Bohumil Pečinka: Nehrajme si v komunálních volbách na četníky a zloděje
Jedním z trendů komunálních voleb ve velkých městech jsou hry na četníky a zloděje v duchu hesla „Pusťte nás na ně“. Hlavním heslem by však mělo být „Pusťte nás na to“. Vedlejší pak: nepodléhejme iluzi socialismu, který se pod jinými nálepkami vrací.
Všechno začalo už někdy v polovině devadesátých let, když Miloš Zeman jako vůdce opozice přišel s heslem o „spálené zemi“. Svoje politické oponenty tehdy nechtěl porazit a prosadit jinou politickou koncepci, ale v prvé řadě je kriminalizovat a znemožnit. To, že to nedokázal tak úplně „zprocesovat“, je jiná věc.
Opoziční mentalita
Když si vezmeme českou politiku už od druhé poloviny 19. století, tahle destruktivní linka stát vždy „proti něčemu“ byla vždycky silná. Byla daná hlavně tím, že Češi dlouhá staletí neprožili „zážitek státnosti“.
Dvacet let první republiky nestačilo tuhle opoziční mentalitu nahradit něčím jiným. Étosem Masarykovy republiky sice bylo „budování státu“, ale po jejím smutném konci před osmdesáti lety zase začalo vnímání státu jako eráru, tedy něčeho vnuceného zvnějšku. Naopak erár se uměl lidem za leccos mstít, zvláště v komunistické éře.
Celý tento systém ve většinové české populaci má vybudovat nedůvěru „k těm nahoře“, která přešla i do demokratických poměrů. Opoziční postoje jsou fajn, když jde o to, kontrolovat demokratickou moc, aby nezneužívala veřejné úřady. Smyslem starostů, primátorů, hejtmanů a ministrů a jejich oponentů není věčně někoho kontrolovat, ale něco, co by se nepřesně dalo popsat slovy jako vytvářet prostor, podněcovat, umožňovat, rozvíjet. To už není opoziční mentalita, ale politika dospělých lidí. Té se Česku nedostává, protože Češi jsou silní v kritice, ale už méně v pozitivním přístupu.
Ne socialismu
Byl jsem například svědkem dvou debat kandidátů na primátora Prahy. Jeden z možných budoucích primátorů, pirát Zdeněk Hřib, se předháněl především v tom, s kým nikdy – ne s ODS, ANO, Čižinským a výhrady měl i k Pospíšilovu seskupení. Cílem, říkal, je maximálně zvítězit.
Přitom politická situace v hlavním městě je taková, že k většině v městské radě nebude stačit ani dvoučlenná koalice. Vyjděme z toho, že piráti přece jen nějak radu vytvoří a budou mít primátora. Co dál?
Z rétoriky jejich lídra vyplývá, že nejdřív bude na řadě „vyšetřovací džihád“ vůči předchozí koalici v čele s hnutím ANO. Fajn, ať to udělají, ale jako bod číslo 22 na jejich pomyslném seznamu priorit. Hra na četníky a zloděje, která se tváří, že po dopadení těch zlých dojde k všeobecné katarzi a opravdovému rozvoji, je velká iluze.
Stejně jako je iluzí představa, že nastala doba, kdy je třeba tak trochu otevřít dveře komunálnímu socialismu. Tedy začít masívně budovat městské byty s regulovaným nájmem, což je hit těchto voleb všude v republice. Podobně jako tendence odkoupit znovu vodárenské a jiné sítě.
V obou případech to skončí jako v éře socialismu. Město samozřejmě dokáže určitou část bytů postavit, ale jejich následná správa a pronajímání budou předmětem takové korupce a přemrštěných nákladů na udržování, že se v tom utopí velká část peněz města.
Stejně tak s přebíráním vodáren a dalších energetických odvětví. Jsou zde už první případy Plzně a dalších měst, kde se rok od roku zvyšovaly náklady a snižovaly výnosy těchto firem. Nehledě na to, že řada komunálních politiků si s tím spojuje naději dostat se k legálním penězům z účasti ve vedení těchto městských firem atd.
Jinou variantou téhož jsou lyrické řeči o komunitním způsobu života ve městech, proti němuž stojí zlí „develotři“. Zase příklad z Prahy. Výsledkem těchto snů levicové zlaté mládeže ze Strany zelených je zablokování územního a stavebního rozvoje a dramatický růst nákladů na bydlení, který nejvíc dopadá na ty, v jejichž zájmu se tato politika údajně prováděla.
Primátor losem
Když člověk sleduje volební sliby, dává mu to vzpomenout na méně příjemnou etapu v životě starověké athénské demokracie. Tam, ve fázi triumfu populismu, politici prosadili veřejná hlasování o strategických věcech (referenda) a obsazování veřejných funkcí losováním.
Tohle je zřejmě poslední meta (po městské dopravě zadarmo pro všechny), která na českou demokracii čeká. Do té doby si ještě stihněme zahrát pár her na četníky a zloděje, zablokujme všechny pohyby ve veřejné sféře ve jménu čistoty dobrých úmyslů a umeťme tím cestu pro nástup těch, kdo, stejně jako ve starých Athénách, vyjdou s heslem silné ruky proti chaosu, který ve veřejné sféře vytvářejí nedospělí lidé.
