Lidovci, socialisté, reformisté. Jakou sílu mají v Evropském parlamentu eurofrakce a jak se liší od eurostran
V souvislosti s volbami do Evropského parlamentu se často mluví o eurofrakcích a eurostranách. Často jsou zaměňovány, jde však o dva různé pojmy. Eurofrakce sdružují poslance v Evropském parlamentu, eurostrany sdružují národní politické strany z jednotlivých členských států. Ve struktuře EU mají odlišné funkce.
Evropské frakce Evropského parlamentu
Od roku 1953 sedí v zasedacím sále Evropského parlamentu (resp. jeho předchůdců) poslanci nikoli podle toho, z jaké země pocházejí, ale podle své politické orientace. Už v té době se totiž zrodila sdružení poslanců s podobnými politickými názory napříč členskými státy. Dnes se jim většinou po německém vzoru říká „frakce“ či také „eurofrakce,“ ale jednací řád Evropského parlamentu je nazývá „politické skupiny (political groups), jde ale o formace, kterým v češtině běžně říkáme poslanecký klub.
Od počátku existence frakcí je v jednacím řádu Evropského parlamentu definována jejich minimální velikost. Původně se týkala jen počtu poslanců, ale když se opakovaně objevila frakce složená jen z poslanců za jeden členský stát (naposledy Forza Europa Silvia Berlusconiho), přibyl ještě limit minimálního zastoupení členských států.
Aktuálně platí, že minimální počet poslanců pro vytvoření frakce v Evropském parlamentu činí 25, zároveň ale ve frakci musí zasedat poslanci zvolení nejméně v jedné čtvrtině členských států. Nyní a případně i po brexitu tedy frakce musí zahrnovat poslance volené v minimálně sedmi členských státech. Třetí podmínka pro vytvoření frakce potom zní, že ji musí vytvořit poslanci „podle své politické příslušnosti.“ To zní samozřejmě, ale Europarlament už v minulosti na základě tohoto ustanovení rozpustil frakci, do níž se spojili nezařazení poslanci různých politických orientací. Pro poslance je totiž výhodnější být ve frakce než zasedat jako nezařazený. Frakce totiž dostávají nejenom finanční prostředky z rozpočtu parlamentu, ale hlavně mají silnější pravomoci v určování toho, co se bude v parlamentu projednávat, kdo bude k danému bodu vystupovat či při bodováni pozměňovacích návrhů.
Osm současných frakcí v Evropském parlamentu
V posledním funkčním období Evropského parlamentu v jeho rámci působí osm frakcí, což je historicky rekordně vysoký počet.
- EPP: Evropská lidová strana
Už od voleb v roce 1999 tvoří početně nejsilnější frakci ta s názvem Evropská lidová strana (European People's Party – EPP). Historicky ji vytvořili už v roce 1953 poslanci křesťanskodemokratické orientace, ale postupně do ní přibyla i část konzervativců, francouzští gaullisté a další široká středopravicová uskupení. Dnes proto sdružuje poslance od středu doprava, ale pouze z těch stran, které se hlásí k současné formě evropské integrace a které více méně podporují její další prohlubování. Těsně před koncem aktuálního funkčního období drží tato frakce 217 ze 751 křesel (28,89 %) a nejsilnější skupinu v jejím rámci tvoří tradičně poslanci za německou stranu CDU. Z České republiky v jejím rámci zasedají poslanci za TOP 09, KDU-ČSL a STAN.
- S&D: Progresivní aliance socialistů a demokratů
Druhou nejsilnější frakci v současnosti tvoří skupina s názvem Progresivní aliance socialistů a demokratů (Progressive Alliance of Socialists and Democrats – S&D), která dokonce mezi lety 1979 a 1999 Evropskému parlamentu svou početností dominovala. Nyní sdružuje všechny relevantní strany sociálnědemokratické a labouristické orientace, které doplňuje italská středolevá Demokratická strana, jejíž zástupci tvoří v jejím rámci společně s německými sociálními demokraty nejpočetnější národní skupinu. Socialistická frakce jednoznačně podporuje prohlubování evropské integrace. Nyní ji tvoří 186 poslanců (24,78 %). Českou republiku ve frakci dosud zastupují poslanci zvolení za ČSSD.
