Dita Charanzová: Zařídila jsem levnější volání do ciziny, teď požaduji rázné reformy EU
Od půlky května zlevní volání a posílání zpráv do zemí EU. Byl to návrh české europoslankyně Dity Charanzové (44). Tato místopředsedkyně Výboru pro vnitřní trh Evropského parlamentu opět kandiduje do stejné instituce v květnových volbách v čele sestavy hnutí ANO. A v rozhovoru pro Reflex.cz varuje: „Pokud se EU nereformuje, může se i rozpadnout.“
Paní europoslankyně, vy jste se ocitla ve zvláštní situaci. Existuje totiž takřka stoprocentní jistota, že budete opět zvolena do Evropského parlamentu. Jaký je to pocit, vědět to už dopředu?
Vůbec to tak neberu a nikdy jsem nic takového v hlavě ani neměla. Nemyslím si, že je to tak automatické, jak to popisujete. Navíc máme hodně práce s kampaní a dělám vše pro to, abychom volby vyhráli a měli co nejlepší výsledek.
Moje otázka jen odrážela stav, ve kterém se nacházíme: Jste lídrem nejsilnější strany v zemi a průzkumy hovoří o tom, že hnutí ANO může získat více než 6 mandátů. Skutečně na nic takového nemyslíte?
Mám v hlavě úplně jiné myšlenky. Když jsem se rozhodovala, zda opět kandidovat do Evropského parlamentu, tak jsem dobře věděla, že prosadit se v Bruselu vyžaduje často boj a dřinu, že mi přibydou vrásky na čele a že se opět málo uvidím s rodinou. Nemyslela jsem u toho na nějaké automatické vítězství. Ale ta práce mě baví, to je hlavní důvod toho, že opět kandiduji.
Proč by právě vám měli voliči dát hlas? Co konkrétního jste pro nás na evropské půdě prosadila?
V parlamentu jsem místopředsedkyní Výboru pro vnitřní trh, ve kterém se projednává mnoho legislativy. Ne každý se do něj hrne, protože tam sedíte hodiny a hodiny nad paragrafy zákonů. Je to mravenčí práce. Ale v případě, že něco prosadíte, ovlivní to i lidi v Česku. Dokážu proto velmi přesně říci, co se mi podařilo ovlivnit, co jsem svými návrhy změnila, co jsem pro Česko vybojovala. Někdy se ale o tom moc nemluví, přestože důsledky toho pocítí každý.
Můžete být konkrétní?
Nejen Češi, ale i další Evropané budou od půlky května volat levněji do zahraničí. To byl můj vlastní návrh. Myslím si, že jsem tím pomohla všem lidem. Musela jsem u toho bojovat proti námitkám Evropské komise, čelila jsem tlaku operátorů, ale nakonec se to podařilo. Mohu jednoznačně říci – zlevnila jsem lidem volání do ciziny v rámci EU. To je přece výborná věc. Prosadila jsem také varovné esemesky, které budou lidé dostávat v případě, že se ocitnou v blízkosti možného ohrožení – teroristického útoku, povodně, velkého požáru a podobně. A záchranáři spolu s hovorem obdrží díky mému návrhu automaticky i přesnou GPS polohu volajícího, což pomůže při záchraně životů hlavně v nepřehledných terénech, v horách, či lesích. Mořila jsem se také hodně se směrnicí o zbraních, o které se teď hodně hovoří v souvislostí s bezpečností občanů.
Česká republika se u Soudního dvoru Evropské unie domáhá zrušení této směrnice, která zakazuje některé poloautomatické zbraně či zásobníky. Zastánci normy si pochvalují, že vyvažuje bezpečnostní rizika a legitimní střelecké aktivity, ale podle kritiků omezuje trh s legálně drženými zbraněmi a zasahuje do vnitřních záležitostí státu, což je v rozporu s právem EU. Takže v tomto směru se nepodařilo prosadit váš názor?
Směrnice nedopadla podle mých představ, ale snažila jsem prosadit výjimky pro Českou republiku. Pracovala jsem na tom stovky hodin. V určitých směrech tam česká stopa zůstala.
Znamená to, že pokud chceme něco v EU prosadit, musí se to pořád zkoušet, i když někdy tušíte, že budete přehlasována?
Ano, obecně to tak platí. Pokud chcete v Bruselu něčeho dosáhnout, není to jen o tom, že pak hlasujete ano či ne. Pokud chcete něco změnit, musíte u těch jednání být, dávat pozměňovací návrhy. Za své pětileté poslanecké funkční období v Evropském parlamentu jsem podala kolem 2500 pozměňovacích návrhů.
Skutečně? To jste Superman. Jak se to dá stihnout?
