Budou tyhle smutné volby poslední?
Když jsem se vrátil z volební místnosti, kde jsem smutně vhodil svůj hlas pro systémovou tradiční stranu, najednou jsem si uvědomil, že nemám ten obvyklý volební sváteční pocit. Spíš to tam prostě hodit a vypadnout, než si užívat demokratických vymožeností. A celou dobu jsem myslel na to, že tyhle volby jsou možná poslední.
Za bolševika jsem chápal - jako dítě z komunistické rodiny - volby jako povinný rituál, kam soudruzi chodí zvolit jednotnou kandidátku Národní fronty. Nepoznal jsem v dětství a mládí volby, kdy by bylo skutečně možné volit, rozhodovat mezi jednotlivými stranami. A když pak přišla demokracie a první volby skutečné, pravé a ne socialistické, cítil jsem to jako obrovský svátek a čest, že můžu spolurozhodovat o osudu země. A také jsem za těch sedmadvacet let od revoluce nechyběl ani jednou - a vždy jsem to prožíval jako svátek, že konečně můžu.
Letošní pocity z voleb mám v podstatě úplně stejné, jako za komunistů - byť jsem, alespoň prozatím, stále ještě měl možnost vybírat z více kandidátů. To zatím zůstalo. Ale vedle toho zůstává i v podstatě jistota, že můj hlas - podobně jako za komunistů - nebude nic platný, protože přijdou jiní, bude jich moc, a zvolí zhoubu. Tyhle volby totiž nedávají pro žádného demokraticky smýšlejícího člověka žádnou šanci. Demokracie může dopadnou špatně, nebo ještě hůř - pozitivní variantu nevidět. Je prakticky jisté, že vyhraje nedemokratický autoritářský politický subjekt.
Můžeme se ptát, jestli bude mít většinu sám, nebo zda bude muset přizvat do koalice další nedemokratické subjekty. Pokud si vzpomeneme na poslední průzkumy, tak vidíme, že tři nedemokratické subjekty mají reálnou šanci dát dohromady většinu, a možná i většinu ústavní. Hlasy těch pár intelektuálů nezmění, že bača se samurajem, možná v pozadí se soudruhem, budou klíčovými hráči nového povolebního uspořádání. A že to bude uspořádání nedemokratické.
Proto mám letos pocit, že jsem místo u voleb byl na pohřbu, a proto se mi celý den honí hlavou otázka, zda tyhle volby nejsou poslední. Ne že bych se nechtěl těch příštích dožít, ne že bych počítal, že mne skolí horečka omladnic a umřu. Spíš nevím, jestli nám ta věrchuška, která z těchto voleb vzejde, ještě někdy dovolí demokraticky volit. Anebo zda se volby zase jako za Národní fronty změní na proklamativní odevzdání hlasů jediné existující kandidátce, tvořené managery jistého holdingu. Protože si vzhledem k rozložení preferencí v podstatě nedovedu představit jiný výsledek, než více či méně rychlý konec demokracie v České republice.
