co před deseti lety: Že by „zákonodárci měli uvažovat o změně volebního zákona“, aby se podobné věci neopakovaly. Panenko skákavá, co se ale dělo těch dlouhých deset let? Nic.
Protože jsme v Česku, tak letošní prezidentská volba je ještě okořeněna tím, že ministerstvo vnitra nejdříve zaregistrovalo Denisu Rohanovou, která sebrala podpisy poslanců na svoji kandidaturu už v roce 2021, tedy v době, kdy volby ještě ani nebyly vyhlášeny. Zákon sice takový postup výslovně nezapovídá, přesto však podle soudu není možný. „Shodli jsme se na tom, že nelze podávat kandidátní listiny dříve, než je konkrétní volba prezidenta republiky řádně vyhlášena předsedou Senátu,“ řekl soudce Tomáš Langášek. Ale pozor, pokud se třeba kdokoli z našich čtenářů rozhodne sbírat podpisy občanů pod svoji kandidaturu k volbě v roce 2028, může začít už dnes. Nejsem právník, ale selský rozum říká, že je v tom prostě bordel.
Přitom jeden dobrý příklad, jak by to šlo vyřešit jednoduše, elegantně, rychle a levněji, existuje hned za našimi hranicemi. V Rakousku. Zákonodárcům by stačilo, aby přestali vymýšlet nesmysly a inspirovali se tam.
Jak to udělat jednoduše
V Rakousku stačí pro zaregistrování kandidáta či kandidátky do prezidentských voleb jen 6000 ověřených podpisů. U nás 50 000. U sousedů se ale sbírají podpisy zcela jinak, kromě trochu práce navíc na úřadech to nestojí moc peněz a v podstatě je nelze zpochybnit žádným soudem, jsou perfektně ověřené ihned. Postup je jednoduchý.
Pro volbu rakouského spolkového prezidenta dodají kandidáti nebo navrhovatelé jejich volebního návrhu obecním úřadům prázdné formuláře, takzvané „prohlášení o podpoře“. Tam se podepisuje každý, kdo chce jednotlivého kandidáta podpořit. Takový podporovatel musí přijít na obecní úřad tam, kde má trvalé bydliště a kde je zapsán ve voličských seznamech. Podepíše „prohlášení o podpoře“ a podle platného dokladu (občanka, pas nebo řidičský průkaz) to místní úředník ověří (k tomu mu slouží i celostátní registr). Hotovo. Trvá to chviličku. Nejsou potřeba k tomu peníze navíc. Představte si, že úředníci to dělají v normální pracovní době a nic zvláštního se u toho neděje. Podporu může podepsat člověk s rakouským občanstvím i v zahraničí na zastupitelském úřadě. Ale protože je potřeba pouze 6000 podpisů, žádné drama se nekoná.
Podpisy o podpoře se sbírají jen v určený čas, aby nebyly úřady nějak „zahlcené“. Například letos při rakouských prezidentských volbách to bylo přesně od 9. srpna do 2. září. V Česku se tvrdí, že při tak malém počtu podpisů by pak vlastně mohl kandidovat úplně každý. V Rakousku ale letos oficiálně kandidovalo nakonec jen 7 lidí.
U sousedů mají ale trochu jiné, řekl bych, že modernější, podmínky volby. Právo volit mají rakouští občané, kteří do konce dne konání voleb dosáhli věku 16 let a kteří nejsou z volebního práva vyloučeni na základě soudního odsouzení. Právo kandidovat na prezidenta mají lidé po dovršení 35. roku věku. Volit se může i korespondenčně. Tomio Okamura tvrdí, jako často opět nesmyslně, že korespondenční hlasování vedlo v Rakousku kdysi k podvodům. Jenže nejednalo se o podvodné hlasy, ale o to, že některé obálky s korespondenčními hlasy byly otevřeny předčasně. Tak se volby opakovaly. Ano, tak funguje demokracie. Navíc, když je systém jednodušší než u nás.
No a teď se můžeme dohadovat, co se odehraje při možných úpravách prezidentské volby v Česku. Asi nic. Nejvyšší správní soud tak za pět let možná opět bude vyřazovat a zařazovat kandidáty a volby budou opět svým způsobem neférové.
