Jiří Drahoš, Miloš Zeman, Micha Horáček

Jiří Drahoš, Miloš Zeman, Micha Horáček Zdroj: Nguyen Phuong Thao, Profimedia.cz

Pestrost prezidentských kandidátů rozhodně nevadí. Naopak, mohla by být ještě větší!

Petr Kolman

Prezidentské volby klepou na dveře. Osvícenější youtubeři asi již pomalu promýšlejí klipy, v nichž budou nápaditě zvát mladé lidi k volbám, a ti ještě „osvícenější“ obcházejí neziskovky či veřejné fondy, aby jim na tu jejich moderní formu „osvěty“ trochu přispěli.

Blíží se 7. listopad. V 16 hodin tohoto dne dojde k definitivní uzávěrce kandidátních listin pro české prezidentské volby. Nejprve chci předeslat, že jsem byl a pořád jsem zásadně proti přímé volbě prezidenta republiky.

Ze systémového hlediska nutno konstatovat, že přímá volba odpovídá prezidentskému systému, v naší ústavněprávní struktuře působí naprosto cizorodě. Připomeňme si, že po celé dějiny naší novodobé demokracie byl a je český stát parlamentní, a nikoliv prezidentskou republikou.

Pro pět ran do ústavy, nedávala by přímá volba o trochu víc smyslu, pakliže by měl český prezident nějakou opravdu důležitou kompetenci? Jako právníka mě napadá kupříkladu pravomoc vetovat zákony, kterou dnes hlava republiky (asi k velkému smutku Hradu) nemá a asi jen tak brzy mít nebude.

Nicméně když už přímou volbu máme, musíme se s ní smířit. Na rozdíl od některých jiných publicistů, politologů či čtenářů mi nevadí, že kandidují či o kandidatuře nahlas uvažují různé méně konformní osobnosti, či dokonce „postavičky“ – nechci je zde explicitně vyjmenovávat, abych jim nedělal další reklamu. Rozhodně jejich kandidaturu nepokládám za krok ke snížení naší politické kultury. Pokud to v Česku vlastně ještě jde, dodal by možná satiricky senátor Kubera, notabene který svou kandidaturu k smutku mnohých nakonec vzdal.

Obecně u tohoto typu voleb platí, že pokud kandidát myslí svou účast ve volbách vážně, tak se snaží programově posunout do středu, aby zaujal co nejvíce voličů.

Co může a nemůže hlava státu: postavení a pravomoci prezidenta České republiky čtěte ZDE >>>

Mnozí si neuvědomují, že přímá volba tak paradoxně pomáhá obrušovat hrany a zmenšuje politické extrémy. Přirozeně u některých zcela „extrémních extremistů“ to neplatí, ti řežou kampaň hlava nehlava s vědomím, že ve volbách stejně propadnou. Nicméně na tyto ultras pamatuje padesátitisícová hranice podpisů nutných ke kandidatuře. Navíc letos musí být tyto podpisy opatřeny mj. i datem narození, adresou místa trvalého pobytu nebo údajem, že podpisující podpůrce nemá trvalý pobyt na území České republiky, a dále pak číslem občanského průkazu nebo cestovního pasu. Padesátitisícový limit je dle mého názoru v prováděcím zákoně zcela správný. Volby, a to ani ty prezidentské, nejsou žádný holubník.

Takže jedno malé plus nám prezidentská volba možná přinese: částečnou kultivaci některých politických radikálů a radikálek. Nicméně celkově jsem pro návrat parlamentní (nepřímé) formy volby prezidenta.

Autor je právník a publicista

Vše o prezidentských volbách na Reflex.cz >>>