Jmenuje Zeman novým premiérem Babiše i bez sněmovní většiny? Dočkáme se nového výkladu Ústavy?
Prezident Miloš Zeman před několika dny ústy svého mluvčího Jiřího Ovčáčka vzkázal, že novým premiérem jmenuje vítěze říjnových voleb. Na jeho rozhodnutí by nic nezměnila ani skutečnost, že šéf ANO Andrej Babiš (a s největší pravděpodobností předpokládaný volební vítěz) je obviněn z dotačního podvodu. Jak číst toto gesto? Jako vztyčený prostředníček vůči mnoha lidem? Ztráta paměti nejvyšší ústavního představitele? Nebo snad ještě něco jiného a možná horšího?
Na úvod raději ještě jednou zopakujme, že šéf ANO Babiš nebyl odsouzen, ale o policie požádala Poslaneckou sněmovnu o jeho vydání. Totéž platí o jeho pravé ruce Jaroslavu Faltýnkovi. V právním státě platí presumpce neviny a pokud někdo není odsouzen, pohlíží se na něj jako na nevinného. O celé záležitosti s dotací na Čapí hnízdo se popsaly tuny papíru a nemá smysl to tu celé znovu opakovat a rozepisovat. Navíc vyšetřování ještě neskončilo. Ale o prkotinu tu nejde.
Vraťme se však ještě na skok o čtyři roky nazpět. Když na začátku léta 2013 padla vláda Petra Nečase a rýsovala se tu nová koalice pod vedením Miroslavy Němcové (navíc potvrzená 101 podpisy), odmítl ji prezident Zeman jmenovat s tím, že nejsou vyloučena obvinění dalších lidí a že si nevezme na triko jmenování ministrů, kteří by mohli úřadovat ve vězeňské cele. A záhy jmenoval vládu svých kamarádů, kteří ani nedostali důvěru sněmovny. Je jen potřeba dodat, že k žádným obviněním (kterých se Zeman tak bál) už nedošlo a z celé kauzy zůstalo velké nic. U Andreje Babiše přitom už jde o kauzu, která má konkrétní tvář, rozměry a potenciální nemalé následky.
Celá věc má ještě druhý rozměr. Aby se mohl stát Babiš premiérem a skutečně efektivně vládnout, musí mít většinu v Poslanecké sněmovně. A tu s největší pravděpodobností nezíská, a to ani skrze spojení se stranou či stranami, které lze klasifikovat jako protestní či nesystémové. Může tu pak nastat situace, kdy Babiš vyhraje volby, ale většinu v parlamentu získají strany, které všechny nyní unisono tvrdí, že s Babišem a ANO ne.
Co pak bude následovat? Co když žádná z těchto stran nevyměkne a na koalici s ANO nekývne? Co když tyto strany si podepíšou dohodu či memorandum a doloží, že Babiš 101 hlasů nemá? Co udělá Zeman? Jmenuje Babiše premiérem natruc a nechá ho v demisi vládnout půl roku menšinově a bude dělat vše pro, aby brzy vyvolal například nové předčasné volby?
Jistě, vítěz voleb by měl být osloven jako první. Klidně i pověřen vedením jednání o vzniku nové vlády. Ale bez jmenování a premiérského dekretu v ruce! A pokud za dva tři týdny přijde s tím, že většinu nemá, bude jednat někdo jiný. Tohle už je přece zcela ústavně, politicky i lidsky čisté.
S blížícím se datem voleb se stane z tohoto klání docela drama. Nejprve se řešil rozpad KDU-STAN, nyní všechny strany horečně přepočítávají mandáty a do toho všeho už prosakují náznaky, že by ANO klidně nominovalo jiného premiéra místo Andreje Babiše. Ale mohlo by vládnout ANO bez zásahů svého otce zakladatele? Nad tím vším stojí prezident Miloš Zeman, který ukazuje, že si bude dělat co chce, ústavní zvyklosti ho nezajímají, vnucuje svoji politickou hru svým protihráčům a všem bez uzardění tvrdí, že jeho jízdy pro krajích nejsou předvolební kampaň.
Mají-li odpůrci tohoto podivného matrixu v něčem naději, tak to je jen v samotných volbách. Musejí doufat, že k nim přijde tolik lidí a zvolí tak, že přibližování České republiky k praktikám středoamerických banánových republik, k nimž už to pomalu začíná docházet, zastaví nebo jej zcela zvrátí. Otázka pak jen je, jestli většina lidí si myslí totéž anebo během voleb zůstane doma či v hospodě u piva a pak bude další roky jen žbrblat a posílat paragony do účtenkové loterie.