K různým zákonům či směrnicím můžete podat celou sérii návrhů, to číslo pak naroste. Třeba u zmíněné zbraňové směrnice jsem těch návrhů podala asi sedmdesát. Ale jak říkám, musíte u toho být a vědět o co jde. Já jsem navíc ve výboru, který chrlí legislativu, která se často týká občanů-spotřebitelů.
Někteří kritici ale tvrdí, že evropské orgány nás zásobují zákony v takovém množství, že to omezuje naši suverenitu. Lze se tomu bránit? Pokud ano, jak?
Základní je, aby se naši zákonodárci a ministerstva, kterým jednotlivé věci přísluší, k evropským návrhům vůbec předtím vyjádřila. Pokud to neuděláme, tak si stěžujeme zbytečně, je to náš problém. Ty návrhy se dají změnit jen v tu dobu, kdy se to takzvaně vaří v Bruselu. Ne pak, to je pozdě. I to patří k práci českých europoslanců, kterou u nás doma není moc vidět.
Abychom tomu rozuměli. Když už evropský návrh doputuje do české Poslanecké sněmovny, už se s tím nedá nic dělat?
Základ už pak nemůžeme změnit, jen ho můžeme určitým způsobem poupravit, doladit, zmírnit, zpřísnit, pokud to jde. V určitých věcech si například jednotlivé státy mohou zvolit samy způsob, jakým se to provede. Ale jak říkám, naše připomínky se musí prosazovat při projednávání předtím, pak už je pozdě si stěžovat.
Dost často slyšíme o věcech, které českým podmínkám nevyhovují, ale EU je přesto prosazuje. Daleko méně slyšíme o tom, co je naopak dobré, co lidem pomáhá. Jak si tu disproporci vysvětlujete?
Sama na to hledám odpověď. Když jsem kandidovala před pěti lety do Evropského parlamentu, také jsem říkala, že lidi by měli být více informováni, co se v Bruselu děje. Pořádám k tomu po celém Česku diskuse, dělám soutěže pro školy. Ale potřebujete k tomu i média. Moje zkušenost je taková, že pokud se podaří udělat něco dobrého, tak v novinách či na zpravodajských serverech to většinou v popředí nenajdete. Chápu, že pozitivní věci se berou jaksi automaticky, ale o negativech se vždy diskutuje daleko více. Nedaří se to otočit.
Za dobu, co jste v Evropském parlamentu, byla podle vás většina přijatých věcí dobrá či špatná pro Česko?
Určitě dobrá, ale jak už jsem říkala, o tom se hovoří, píše a vysílá daleko méně. Trochu mě to zlobí.
V Evropském parlamentu budete téměř jistě pokračovat dál. Mohl by být výsledek hnutí ANO ovlivněn ve volbách tím, že by byl premiér Andrej Babiš obžalován? Hodně se o tom teď spekuluje.
Jako při každých volbách bude záležet i na domácích aktuálních tématech. To výsledek může ovlivnit.
Jak problémy předsedy vlády podle vás ovlivňují naše postavení na evropské scéně?
Mě především vadí, že naše domácí problémy přenášejí někteří čeští europoslanci do Bruselu. To nám nepomáhá. I někteří europoslanci z jiných států si myslí, že je to především důsledek českého politického boje. Ptají se mě, co si o tom myslím a jaká je realita. Například jak je to s údajným střetem zájmů Andreje Babiše. Od loňského srpna máme novou evropskou legislativu. Právě proto byl na základě ní vznesen požadavek, aby se prozkoumalo, zda by nemohl byt pan Babiš v možném střetu zájmů, nebo zda je vše v souladu s tou novou legislativou. O to jde.
Takže vy si myslíte, že se to vyjasní?
Mezi českým premiérem a Evropskou komisí funguje normální komunikace. To je jedna věc. Druhá: Já si myslím, že domácí otázky nemáme přenášet do Bruselu. A jak jste se ptal, výsledek zkoumání dostaneme také.
Ještě jednou se zeptám, zda problémy premiéra Babiše oslabují naše postavení v Evropské unii?
Neoslabují, já to tak nevidím. Kromě pana Babiše nevím o žádném českém premiérovi, který by dotáhl až do konce vlastní téma, což je obrácená daňová povinnost, tedy reverse chargé, která má bránit takzvaným karuselovým podvodům. Jezdil s tím léta po celé Evropě, a nakonec to vyjednal. Premiér se také aktivně zajímá o řešení problémů migrace. Společně s dalšími zeměmi se nám podařilo, aby neplatily tolik rozebírané povinné kvóty na přerozdělování migrantů. To je málo? Takže naše postavení v EU premiér nijak neoslabuje. Naopak se plně ponořil do evropské agendy, a když jsem s ním na jednáních, tak vidím, že partneři ho vnímají podle toho.
Někteří jeho kritici si ale myslí, že právě tím zastírá domácí problémy. Jaký výsledek tedy očekáváte v květnu pro hnutí ANO?
