Muž, který vygumoval Wilderse. Thierry Baudet je novou evropskou hvězdou umírněných euroskeptiků
Thierry Baudet je jméno, které byste si měli zapamatovat. Proč? Jedním ze symbolů rostoucích protestních stran v Evropě byl v posledních letech nizozemský kritik islámu Geert Wilders. Včerejší nizozemské evropské volby ale ukázaly, že jeho éra v politice zřejmě pomalu skončí. Jeho Strana svobody je na hraně toho, aby se vůbec dostala do Evropského parlamentu.
Strůjcem politického konce Geerta Wilderse se stal nový lídr nizozemského politického protestu Thierry Baudet. Je mu teprve 36 let a mimo Nizozemsko ho zatím zná jen málokdo. Přesto se Thierry Baudet už stal jedním z nejvýraznějších politiků země tulipánů, jeho strana vyhrála březnové provinční volby a včera podle odhadů „narostla“ z nuly na tři mandáty v Evropském parlamentu.
Baudetova strana Fórum pro demokracii (FvD) voličsky vysává Wildersovu Stranu svobody (PVV), ale v žádném případě není její kopií. Wildersovi voliči se dosud rekrutovali zejména z dělnických vrstev a pocházeli hlavně z jihu země, zatímco Baudetovo Fórum je mnohem více rozkročené a jeho voličským základem je spíše střední třída.
Obrana starého evropského světa
Historik a právník Baudet se sám označuje za největšího nizozemského intelektuála a původně se chtěl věnovat akademické kariéře, protože si myslel, že politici žijí ve stavu intelektuální „mozkové smrti, pak s ním ale otřáslo 11. září a zavraždění prvního nizozemského politika, který kritizoval migraci – Pima Fortuyna.
Svou doktorskou práci Baudet psal ve spolupráci s velkým britským konzervativním myslitelem Rogerem Scrutonem a je v kontaktu i s francouzským konzervativním filozofem Alainem Finkielkrautem. Kritici přesto Baudeta líčí jako rasistu a příznivce krajní pravice.
Baudet se sám považuje za konzervativce a euroskeptika. Jeho tématem je udržení tradiční evropské kultury, kterou podle něj narušuje neřízená migrace na starý kontinent, ale také neomarxistické spiknutí, v jehož rámci část elit, zejména na univerzitách a v médiích, úmyslně destruuje tradiční evropské hodnoty. Podle Baudeta k tomu používají zejména ideologii multikulturalismu či propagaci homosexuality a politické korektnosti. Baudet také často kritizuje moderní umění, neposlouchatelnou hudbu či „ošklivé“ moderní obrazy.
Méně Evropy, ale bez nexitu
Lídr Fóra pro demokracii si v minulosti několikrát pohrával s možností nexitu – odchodu Nizozemska z EU, o které prohlásil, že se jedná o kulturní marxistický projekt, ničící evropskou civilizaci. V aktuální kampani ale nový lídr nizozemského protestního tábora prohlásil, že debata o nexitu teď není vůbec na pořadu dne, protože se o něm nerozhoduje v evropských, ale v národních volbách.
Odpovídá tomu i jeho spolupráce s euroalistickou eurostranou ACRE, v níž jsou britští konzervativci nebo česká ODS, i Baudetova vůle po volbách posílit konzervativní eurorealistický klub ECR v Evropském parlamentu. Tomu přizpůsobil i volbu stranického lídra pro evropské volby, kterým je autor populární knihy o zákulisí evropských institucí Život evropského mandarína – Derk-Jan Eppink.
Ten už v minulosti byl jako europoslanec za jednu malou belgickou stranu členem klubu ECR v Evropském parlamentu. Eppink v kampani jasně říká, že FvD chce na rozdíl od jiných nizozemských stran „méně Evropy,“ nezmiňuje nexit, který FvD ve svých dokumentech stále má, ale v podobě postupných fází, které mají začít vystoupením Nizozemska z eurozóny, a hlavně ukončením jakéhokoli rozšiřování EU.
Pro referenda a nízké daně
Samotný Baudet se v minulosti do pozornosti nizozemské veřejnosti ostatně propracoval právě díky tomu, že patřil k hlavním iniciátorům vypsání referenda, které odmítlo, aby Nizozemsko ratifikovalo dohodu o přidružení Ukrajiny k EU. Výsledek referenda, které ratifikaci jednoznačně odmítlo, tehdy ukázal nárůst euroskeptických nálad v zemi a Baudet se stal veřejně známou osobností.
Baudet je však oproti mnohem známějšímu Wildersovi v mnoha věcech umírněný a oba protestní politici se také liší v ekonomické oblasti. Baudet chce snižovat daně (například zrušit tu dědickou), zatímco Wilders sázel spíše na sliby zvyšování sociálních jistot. Zatímco Wilders po první zkušenosti s podporou vlády nechce uzavírat koalice s jinými stranami, Baudet říká, že chápe, že kompromisy do politiky patří a otevřeně říká, že chce do příští vlády.
Neformální lídr opozice
Vrcholem nynější předvolební kampaně byla velká televizní debata pravicově liberálního premiéra Marka Rutteho a právě Baudeta. Druhý jmenovaný se díky tomu symbolicky stal lídrem opozice, přestože jeho strana má v národním parlamentu jen dva z celkem 150 poslanců.
V preferencích pro národní i evropské volby se ovšem FvD pohybovala kolem 15 procent, a těsně se proto přetahuje o pozici nejsilnější nizozemské strany. První odhady výsledků včerejších evropských voleb sice ukázaly, že Baudetova FvD nevyhrála a bojuje o třetí místo, ale jeden velký cíl stejně splnila, když téměř k bezvýznamnosti odsunula dosavadního lídra protestního tábora v zemi – Geerta Wilderse.
