Eva Pavlová: Snažit se vyhrát volby na strachu z války, vyhrožování a na lžích, to bylo opravdu zbabělé

Jaké ve vás v tuto chvíli, pár hodin po vítězství vašeho manžela ve volbách, převažují pocity? Je to štěstí a radost z úspěchu? Nebo jen klid a úleva, že už je to konečně za vámi?

Řekla bych hlavně klid a úleva, že je to za námi. Bylo to náročné období, zvlášť posledních čtrnáct dní. Nečekala jsem procházku růžovým sadem, ale zkoušet vyhrát volby na strachu lidí z války, vyhrožování, na lžích a dezinformacích, to bylo opravdu zbabělé. Tím víc, že já ani manžel nejsme lidé konfliktu. Víme, že k soužití, ať v manželství, nebo ve společnosti, je nutný kompromis.

Kdy jste uvěřila, že vaše společná prezidentská mise dopadne dobře? Cítila jste ale v určité chvíli úzkost nebo strach? O výsledek? O něj? O vás?

Úzkost a strach o výsledek jsem neměla! Jsme oba Štíři, a když se pustíme do úkolu, pro který jsme se rozhodli, chceme zvítězit! Neúspěch bych vnímala jako odmítnutí manželovy nabídky ze strany veřejnosti, ale život by se pro nás nezhroutil. Strach mívám o Petrovo zdraví snad jen ve chvílích, kdy jezdí v noci na motorce. A kdy jsem uvěřila ve vítězství? Až když bylo sečteno. Samozřejmě, nemohla jsem necítit tu podporu tisíců lidí na náměstích, která mne dojímala. Nazýváte cestu k volbě prezidentem mého manžela misí. Ano, jako službu ji společně vnímáme a přijímáme. Jsme tak díky naší profesi nastavení.

Jaká byla vaše první reakce, když přijel jednoho dne domů a na vaši otázku: „Co je nového, miláčku?“, utrousil nad polévkou: „Ále, tak mě napadlo, že bych měl být prezidentem!“