Viliam Buchert: Pavel nebo Babiš? Kdo z nich je Hodný a Zlý a kdo Silný a Slabý
Režisér Quentin Tarantino o kultovním westernu Hodný, zlý a ošklivý řekl, že to byl „nejlépe natočený film všech dob“. Česká prezidentská volba sice není tak skvěle natočená jako Hodný, zlý a ošklivý, ale obsahovala a obsahuje různé prvky dramatu, komedie či detektivky. Navíc si česká rozdělená společnost dva postoupivší do druhého kola – Petra Pavla a Andreje Babiše – prvoplánově pasovala na hodného a zlého. Pořadí lze libovolně zaměnit, podle toho, kdo koho volil. Jenže Česko nemá hledat ani hodného, ani zlého, má hledat spolehlivého a důstojného. Což je po neblahých zkušenostech s Milošem Zemanem nutnost.
Kdo je ale v českých volebních reáliích hodný a zlý? A existuje i ošklivý?
Ošklivé můžeme vynechat. Kandidátka Danuše Nerudová, které se chvíli připisovaly i určité šance na vítězství, dokonce tvrdila, že je mladá a k tomu pohledná. Nerudová nakonec neuspěla, nedokázala se vyrovnat s reputačním problémem, který si za sebou táhla ze svého působení na brněnské Mendelově univerzitě a v závěru kampaně občas působila křečovitě. Prvního člověka s koncovkou -ová, tak na Pražském hradě neuvidíme. Je ale zjevné, že naše společnost je už na tuto variantu připravena.
Roli hodného před prvním kolem hráli všichni kandidáti, protože přímá volba je nutí k tomu, aby lovili příznivce všude. Andrej Babiš z tohoto módu vystoupil jen několik hodin poté, co se dozvěděl, že přes mnohé prognózy první kolo nevyhrál. Těsný výsledek (1 975 056 hlasů pro Pavla a 1 952 213 pro Babiše) nasměroval expremiéra k daleko vyhrocenější kampani. Jak už jsme u něj zvyklí, plete páté přes deváté, používá polopravdy, lži a smyšlenky. V jedné věci ovšem selhal hned na startu druhého kola. Hrátky poslance Babiše kolem války na Ukrajině, kterými se snažil nahonit do své ohrádky voliče SPD a radikální část protivládní scény, využívá ruská propaganda. I kdyby se Babiš tisíckrát zaklínal, že je vlastně proti Putinovi, že chce jenom mír, tak Kreml ví, že mu jakákoli další orbánovská relativizace konfliktu a jeho řešení nesmírně vyhovuje. V tom je Babiš pokračovatelem zemanovské politiky, která šla často proti českým národním zájmům. Z tohoto pohledu je Babiš ten zlý.
I to ale ke kampani patří a Babiš je silný kandidát, nelze ho v ničem podceňovat. To by si měla uvědomit i takzvaná pražská, brněnská nebo středočeská kavárna (každý si dosadí podle svého), která si do role hodného instalovala generála Pavla, který skutečně působí oproti Babišovi umírněněji a volá po konsenzu. To ovšem na vítězství stačit nemusí. Pokud někteří voliči už vyřazených kandidátů (Nerudové, Fischera a Hilšera) k druhému kolu nepřijdou či nebudou volit Pavla, mohla by pražská kavárna utrpět v prezidentských volbách třetí porážku v řadě. I když to tak dnes nevypadá. Stejně jako Babiš, musí silně své voliče mobilizovat i Pavel. A někdy se z něj musí stát i ten pomyslně zlý, jinak bude působit jako slabý.
Karel Čapek v komentáři v Lidových novách v září 1925 napsal: „Máme ponižující vědomí, že s námi političtí lidé dělají, co jim je libo. Jsme jim dobří jen k tomu, abychom jim odevzdali hlas, vše další, co nám demokracie dává, je politická bezmoc. Sneseš takovou bezmoc, pokud je demokracie v pořádku; ale dusíš se jí, jakmile si uvědomuješ, že demokracie jde špatnými cestami.“ Demokracie je naštěstí v Česku silná, dokazuje to i vysoká účast v prvním kole voleb. Není zde politická bezmoc. Ale aby demokracie nešla špatnými cestami, řečeno s Čapkem, musíme i příští týden rozpoznat, kdo je hodný, kdo zlý, nebo kdo je alespoň menší zlo. Tak těžké to v souboji Petr Pavel versus Andrej Babiš není.
Text vyšel jako úvodník nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
