Kdyby se Fiala spustil s Babišem, tak by jeho nevěra byla pro Česko nakonec prospěšná
Jednou z nejdiskutovanějších povolebních otázek je, zda by ODS, která skončila v hlasování druhá, šla s Babišovým hnutím ANO 2011 do vlády. Předseda občanských demokratů Petr Fiala i další představitelé strany opakují pořád to samé – nešla. Je to postoj zásadní a je dobře, že pořád existují v politice lidé, kteří drží slovo. Na rozdíl od jiných si ale myslím, že pro Českou republiku by bylo daleko lepší, kdyby ODS v nové vládě seděla.
Pokud chce nějaká politická strana prosadit svůj program (většinou to bývá samozřejmě jen část), tak účast v kabinetu je nutností. Z opozičních lavic sice něco také protlačíte, protože programy a záměry se mnohdy prolínají (styčné body najdeme i u ANO a ODS), ale na některé zásadní věci nedosáhnete. Při vší vůli, snaze i špičkovém výkonu není opozice ani tolik vidět. A ve sněmovně, kde je dokonce 9 stran, to bude ještě daleko, daleko těžší. Křiklouni typu Okamura budou exhibovat pořád a za každou cenu.
Občanští demokraté a babišovci se shodnou například na tak důležitých věcech, že daně se nemají zvyšovat. Že se má elektronizovat státní správa, že máme být silní ve vzdělávání či vědě. Že se zatím nemá přijímat euro, že máme být hodně kritičtí k EU a nutit ji k reformám, že máme být pevnou součástí NATO a že hlavní směr naší zahraničí politiky je na Západě. To přece není málo. Je to naopak pro naši budoucnost všechno nesmírně důležité a mohlo by to vyvažovat z řetězu odtrženého Miloše Zemana.
Pak jsou tady ale mezi ODS a ANO neslučitelné věci.
Prvořadým problémem pro mnoho lidí je oprávněně osoba Andreje Babiše. Člověk s pošramocenou minulostí a poskvrněnou přítomností. Ale jednoznačný vítěz voleb. Líbit se nám to nemusí, ovšem v demokratické společnosti nezbývá, než tento fakt respektovat. Diskusi o tom, že část lidí jsou pitomci, že někoho volili, považuji za dehonestující, hloupou a svým způsobem nebezpečnou.
Pokud má být nějakým způsobem Babiš alespoň trochu pod větším tlakem a kontrolou, tak není moudré ho nechat vládnout s pomocí Okamury, komunistů, zdecimované sociální demokracie a se Zemanem v zádech. Roli „pacifikátora“ Babiše by dnes nejlépe mohla plnit právě ODS. Trvalý nesoulad mnoha stran s Babišem by mohl za určitých podmínek vést i k předčasným volbám, jenže v těch by ANO dostalo ještě více hlasů.
ODS se před volbami také zapouzdřila v otázce EET a udělala z této věci jednu ze svých vlajkových lodí do voleb. Byla to podle mého strategická chyba. Žádný zázračný výsledek to nepřineslo, protože EET se týká poměrně malého počtu lidí. Jistě, pro některé lidi může být i likvidační, ale nemohl to být tahoun kampaně. ODS ji odmítá a chce EET zrušit, Babiš je ochoten ji upravit. Určitý kompromis by byl rychle možný, ale v tomto obě strany k němu nesměřují.
Občanští demokraté dnes neustále opakují, že jsou po volbách druhou nejsilnější stranou. Jsou, ale podle čísel trojnásobně slabší než ANO. Jejich výsledek – 11,32 procenta – představuje mírné posílení oproti minulým volbám, je ale pořád v případě Poslanecké sněmovny druhý nejhorší v historii strany. A upřímně, 11 procent není žádný zázrak. K vážnému zamyšlení spíše je, že dokonce i v některých částech Prahy, kde ODS vždy dominovala, ji letos předstihlo nejenom ANO, ale dokonce i Piráti. Pokud zůstanou občanští demokraté v opozici, nedají se ani příště očekávat výsledky, které je nominují do vlády.
V očích některých voličů by se ODS nevěrou s obviněným Babišem jistě dostala „do řečí“. Ale pokud by ho dokázala v případě dohody o společné vládě alespoň nějak eliminovat a donutit ke kompromisům, nebyl by to špatný výsledek.
To se ale téměř jistě nestane, ODS se chce pod Petrem Fialou chovat principiálně. Pak ovšem musíme počítat i s variantou, že když Andrej Babiš vhodně zužitkuje ekonomický růst státu, tak ho tady budeme mít dvě volební období za sebou. Skutečně to rozmanitá opozice chce?
