Konec Andreje Babiše po volbách? Nedoufejme, věřme v zázrak
Jestli to má dopadnout, jak se všeobecně tvrdí, přečtěte si vysvětlení volebního vítězství takzvaných protestních stran (protože proti čemu protestuje Andrej Babiš?) z pera Bohumila Pečinky v dnešním tištěném Reflexu. K němu není moc co dodat. Já ale doufám, jako ostatně téměř o každých volbách, že se v neděli neprobudíme u pásu Sjednoceného Babišova masokombinátu a nebudeme cpát piliny a odřezky z podešví do jeho párků a salámů.
Sice existuje známá vědecká teorie, že třetina národa je nesvéprávná (a sto procent lidí věří, že do té třetiny nespadá) a výsledky voleb podle toho nutně vypadají, nicméně jako celoživotní optimista se nehodlám předem smířit s očekávanou volební porážkou „normálnosti“.
Má víra není založena na pouhých emocích a dojmech, ale především na přesvědčení, že tolik informací a pevných dat o hlavních protagonistech letošního boje o Strakovu akademii jsme snad neměli před žádnými volbami předtím.
Takže, kdo chce, vidí a ví:
Andrej Babiš je kvůli eurodotacím trestně stíhaný lhář a spolupracovník StB. Jeho hlavní byznys – chemie – je založen na čerpání dotací, ničení zemědělské půdy pěstováním řepky a produkcí biopaliv. Jeho strana je prolezlá bezskrupulózními kariéristy většinou bez jakéhokoliv světonázoru, pokud za něj nepovažujeme cynismus. Výsledky čtyř let vlády jeho ministrů jsou tristní.
Stačí se podívat do oduševnělých tváří ministra (ne)dopravy Ťoka, ministra (ne)spravedlnosti Pelikána, a především na výsledky práce ministerstva financí pod vedením samotného Andreje Babiše a rytíře smutné postavy Ivana Pilného. Teror zajišťovacích příkazů, elektronického šmírování, bizarní účtenkové udavačské loterie, hlášení a nekonečné buzerace. A kdo chce věřit, že Andrej Babiš bojuje proti blábolům, jak slibuje na billboardech, má možnost si jej kdykoliv poslechnout v přímém přenosu.
Volební výsledky sledujte o víkendu na Reflex.cz >>>
Jistě, pohled do zástupů stran srovnaných za ANO se může mnohým z nás rovněž jevit truchlivě. Nicméně stále věřím, že škrtneme-li zbylé strany podílející se na čtyřletém vládním řádění proti svobodnému a podnikavému člověku (tedy sociální demokraty a lidovce), bizarní křiklouny a ultralevičáky (Okamura, Bartoš, Stropnický atd.) a komunisty, stále zbývá slušná svobodná volba.
Každé volby jsou sice personálním nebo programovým kompromisem vůči vlastní představě ideální správy věcí veřejných, ale doufám, že klidní a hodnověrní demokraté nemusí nad nabídkou letošních volebních lístků skřípat zuby.
No tak dobře. Nedoufám. Věřím. V zázrak.
Blížícím se parlamentnícm volbám se věnujeme i v novém tištěném Reflexu.