- ECR: Evropští konzervativci a reformisté
Na pozici třetí nejsilnější frakce dosáhli po minulých volbách Evropští konzervativci a reformisté (European Conservatives and Reformists – ECR). Tuto frakci v roce 2009 vytvořili poslanci zvolení za konzervativní strany, které jsou kritické k evropské integraci, ale nepřejí si její konec. Doplňují je také poslanci pocházející ze silně protestantských politických formací. Nejsilnější složkou této frakce jsou britští konzervativci a zástupci polské strany Právo a spravedlnost (PiS). Frakci nyní tvoří 75 poslanců (9,99 %). K zakladatelům konzervativní „eurorealistické“ frakce patřili také čeští občanští demokraté, kteří v ní dosud zasedají.
- ALDE: Aliance liberálů a demokratů pro Evropu
Až v posledních volbách naopak o pozici třetí nejsilnější frakce přišla ta, která sdružuje evropské liberály a poslance za různé středové strany. Jmenuje se Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (Alliance of Liberals and Democrats for Europe – ALDE) a v tuto chvílí v ní zasedá 68 členů (9,05 %). V průměru je frakce středová, ale zasedají v ní, jak pravicoví, tak levicoví liberálové a různí centristé. V současném složení je frakce hodně fragmentovaná a žádná národní strana v ní nemá více než čtyři křesla. Předsedá ji Belgičan Guy Verhofstadt, který dobře symbolizuje její silně federalistickou orientaci. Z České republiky v ní zasedají poslanci zvolení za hnutí ANO.
- Greens/EFA: Zelení – Evropská svobodná aliance
Pátá nejsilnější frakce se jmenuje Zelení – Evropská svobodná aliance (The Greens/European Free Alliance – Greens/EFA) a skládá se ze dvou hlavních složek. První tvoří poslanci za zelené ekologické strany, druhou zástupci různých regionálních a separatistických uskupení. V této frakci zasedá také v tuto chvíli jediná pirátská europoslankyně. Frakce má aktuálně 52 křesel (6,92 %), přestože byli zelení k evropské integraci původně spíše skeptičtí, dnes už patří mezi nejvíce federalistické frakce. Ve frakci nikdy nezasedal žádný poslanec zvolený v České republice.
- GUE-NGL:Sjednocená evropská levice – Severská zelená levice
Stejnou sílu jako ekologicko-regionální frakce má v Evropském parlamentu také uskupení krajní levice. Její frakce se jmenuje složitě: Sjednocená evropská levice – Severská zelená levice (Gauche unitaire européenne – Nordic Green Left – GUE-NGL). Pod francouzsko-anglickým originálním názvem se skrývají poslanci komunistických a krajně levicových politických stran. Ke konci stávajícího funkčního období má tato v převaze euroskeptická frakce 52 poslanců (6,92 %), kteří kritizují EU jako příliš liberální a ovládanou kapitalisty. Z českých poslanců patří k frakci GUE-NGL zástupci KSČM, kteří tvoří silnější složku tohoto uskupení, v jehož rámci je ovšem nejsilnější složkou německá strana Levice a španělské Podemos. K frakci patří také poslanci z nizozemské Strany pro zvířata.
- EFDD: Evropa svobody a přímé demokracie
Jednoznačně kritickou k evropské integraci je frakce Evropa svobody a přímé demokracie (Europe of Freedom and Direct Democracy – EFDD), která sdružuje poslance euroskeptických stran. Původně v ní převažovali spíše pravicově orientovaní euroskeptici, ale v posledním funkčním období se k frakci přidali také zástupci italského Hnutí pěti hvězd (M5S), kteří EU kritizují spíše zleva, takže frakce se dnes skládá z euroskeptiků všech barev. Nejsilnější národní skupinou v jejím rámci jsou poslanci zvolení za britskou stranu UKIP, kterou nejvíce zviditelnil Nigel Farage. Frakce má aktuálně 41poslanců (5,46 %). Patří k ní také jediný český poslanec za Stranu svobodných občanů.
- ENF: Evropa národů a svobody
Nejmenší frakci dnes tvoří Evropa národů a svobody (Europe of Nations and Freedom – ENF). Ta vznikla až během tohoto funkčního období a spojuje poslance za krajně pravicové politické strany, které jsou z logiky věci jednoznačně euroskeptické. Frakci dominují zástupci strany Marine Le Penové, která se dnes jmenuje Národní sdružení (RN). Celkem v ní zasedá 37 poslanců (4,93 %). Ve frakci nyní nezasedá žádný český poslanec, ale volně s ní spolupracuje SPD Tomio Okamury.
