Pád vlády nabízí Miloši Zemanovi opět možnost hrát první housle
Ohlášená demise Bohuslava Sobotky a s ním i jeho vlády přišla jako blesk z čistého nebe. Ruku na srdce, tak rázné řešení vnitrokoaliční křeče čekal málokdo. Ale zatímco lídrům koalice nastává dlouhé a nepochybně bolestivé hledání řešení, jak z této šlamastyky ven, prezident Miloš Zeman si může mnout ruce. Bez jakékoliv námahy na sebe strhl veškerou – tedy nejen mediální – pozornost. Je to on, kdo drží všechny trumfy v rukou. Může ho to posílit, ale i poškodit. To kdyby neodolal pokušení mstít se.
Před několika dny si měl Zeman třást rukou v oválné pracovně Bílého domu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Mělo to být terno, fotky na webech a v novinách po celém světě. Velký diplomatický a především osobní triumf. Nepodařilo se, o skutečných důvodech nezdaru se dodnes spekuluje. Potupené ego českého prezidenta však nečekaně brzy získalo prostor na důslednou a důkladnou rehabilitaci ve světle ramp. Nástrojem mu k tomu nebude Trump, ale český premiér Bohuslav Sobotka.
Právě onen Sobotka, kterého Zeman považuje za jednoho ze „27 zrádců“ z dávné, leč hojně připomínané prezidentské volby z roku 2002. Tuto zradu Zeman Sobotkovi nikdy neodpustil, a kdykoliv dostal příležitost k políčku, vždy ji využil. Teď dostal možnost svého dávného nepřítele definitivně zadupat do země.
Komentátor Bohumil Pečinka o prezidentovi Zemanovi:
Tentokrát by se však Zeman měl trošku držet zpátky. Jistě, Sobotkovi namydlí schody, jak jen bude moci, ale nemůže to udělat tak okatě a s pomyslnou pěnou u úst (jak by to nepochybně udělal, kdyby to bylo například o rok či dva nazpět). Zeman totiž vedle vládní krize hraje i další partii, a tou jsou prezidentské volby na začátku roku 2018.
Zeman touží svůj mandát na Hradě obhájit a tuší, že „moudré“ řešení vládní krize mu přinese body k dobru. Nemůže se tedy přiklonit k nějakému divokému řešení typu druhé úřednické „Rusnokovy vlády“. Stejně tak nemůže totálně ponížit ČSSD, protože hlasy jejich voličů bude potřebovat v prezidentské volbě.
S demisí Sobotkova týmu to je Zeman, kdo se stal hlavním hráčem. Všichni mu budou viset na ústech a Zeman má takové role velmi rád. Na rozdíl od svých hlavních vyzývatelů Horáčka a Drahoše musí reálně konat (ačkoliv dle ústavy není za své kroky zodpovědný), bude ho všude plno. Nebude ho to stát vůbec nic. Billboardů nebude potřeba, spanilých jízd do krajů takřka také ne. Zkrátka ideální kulisy.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Přesto i partii s dobrými kartami lze prohrát. Zemanovi se to už jednou stalo v létě 2013. Od vlády sice vypudil pravici, ale úřednický kabinet složený z jeho kamarádů ze Strany práv občanů (SPO) byla jedna velká katastrofa a voliči to pak sečetli. Teď je ve hře mnohem víc. O tom, že SPO na podzim propadne, pochybuje snad málokdo, Zemanovy šance na znovuzvolení na Hrad jsou však stále vysoké. A přece jen, během dalších pěti let se pak třeba i ten Trump může zadařit...
