Třpytivé volební alternativy aneb Co nahrává politickým kmotrům
Mezi politickými a dalšími společenskovědními vzdělanci, analytiky a komentátory se teď nesluší ničeho jiného, než dávat průběžně k lepšímu více, či méně originální postřehy k tuplovaným českým volbám. Samozřejmě nemohu zůstat stranou, jak by to jenom vypadalo!
Jeden z těch kolegů, sociolog Jan Herzman, specialista na výzkumy veřejných mínek, zopakoval známou věc, že Češi, Moravané a Slezané upřednostňují levicové hodnoty či ideály, leč od domácí levice si drží distanc. Něco na tom fakt je, tuzemská levice bývala známá neschopností vyhrávat volby i za nehorázně příznivých okolností. Nyní na sebe, když už, poutá pozornost ponejvíce, že se nedokáže odrazit od bahnitého dna. To nejspíš potvrdí i aktuální volby. Primárně mě v nich proto zajímají dva aspekty – kolik hlasů do uren získají a jak uspějí anoisté, jimž se podařilo odsát elektorát ČSSD a KSČM, a kolik bude popele v urnách české levice.
Obzvláště kolik cihel zvětralo z věkovité stavby Lidového domu, o nějž bylo svedeno vícero zásadních bojů. K němuž má stará kamarádka, emeritní biskupka Jana Šilerová, podotýká, že sice vždy uznávala jihoamerickou teologii osvobození (v níž se mísí marxismus s hodnotami katolictví), a zvláště potom její mučedníky, leč nikdy není z principu s to vhodit lístek české levici, protože je proudem celkově farizejským. Divadelně tragikomickým. Na kterýžto fakt zase po svém reagovala jiná, o poznání méně intelektuálně založená paní, jež pochází z Brna, kde se při startu Kalouskovy TOP 09 vrhla v jejích barvách do komunálních voleb, aby prosazovala výsostně levicové ideály…
Dokonale zásadní pro budoucnost české levice, potažmo sociální demokracie, bude, co si z porážky vezme. Jestli pochopí, že je v rozvalu, anebo se bude dál pinožit v hloupostech či malichernostech. Zda její vysocí představitelé porozumí, proč se regionální „socani“ před hlasováním snažili distancovat od centra, zda obsáhnou, z jakých příčin kandidují tito na cizích kandidátkách. Má-li smysl, aby nečinnou Masarykovu demokratickou akademii (MDA) nadále vedl totálně neschopný, šablonovitý Špidla, když jsou tolik zapotřebí myšlenky pro nové časy. Anebo zda je egoismus „čím hůř, tím líp“ nezbytným východiskem pro příští boje o moc. Jestli se tím neprospívá hlavně nejnebezpečnějším kmotrům. Velkoobchodníkům se státem, se třpytnou „alternativou“ nepolitiky.