- Nezařazení
Jen 22 poslanců v současné době zůstává v kolonce nezařazených (v EP se pro ně používá zkratka NI). Jde zejména o poslance radikálně pravicových stran, stojících ještě napravo od lepenistické frakce ENF, odpadlíky z různých stran nebo německou recesistickou formaci Die Partei.
Eurostrany: Finanční příspěvek z rozpočtu EU
S prohlubováním evropské integrace došlo také k pokusu vedle evropských poslaneckých klubů („eurofrakcí“) vytvořit „politické strany na evropské úrovni,“ kterým se zkráceně říká eurostrany. V nich se primárně nesdružují poslanci Evropského parlamentu, ale politické strany z jednotlivých členských států.
Eurostrany mají nárok na finanční příspěvek z unijního rozpočtu, pokud splní podmínky k jejich registraci. Základní podmínku registrace tvoří to, aby eurostrana měla členské strany ve čtvrtině států EU (aktuálně v sedmi), počítají se ale pouze strany, které mají zastoupení buď v Evropském parlamentu nebo v národním parlamentu nebo alespoň v nějakém regionálním parlamentu. Do minimálního počtu členských stran se mohou také zahrnout národní strany, které obdržely alespoň 3 procenta hlasů ve své zemi v posledních evropských volbách.
Podle druhé zásadní podmínky musí eurostrana ve svém programu a ve svých aktivitách sledovat základní hodnoty EU, jak je stanoví základní smlouva (lidskou důstojnost, svobodu, demokracii, rovnost, právní stát, respekt k lidským právům, včetně příslušníků menšin). Tato podmínka má bránit vytváření extremistických eurostran.
Podle Smlouvy o fungování EU mají eurostrany posilovat evropské povědomí a evropské hodnoty. Snaha o to, aby se staly jedním z prostředků vzniku evropského politického národa, se ale zatím nenaplnila. Některé z eurostran ale už dnes umožňují individuální členství jednotlivých občanů.
V současnosti má speciální orgán EU v registru 10 eurostran:
- Evropská lidová strana (European People's Party – EPP) – prointegrační křesťanští demokraté a konzervativci a další strany pravého středu, členy TOP 09 a KDU-ČSL
- Strana evropských socialistů (Party of European Socialists – PES) – sociální demokraté a labouristé, členem ČSSD
- Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (Alliance of Liberals and Democrats for Europe Party – ALDE) – liberální strany, členem ANO
- Aliance konzervativců a reformistů v Evropě (Alliance of Conservatives and Reformists in Europe – ACRE) – eurorealističtí konzervativci, členem ODS
- Evropská zelená strana (European Green Party – EGP) – ekologické strany, členem česká Strana zelených
- Strana evropské levice (Party of the European Left – PEL) – strany krajní levice, většinou s komunistickým rodokmenem, pozorovatelem KSČM
- Hnutí pro Evropu národů a svobody (Movement for a Europe of Nations and Freedom – MENF) – euroskeptická krajní pravice, členem SPD Tomia Okamury
- Evropská svobodná aliance (European Free Alliance – EFA) – regionalistické, separatistické a autonomistické strany, členem mimoparlamentní Moravané
- Evropská demokratická strana (European Democratic Party – EDP) – středové strany, členem české hnutí Senátor 21
- Evropské křesťanské politické hnutí (European Christian Political Movement – ECPM) – strany silně věřících křesťanů, většinou s protestantskou orientací, bez českého člena
Eurostrany versus eurofrakce
Některé eurostrany kopírují eurofrakce. V jiných případech se poslanci za dvě eurostrany spojily do jedné eurofrakce. Eurostrany nemají přímé zastoupení v Evropském parlamentu, ale pořádají summity svých členů Evropské rady (premiérů a prezidentů). Aktuálně (březen 2019) je rozložení sil v Evropské radě následující:
- 9 lidovecká EPP
- 8 liberální ALDE
- 5 socialistická PES
- 2 konzervativní ACRE
- 1 krajně levicová PEL
Eurostrany vedou kampaň ve volbách do Evropského parlamentu, zatímco eurofrakce to mají výslovně zakázané. Eurostrany také například před volbami do Evropského parlamentu navrhují tzv. Spitzenkandidaten – kandidáty na předsedu Evropské komise.
