Světlana for president: Co vypovídá popularita moderátorky Witowské o stavu české televizní žurnalistiky
Razantní způsob, jakým redaktorka České televize Světlana Witowská moderovala duel mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem, jí na sociálních sítích přinesl množství obdivovatelů. V Česku se v roce 2018 začíná kvalitní televizní žurnalistiky natolik nedostávat, že za každou dobře odvedenou práci je část veřejnosti ochotna vynášet novináře do nebes.
Dominátorka Světlana
Kdyby to záleželo čistě na liberální facebookové bublině, nesedí na Hradě dalších pět let ani Zeman, ani Drahoš, ale Světlana Witowská. Po čtvrteční debatě na České televizi začaly sociální sítě hořet. Diskutéři posílali Witowskou na Hrad jako Dominátora s Jágrem v dobách největší naganské slávy, profily se plnily fotografiemi, kde to elegantní novinářce obzvláště sekne, a přímo na komoru mířila populární facebooková stránka „Gurmánské české memes s pasívně agresívní příchutí“. Ta užila oblíbený internetový vtip, kdy se na pozadí webové stránky serveru Pornhub.com vloží fotografie z nějaké společenské, s pornem naprosto nesouvisející události. V tomto případě to sedělo dokonale.
Drahoš se Zemanem v křeslech, nad nimi sošná Witowská a pod tím, v typickém fontu hanbatého serveru, titulek „Domina krotí dva dědečky“. Lajky se jenom sypaly. Jenže celá věc má hlubší rozměr než jen chvilkový obdiv nestálého facebookového obecenstva k profesionálně odvedené práci moderátorky. Jakkoliv není třeba relativizovat výkon Světlany Witowské, je nutné si uvědomit, že tolik vynikla také z důvodu otřesné úrovně tří předchozích debat.
Modelíny
Česká televize měla dobře rozdané karty. Po naprosto nevýrazném Korantengovi na Nově a show Karla Voříška, kdy místy nebylo jasné, zda diváci sledují zápas Sparta–Baník, či prezidentskou diskusi (po umaštěné Soukupově), se ČT chtěla předvést a ukázat, že hraje docela jinou ligu. Což se jí povedlo. A Miloš Zeman to médiu veřejné služby jistě nezapomene.
Způsob, jakým prezidentskou volbu nezvládly obě komerční stanice, jasně ukázal, že tito hlídací psi demokracie jsou krotcí. V reakci na oligarchizaci médií sice v Česku v poslední době vzniklo několik pozoruhodných projektů (pro liberály DVTV, pro mladé levičáky třeba Alarm), nicméně mediální krajině země stále dominuje televize – v tom je Česko pořád Východem. Prima i Nova přitom ve zpravodajství a žurnalistice jdou stejnou cestou, jakou se ubírají v původní tvorbě: nekonfliktnost, snižování nákladů, konformita.
O dění u nás i v zahraničí reportuje z obrazovek soukromých televizí zástup modelů a modelín, kterým to hlavně musí slušet. Česká televize a Český rozhlas se tak v době, kdy část politické scény i veřejnosti začíná na svobodně, a především kvalitně informující média dost nevybíravě útočit, staly prakticky jedinými skutečně celoplošnými a obecně dostupnými kanály relevantních informací.
Na kaši
Jak bude následujících pět let co do vztahu moci a médií vypadat, se dalo hezky vidět už během sobotního Zemanova štábu. Potácející se publicista Rokytka (přispívá do Parlamentních listů), zjevně notně upravený hojným občerstvením, nadávky a rány pěstí novinářům ze strany dalšího esa „alternativních“ webů, Jana Šolty, a věta Jiřího Ovčáčka, že ho tyto incidenty „vůbec nezajímají“.
K tomu přidejme Tomia Okamuru, který se v Zemanově štábu téměř roztékal štěstím a vyhlídkou na brzký podíl na moci, a Andreje Babiše, jehož vztah ke kvalitní žurnalistice je také všechno, jen ne přátelský, a složí se nám krajně neveselý obraz nejbližší budoucnosti mediální scény v Česku.
Přistřihnout křídla
Mainstreamová televizní žurnalistika se dostala do stavu, kdy kvalitně, nicméně standardně zvládnutá politická debata spustí lavinu obdivu vůči moderátorce. To není moc dobré vysvědčení samo o sobě. Přitom je téměř jisté, že politici, kteří teď v zemi tahají za delší kus provazu, se pokusí médiím veřejné služby přistřihnout křídla. A je také jisté, že nikdy za posledních dvacet pět let nebylo nutnější bránit nezávislost veřejnoprávních médií než nyní.
K České televizi a Českému rozhlasu lze mít tisíc výhrad, nicméně fakt, že jde o prakticky poslední celospolečensky působící a dostupná média, jež si udržela profesionální úroveň a zdravou míru nabroušenosti, je prostě neoddiskutovatelný.
Prezidentským volbám se věnujeme v hlavním tématu nového tištěného Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 1. února.