Především doufám, že lidé přijdou k volbám, protože víme, že v minulosti nebyla účast valná. Jenže Evropa se zásadně změnila, hraje se o hodně a bylo by dobré, aby se voliči jasně vyjádřili. Za úspěch bych pro nás považovala zisk pěti a více křesel.
Jenom? To jste skromná, podle průzkumů by mělo mít hnutí ANO víc než pět křesel.
Jsem skromná. A říkám – pět a více.
Vraťme se ještě k postavení České republiky v rámci EU. Jsme stát střední velikosti, ani na počet obyvatel nejsme úplně malá země. Dokážeme něco prosadit sami, nebo jen v alianci s někým?
Ještě z dob premiéra a pak exprezidenta Václava Klause zůstala určitá averze k Evropské unii a Bruselu u nás a také opačně. Dnes jsme slyšet, máme potenciál něco ovlivnit, jsme vnímáni jako stát zdravě kritický k tempu evropské integrace, ale samozřejmě k prosazení svých názorů potřebujeme aliance, strategická partnerství a spojence. Příkladem je v některých oblastech spolupráce se zeměmi Visegrádu. Ale k jednotlivým tématům můžeme mít i jiné partnery. Například v otázkách vnitřního trhu máme blízko k postoji Nizozemska. Situace se teď ale mění s odchodem Velké Británie, která měla názory podobné těm, které vyhovují českým národním zájmům.
Co nám na evropské úrovni zásadně chybí?
Nemáme dostatek Čechů na vysokých pozicích v Bruselu, to je vážná chyba.
Mnoho let se diskutuje o tom, jak je nutné Evropskou unii reformovat, jinak zahyne. Co by se ale mělo změnit? Dá se to nějak uchopit?
Pokud reformy nepřijdou, celý projekt EU se může rozpadnout. Velkou fackou byl Brexit, to byla odpověď na to, že se některé věci nezměnily. Dalším zásadním problémem, který ukázal, že věci neumíme řešit, byla migrační krize. Z Bruselu se regulují téměř všechny aspekty našich životů, ale u takto závažné krize nebyl bruselské instituce schopny rychlé akce. Například při ochraně vnějších hranic. Pokud by to mělo pokračovat, projekt se může dál rozpadat.
Co si pod tím máme představit?
Dál by vzrůstala nedůvěra lidí k celému projektu EU. Uvidíme to podle mě již u těchto voleb, kdy se podle všeho do Evropského parlamentu dostane mnoho zástupců stran a hnutí, které jsou proti EU. To bude mít dopad na chod a fungování evropských orgánů.
Co konkrétně tedy navrhujete?
Zastavme ten vlak, který se řítí všemi směry. Musíme se zastavit, určit si hlavní priority, ty naplnit a prosadit. To je ta reforma. Pro mě je zcela zásadní zajištění bezpečnosti EU, musíme být schopni bránit naše vnější hranice. Lépe musí všechny členské země spolupracovat v boji proti terorismu. Útoky po celém světě to dokazují. Nad terorismem nevyhraje jeden stát sám. Problémem je radikální islamismus, či kybernetické hrozby. Dále musíme táhnout za jeden provaz v ekonomických otázkách, myslím tím například vyjednávání s USA a Čínou. Pokud v tom nebudeme zajedno, zaděláváme si na velké hospodářské problémy. Oproti těmto problémům považuji třeba sociální dimenzi za méně důležitou.
Jak to myslíte?
Vraťme se k tomu, na čem EU vznikla, a to bylo zajištění bezpečnosti a následně budování prosperity. Shrnuto: Otočit priority, v tom vidím potřebu reformy. Za dnešní situace je přece naprostý nesmysl zabývat se tím, zda máme mít v celé Evropě povinné ručení na zahradní traktůrky.
Kdo nejvíce brání reformám EU?
Podle mě je velkým problémem to, jak funguje Evropská komise, která často podléhá politickým tlakům některých států. Takhle to původně zamýšleno skutečně nebylo. Priority musí udávat představitelé členských zemí a ne Komise. Návrhy i do Evropského parlamentu chrlí právě Evropská komise. Tím se regulují i věci, které si mohou národní státy řešit samy.
Hnutí ANO je v Evropském parlamentu ve frakci „Aliance liberálů a demokratů pro Evropu“ (ALDE). Tam předpokládám zůstanete, ale po volbách by se vaše frakce mohla více podílet na moci v Evropské komisi, protože europarlament bude fragmentovanější a bude zřejmě potřeba vytvořit nové koalice. Jak to může změnit vaše vlastní postavení?
Ano, bude složitější najít shodu v některých věcech, protože podle všeho přijde do Evropského parlamentu i hodně nováčků. To změní vyjednávání. Předpokládám ale, že naše frakce svůj vliv posílí. To by nám umožnilo více ovlivňovat bruselskou agendu.
