Zeman jde zpět k přemyslovským knížatům
Pan prezident přijal odmítnutí hejtmana Čunka s lítostí. Buďto oběd, nebo večeře? Státník netroškaří, do Zlína nepojede. Nejde ovšem ani o oběd, či večeři, ani o další pohoštění stovky prezidentových dvořanů. Jde o kořeny české státnosti a to už člověka nějaký chamtivý hejtman, který na stát kašle, opravdu zarmoutí. Prezident Zeman navazuje na starou přemyslovskou státnost. Chce poukázat na zdroje, z nichž český stát vznikl a chce staré dobré tradice obnovit. A do toho mu vleze Čunek s peněženkou!
Za přemyslovských knížat, v raném středověku, nic nefungovalo. Nebyly silnice, sídla spojovaly jen špatně udržované stezky v pralese. Nové stezky se takřka neprosekávaly. Když se konečně někde pár metrů nové stezky prosekalo, než to zarostlo, hned tam jel kníže slavnostně to otevřít. Cesta do Brna trvala desítky hodin a mnohdy jste z pralesa vyjeli u Liberce. Nebyla funkční místní správa, ba dokonce nebyla žádná. Finanční úřady neexistovaly. Výběr daní byl takřka na nule, knížecí dvůr často sám neměl co jíst.
Přemyslovci si ovšem věděli rady. Neustále se svou družinou asi sta lidí objížděli celé knížectví. Pobyli v každém sídle, v každé vesnici a v každém hradišti či hradu několik týdnů či měsíců, to podle zásob, dokud je zcela nevyjedli a nevypili a neřekli všem svá státnická moudra. Pak sebrali, co zbylo a táhli dál. Kruté a nerozumně to může připadat jen dnešnímu člověku. Postižená ves měla několik let pokoj od všežravého státu i od daní. Také byla příležitost vidět knížete zblízka, jak jí, pije a chytá děvečky. Dnes máte stát na krku každý den, topíte se v džungli daní a berní, zatímco Zeman vám není vůbec vzácný. Máte ho doma v TV každý večer.
Prezident Zeman se očividně k této přemyslovské tradici vrací. Českou státnost tak upevní. To lakotný Čunek, Moravan, nepochopil. Přitom se jedná jen o symbolické připomenutí této progresivní tradice přemyslovských knížat. Žádné týdny a měsíce vyžírání, jen den, dva, tři. Při odjezdu žádné rabování nesnědeného a nevypitého, bere se jen, co přijde darem. Žádné bezuzdné řádění stohlavé prezidentovy družiny, nýbrž jen tichá filozofická rozjímání mluvčího. A děvečky, ty mohou během pobytu prezidenta klidně spát.
Chování lakotného Čunka, kterému je hejtmanská peněženka bližší než zájem státu či problematika přemyslovských tradic, je prostě ubohé. Naštěstí jsou ještě další a další místa v zemi, dosud nevyžraná. Sto hradních reků se blíží k bohaté Olomouci, kdys přemyslovskému a nyní i zemanovskému městu. A už se strojí hostiny. České státnosti nedejme zahynouti.
