Více než třem milionům dospělých Čechů je srdečně jedno, kdo bude jejich prezidentem
Prvního kola prezidentské volby se před několika dny zúčastnilo 61,92 procenta oprávněných voličů. Bylo to sice mírně více než při podzimních volbách do Poslanecké sněmovny a podstatně více, než bývá v naší české kotlince zvykem u voleb do senátu, krajů či obcí, ale přesto je „rozměr“ armády lidí, kteří se takto svobodně vzdali svého hlasovacího práva, neblahý a tristní.
Převeďme to ještě do srozumitelnější řeči čísel. Podle seznamu voličů evidovaných v jednotlivých volebních okrscích se mohlo prvního kola zúčastnit zhruba 8,366 milionů lidí. Svůj hlas pak odevzdalo 5,177 milionů lidí a skutečně platných následně bylo 5,148 milionů hlasů. Podtrženo sečteno, přibližně 3,2 milionů lidí volit nepřišlo. Buďto se jim nechtělo, neměli koho volit, anebo zkrátka volbu hlavy státu z nejrůznějších důvodů bojkotovali. A je jen ve hvězdách, jak se toto číslo změní u druhého kola volby, které se bude konat tento pátek a sobotu. Bude to méně, či více?
Jsem si samozřejmě vědom toho, že v České republice není zakotvena povinnost chodit k volbám, a tudíž ten, kdo nechce, volit chodit nemusí a nikdo proti tomu nemůže nic namítnout. Přesto ona cifra čítající přes 3 miliony nevoličů je obrovská. Člověka hned napadnou otázky typu, jací to jsou vlastně lidé, jaké mají ke svému rozhodnutí důvody anebo zda jim nevadí, že svou nevolbou za sebe nechávají rozhodovat jiné. Jak se potom tito lidé vyjadřují k politice? Nadávají na ni, anebo vzhledem ke své nevolbě přijímají dění kolem sebe se stoickým klidem a nevyjadřují se k ní?
Jsem schopen pochopit, že voleb v České republice je hodně a řada lidí z nich je otrávená. Ale přece jen, prezident je jen jeden a je to z institucionálního pohledu první občan tohoto státu. A nějaký názor na něj by měl mít každý a tento svůj názor také sdělit. A o to více v prvním kole, kde byla celá škála kandidátů s mnohdy rozdílnými názory, a každý si tak mohl vybrat dle svého naturelu.
Letošní prezidentský souboj bude napínavý až do poslední chvíle. Jakékoliv prognózy sociologů nebo kurzové sázky nakonec mohou padnout na hlavu. Je možné, že o vítězi a budoucím prezidentovi může rozhodnout jen pár hlasů. Ironií však bude, že při zachování podobné volební účasti, jaká byla v prvním kole, a zisku vítěze okolo 55 procent nakonec o prezidentovi země s deseti a půl milionem obyvatel rozhodne většinová volba necelých tří milionů lidí. Tedy zhruba 30 procent obyvatel národa. Ale volba to bude legitimní a všichni budou muset respektovat výsledek.
Jako bumerang se pak opět do mediálního a veřejného prostoru vrátí otázka, zda zavést povinnou volbu i u nás a neúčast nějak penalizovat. Tato debata zcela jistě vzbudí emoce a určité reminiscence s obdobím před rokem 1989, ale povinná volba je dnes běžná v některých zemích EU a není na nich nic nedemokratického. Demokracie přináší svobodu a možnost volby, ale hned za nimi stojí i svědomí či odpovědnost. Měly by si uvědomit i ty tři miliony mlčících lidí. I oni se budou muset podřídit výsledku rozhodnutí většiny a co víc, tuto volbu stejně jako plat budoucího prezidenta zaplatit ze svých daní. A to už za trošku té občanské kuráže a zodpovědnosti stojí, nebo ne?
