Kandidát na prezidenta Vratislav Kulhánek jinýma očima: Jsem inteligentní, krásný a skromný
Redaktorka Reflexu Jana Bendová se setkala se všemi vyzyvateli současného prezidenta Miloše Zemana. V záplavě názorů o euru, Rusku nebo Babišovi, u nich poodhaluje i lidštější stránky. Co mají rádi, na čem jim záleží a jak se chovají při osobním setkání. Předpolsedním v seriálu je Vratislav Kulhánek. Věděli jste, že by se jako prezident vrátil k novoročním projevům?
Vratislav Kulhánek má u mě ještě před setkáním dvě osobní plus. Za prvé: jmenuje se jako první český král, což není maličkost, přestože dotyčný Přemyslovec ani nešéfoval velké automobilce, ani nefandil Slavii (tu mám doma povinnou) jako jeho možný nástupce. Za druhé: je snášenlivým podnájemníkem desetikilového mainského mývalího Šmudly, který aspiruje na titul prvního kocoura země. Protekčně volám: Šmudla na Hrad!
Schůzku jsme si dali v centru Prahy, v jisté rušné kavárně. Nevadilo to. Pan Kulhánek totiž mluví málo a hodně se směje. Jako manažer odpovídá stručně, jasně, bez kudrlinek. Příklad? Otázka: „Jak vás napadlo kandidovat? To jste se jednou ráno probudil a řekl si hurá na Hrad?“ Odpověď: „Ráno jsem se probudil úplně normálně. Pak přišla skupina lidí, že by to byl dobrý nápad. Mně se to jako dobrý nápad nezdálo.“ Otázka: „Ta skupina lidí byla od pana Sehnala, který má stranu ODA a miliardy?“ Odpověď: „Ano.“ Otázka: „Nepořídil si pan Sehnal ve vaší osobě politického koně?“ Odpověď: „Mě se pořídit nedá. Závazky nemám. To spíš pan Sehnal má závazek vůči mně, že je ODA vidět.“ Otázka: „Kdo je vaším oblíbeným politikem?“ Odpověď: „Mezi českými se hledá blbě. Celosvětově Churchill a de Gaulle.“ Otázka: „Jaké je vaše prezidentské heslo?“ Odpověď: „Budoucnost patří aluminiu!“ … To už se smějeme oba. Génius Jára Cimrman má evidentně pod palcem dalšího kandidáta.
Manželka
Zatímco v následujících minutách hovoříme o důležitých problémech státu a světa, jako jsou rozpočtové schodky v době konjuktury („špatné“), nastupující robotizace („milióny lidí nenajdou práci“), vysychání zeměkoule („masy se dají na pochod“), riziku Babišovy vlády („jsou tu ústavní pojistky“), já celou dobu dumám, jak se mu dostat na kobylku a rozpovídat ho. Zkusím ho popíchnout otázkou, po které muži netouží: „Oženíte se se svou partnerkou, když se stanete prezidentem?“ Odpověď: ………. (tohle je dlouhé ticho): „Je to vysoce pravděpodobné.“
Vracím se způsobně k prezidentské kampani. Otázka: „Čím se lišíte od ostatních kandidátů.“ Odpověď: „Že jsem fabrickej a vím, jaké to je vstávat k píchačkám.“ Otázka: „Lidem ve fabrikách chcete vrátit respekt a úctu, jak to uděláte?“ Odpověď: „Tak, jak to dělám teď. Že o nich mluvím. Novináře moc nezajímají.“ Námitka: „Mě zajímají! Odpal: A kolik jste toho o nich napsala?!“ Kapituluji.
Čapek, Kerouak a Erben
Pan Kulhánek o sobě tvrdí, že je sangvinik s tendencí k flegmatičnosti. Možná a někdy, říkám si už nad dopitým šálkem. Ještě stačíme probrat jeho literární oblíbence Čapka, Kerouaka, Baudelaira a knihy osobního přítele Václava Erbena („nejlepším kapitánem Exnerem byl Kodet, z toho současného se Vašek musí obracet v hrobě“).
Máte nějakou špatnou vlastnost, ptám se na závěr. „Co by na mně mohlo být špatného? Jsem inteligentní, skromnej a krásnej.“
Uznávám: to je mimořádně přesvědčivý argument do kampaně. Už prvorepublikový premiér Švehla při pohledu na Masaryka konstatoval: Je to je ohromná věc pro stát, když je prezident krásný. A k tomu ty úderně stručné novoroční projevy! K nim by se totiž vrátil. „O Vánocích má řečnit farář, ne prezident.“
