Prohrají Drahošovi volby jeho sympatie k Unii?
Laskavý čtenář jistě zaznamenal, že v kampani proti zvolení profesora Drahoše prezidentem republiky hrají roli dva ústřední motivy. První z nich praví, že pan profesor je vítač, který zaveze do republiky imigranty z islámských zemí. Druhý motiv pak vyčítá Drahošovi jeho evropanství - a reálně ohrožuje jeho zvolení. Co za tím je?
Ještě si pamatuji to nadšení, když jsme vstupovali do EU. Já sám jsem si o půlnoci, kdy jsme se stali členy Unie, i zabrečel. A celou noc jsem si tenkrát pouštěl písničku Europe endless od Kraftwerke - a opájel se myšlenkou, že když v Jablunkově sednu do vlaku, tak neuvidím členy žádné pohraniční policie až do Madridu. A jako člověk, který vyrostl zavřený za železnou oponou, jsem z toho vývoje měl nepředstíranou a obrovskou radost.
Byl květen 2004 a Evropa byla úplně jiná než dnes. Především - Češi ještě nepřestali vnímat hrozbu Ruska, která je pro nás - zemi z oblasti bývalého ruského vlivu - zvlášť akutní. Chápali jsme, že historicky jsme součástí Říše římské, že nespadáme do byzantského, ale do západoevropského kulturního okruhu. A chápali jsme i to, že se tato skutečnost Putinovi nelíbí a že v Rusku existuje dostatek vůle a ochoty zvrátit evropský vývoj a udržet střední Evropu jako součást svého panství. Stejně tak jsme, ještě ztraumatizovaní z čtyřiceti let za železnou oponou, chápali jako obrovskou výhru, že najednou budeme smět za hranice, bez ponižujících prohlídek pohraničníků a celníků, bez víz, bez čekání na devizový příslib a podobné bolševické vymoženosti budeme v pátek moct sednout do vlaku a jet na nákup do Mnichova stejně, jako jsme před vstupem do Unie mohli jet nakupovat třeba do Mnichova Hradiště. Takže euforie ze vstupu do EU byla naprosto pochopitelná a já se za ni rozhodně nestydím.
Co se ale tak strašného v národě změnilo, že najednou je Drahošova evropská nota (upozorňuji - proevropská, ne proimigrantská) hrozbou, kterou používá tábor Miloše Zemana jako klacek k odhánění jeho voličů? Myslím, že odpověď je jednoduchá: Češi jsou momentálně v pozici traumatizovaného dítěte, které přišlo na to, že je maminka neochrání.
Deset let po vstupu ČR do unie už byla situace úplně jiná. Přestože Putin nepřestal být stejně nebezpečný pro Evropu jako předtím, Češi jakoby na hrozbu ruských tanků a nové okupace zapomněli. A strach z Ruska nahradil strach jiný: Strach z muslimů a z imigrantů. Po roce 2015 se tento strach stal určujícím pro prožívání milionů obyvatel Evropy, protože EU v roce 2015 prostě selhala. Neochránila Evropu a nedala lidem pocit, že jsou v bezpečí. Proto nyní čteme na letácích prezidentské volební kampaně, jak zemančíci straší Drahošem: „Nedovolím, aby primitivové, kteří mě zvolí prezidentem ČR, hlasovali v referendu o setrvání ČR v EU“, je napsáno na fotce s Drahošem, a výrok budí dojem citátu. Drahoš samozřejmě nikdy nic takového neřekl. Stejně tak „podpis“ pod tím pamfletem zní: „Soudruh Jiří Drahoš, kandidát Georgea Sorose na prezidenta ČR“.
Jak je možné, že se z EU stala za pouhých čtrnáct let hrozba a její fanoušci jsou chápáni jako veřejní nepřátelé? Je to jednoduché: Jde o celonárodní regres, o vztekání se malého dítěte, které se zklamalo v mamince. „My jsme mysleli, že nás EU bude chránit, protože jsme malí a slabí (což fakt jsme). A pak, když došlo na imigranty, tak Unie selhala a nechala přijít do Evropy milion lidí za rok!“ Základní důvěra byla narušena, dítě přestalo slepě důvěřovat, že maminka je všemocná, a tak ji za to své zklamání nenávidí.
Vzhledem ke geografické poloze nemá ČR mnoho šancí nebýt v EU - nejsme ani ostrovní Británie, ani vnitrozemský ostrov plný peněz a pracovitých lidí, jakým je Švýcarsko. Jsme prťavý státeček s exportně zaměřenou ekonomikou, a EU je náš klíčový a největší partner. Bez ní by u nás poklesla životní úroveń zhruba o třetinu. Není řešením vystupovat, ale spolu s celou středovýchodní Evropou Unii měnit a bránit se zániku národních států. Přesto strašení, že nás chce Drahoš v Unii držet a je prounijní, nyní možná vyhraje Zemanovi volby.
Takže prosím pamatujte: Strašení Drahošovou Unií je jen naříkání malého dítěte, které ztratilo svou slepou víru v maminku a nyní se vzteká, protože zjistilo, že maminka není všemocná. Bez členství v EU ale jsme ekonomicky i bezpečnostně namydlení. Takže napadat Drahoše, že je prounijní, je stejné, jako napadat ho za to, že chce, aby v Česku nebyla bída a hlad, a občané se permanentně nebáli možných útoků ruských bojůvek, jako se musejí bát Ukrajinci. A to vše by se bez členství ČR v Unii mohlo snadno stát. Argument proti Drahošovi proto je úplně plytký, demagogický a lživý.
