Hra o trůny za vlády krále Miloše. Česká politika podle pravidel kultovního seriálu
Bylo by to kruté, nesmlouvavé místo k životu; stejně tak by však bylo i přehlednější a přímější – vždyť nač snovat složité koaliční smlouvy, když se můžete s opozicí utkat na bitevním poli a své politické soky napíchat na kůl? Vítejte ve světě, kde česká politika hraje Hru o trůny – a zima se blíží (z Kremlu).
Ve fiktivním světě Hry o trůny se politika nedělá v rukavičkách; dělá se tam v plátových rytířských rukavicích obalených zaschlou krví. Představte si evropský středověk, ošmirglujte z něj pořádnou vrstvu civilizovanosti a morálky, přihoďte pár draků chrlících oheň, akcentujte diplomatický význam podzemních mučíren, epických bitev a úkladných vražd a máte přibližnou představu o tom, jak si den za dnem lebedí protagonisté jednoho z nejpopulárnějších seriálů pod sluncem.
Když jde člověk do politiky v naší spořádané realitě, hrozí mu snad tak akorát, že v kantýně Poslanecké sněmovny dojdou knedlíky a on si nebude moct přidat; ovšem při aktivní účasti v politickém dění Hry o trůny musíte počítat s tím, že vás někdo každou vteřinou zapíchne, rozčtvrtí, umučí, rozdrtí, nakrájí na plátky a naservíruje s knedlíkem v přístavní krčmě.
Přiznejte se, v tomhle světě prostě chcete vidět osobnosti české politiky. Chcete vědět, kdo by přišel o hlavu, jen co by tam vlezl, a kdo by si tam naopak prokřupal klouby, tasil meč a v písni krve a ohně se osvědčil jako velký bojovník. Takže tady je pár vhledů do toho, jak by to vypadalo v praxi.
Král Zeman je nahý a mrtvý
Ocas komety se táhl přes úsvit; rudý šrám, který krvácel nad zdmi Pražského hradu jako rána na růžovopurpurové obloze. Král Zeman stál na větrem ošlehávaném balkóně před svými komnatami a s neblahým tušením pozoroval oblohu. Nevěřil v osudová znamení, ale to, co teď protínalo nebeskou klenbu, vypadalo úplně jako...
„Kunda,“ pravil král Zeman a vlhkýma očima shlédl na poníženého zpravodaje tohoto listu. „Víte vy vůbec, jak se řekne...“ Svatováclavská koruna mu sjela do čela, když uchopil zlatý pohár z relikviáře korunovačních klenotů a polkl hlt mešního vína ze sklepů Anežského kláštera. „Pište si, pane redaktore: ta pomstychtivá cácora mě dostane, až pokvetou hrábě!“
Král tím při našem rozhovoru narážel na vnučku Ferdinanda Peroutky, madam Terezii Kaslovou, která – jak je čtenářům našeho listu známo – vede již přes dva roky krvavou pomstu za očištění jména jejího slovutného předka. Král Zeman při loňských lednových bakchanáliích prohlásil, že Peroutka je autorem novinového článku Hitler je gentleman; své tvrzení však (jak panovníkovi náleží) nechal nepotvrzené.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Madam Terezie z rodu Peroutků s naostřenou perutí v rodovém znaku vyslala ze své pevnosti ještě toho dne do všech stran havrany se zprávou, že pokud král Zeman své tvrzení nedoloží či neodvolá, tak se mu „tlustými bradami prořeže až k tlustému zátylku“.
Je nyní smutnou povinností zpravodaje tohoto listu oznámit, že rozhovor, který s králem Zemanem na balkóně Hradu toho dne podnikal, byl rozhovorem posledním. Z kusých informací ozbrojenců tuzemské Bezpečnostní informační služby vyplývá, že madam Terezie z rodu Peroutků vzápětí po svém oznámení vstoupila do učení chrámu Mnohotvářného boha, v němž se naučila skrývat svou identitu za uřezané tváře zabitých.
Zatímco shodou prapodivných náhod propukaly devastující požáry zrovna v knihovnách a archívech, v nichž měl být článek páně z rodu Peroutků k nalezení, trénovala se jeho vnučka v umění vydávat se za ty, kdož skonají její pomstou vedenou rukou. Příliš pozdě pak udatní mužové Hradní stráže prohlédli lest, již na ně přichystala a skryta pod tvářemi byrokracie se krvavě propracovávala hierarchií vnitřní sekce Hradu až ke králi...
Více si přečtěte v hlavním tématu nového tištěného Reflexu, který vychází ve čtvrtek 17. srpna.
