Vědci o volbách: Pětileté děti volí stejně jako dospělí. A volbu ovlivní i to, zda jste levák
Parlamentní volby se rychle blíží. Strany vypouštějí svůj více či méně vypilovaný marketing — některé si dávají záležet na programu, jiné na pudovém vnímání svých politiků. I to se totiž může vyplatit. Podle vědců totiž výsledek voleb na programech zas tolik nezávisí.
Jedním z faktorů, který ovlivňuje voliče, je i vzhled politika, jeho atraktivita. Pozoruhodné ale je, že to funguje i naopak — mně bližší kandidát se mi bude zdát „hezčí“.
Vědci z Cornellovy univerzity před lety uspořádali pokus mezi příznivci demokratů a republikánů. Zjistili, že lidé i při posuzování samotné atraktivity politiků upřednostňují ty, kteří reprezentují jimi preferovanou stranu. Pokud politika neznají, tato preference mizí. Kromě toho výzkum ukázal, že obecně atraktivnější připadá lidem politik, jenž je známější. To může být důležitý prvek kampaně — prosadit se do médií i v negativní zprávě může být lepší než neprosadit se vůbec.
List Los Angeles Times loni popisoval některé další průzkumy. Jeden z nich potvrzuje závěry vědců z Cornellovy univerzity. Jestliže lidé vybírají mezi dvěma kandidáty, o nichž příliš nevědí, v průměru mají tendenci vybrat toho lépe vypadajícího. „Pro mužské kandidáty to znamená být vysoký, symetrický, mít vysoké čelo a výraznou čelist.“
Další studie sledovala historické projevy kandidátů na premiéra v Austrálii. V 80 procentech případů vyhrál ten, který více používal kolektivní zájmena, jako je „my“ nebo „nás“.Pak je tu obecně známé pozorování, že lidé v době války či nepokojů preferují mužné typy kandidátů, a naopak v době míru a klidu.
Volíme jako děti
Tak trochu zahanbující se může zdát výzkum publikovaný ve vědeckém žurnálu Science před osmi lety. Vědci předložili několik dvojic kandidátů z různých voleb dětem mezi pěti a 13 lety. V 71 procentech případů děti vybraly kandidáta, který volby skutečně vyhrál. Chováme se tedy v průměru u voleb stejně jako pětileté děti?
Otázce věku u voleb se věnovala i profesorka psychologie Laurence Steinbergová. S ohledem na to, že skotského referenda o nezávislosti se mohli účastnit i mladí od šestnácti let, položila si otázku, v jakých případech je moudré snížit věkovou hranici. Odpověď v kostce zní: V činnostech, kde má člověk dostatek času na rozmyšlení, se hranice na 16 let klidně snížit může — například právě u voleb nebo při rozhodování o potratu. Naopak u činností, kde se mladistvý dostává do situací, v nichž je potřeba se rozhodovat rychle a zároveň hrozí vážné důsledky zbrklosti, Steinbergová snížení věkové hranice nedoporučuje. Jako příklad uvádí pití alkoholu nebo řízení vozidel.
Leváci versus praváci
Další neuvěřitelný výzkum loni zveřejnil Daily Telegraph. Podle doktora Daniela Casasanta z Chicagské univerzity může naši volbu ovlivnit to, jestli jsme leváci, nebo praváci. Ne že by pravák preferoval pravici, ale nevědomě preferuje kandidáty, kteří jsou na volebním lístku na pravé straně. Podle Casasanta leváci stejně tak preferují mléko, jež je na levé straně regálu, aniž by si to uvědomovali. Dle jeho výzkumu tak praváci vyberou kandidáta uvedeného na pravé straně volebního lístku o 15 procent častěji než leváci.
Korunu všem těmto výzkumům nasazuje ten publikovaný v roce 2012 na webu livescience.com. Titulek článku tvrdí, že na demokracii (na volby) nejsme dost chytří. Selháváme totiž při posuzování kompetencí. „Například pro lidi, kteří nemají hlubší povědomí o daňové reformě, je velmi těžké odhalit, kteří kandidáti jsou na daně experti,“ upozornil psycholog z Cornellovy univerzity David Dunning. Jinými slovy, nejde o to, že lidé nejsou sami experti v oblastech, podle nichž mají volit, ale že nejsou schopni ani odhadnout, kdo z kandidátů takovým expertem je.
Vše o volbách na Reflex.cz >>>
Zajímavé je, že ať už vědci zkoumali schopnost hrát šachy, znalost gramatiky, nebo jen vtipnost, jednotliví lidé vždy své vlastní schopnosti označovali za nadprůměrné. Dokonce i ti, již v testech vycházejí nejhůř. „Odhalili jsme, že studenti, kteří dopadli v testu nejhůř, hodnotili ostatní studenty nejméně přesně.“
Německý sociolog Mato Nagel při aplikaci tohoto výsledku zjistil, že lidé nakonec vždy dají přednost kandidátům, kteří jsou jenom o trochu lepší než průměr, před těmi nejlepšími, ale i před těmi nejhoršími. Taková je podle něj demokracie.
