Jak fungují primárky v USA? Takhle lidé vybírají kandidáty do prezidentských voleb
Volba prezidenta je v USA velmi komplikovaná. Začíná takzvaným primárkami, díky nimž ve Spojených státech není výběr kandidátů ponechán pouze na samotných politických stranách či jejich členech. Prezidentského kandidáta každé strany sice vybírá tzv. konvence, což je stranický nominační sjezd, ale její složení ovlivňují přímo voliči. Ti totiž nejprve ve složitém procesu zvaném primárky zvolí velkou většinu delegátů tohoto nominačního sjezdu. Jak celý průběh primárek probíhá?
Proces primárek se přitom navíc neřídí jen pravidly politických stran, ale je regulován zákony, což z něj dělá jakési oficiální předkolo samotné volby amerického prezidenta.
- Jak voliči ovlivňují výběr kandidátů
- Jak se liší primárky a caucusy
- Uzavřené primárky
- Otevřené primárky
- Konvence
Volič » delegát » kandidát
Primárky se při tom odehrávají na úrovni jednotlivých států USA i v amerických závislých územích. Neprobíhají všude ve stejný den, ale jsou rozložené do období od února do června. Zejména státy zařazené na začátku kalendáře si své postavení bedlivě střeží.
Strany si samostatně určují, kolik delegátů vzešlých z primárek připadne na který stát. V zásadě tento počet delegátů vychází z počtu obyvatel v konkrétním státě USA, ale existují i různé bonusy.
V samotných primárkách potom voliči hlasují pro jednotlivé prezidentské kandidáty a to, kolik hlasů který z nich získá, rozhodne o počtu delegátů, kteří tohoto kandidáta pojedou volit na volební konvenci. Delegáti se v současnosti kandidátům většinou přidělují poměrným způsobem, ale přesná pravidla se stále liší stát od státu.
Primárky versus caucusy
Celý proces výběru delegátů na stranický nominační sjezd ovšem probíhá dvěma základními způsoby.
Prvním jsou primárky v užším slova smyslu. Výběr delegátů v tomto případě probíhá v primárkách, které organizují jednotlivé státy Unie a jejich samospráva. V primárkách se hlasuje tajně a většinou ve volebních místnostech, kde se běžně hlasuje při „opravdových“ volbách.
Naopak druhý způsob výběru delegátů na stranický nominační sjezd tzv. caucus (čte se kókes) probíhá jako soukromá akce, pořádaná příslušnou politickou stranou. Při caucusu se voliči shromáždí v nějakém větším prostoru (často v tělocvičně, škole, knihovně nebo v kostele) na úrovni volebního okrsku. Nejprve se rozdělí do skupinek podle toho, kterého z kandidátů podporují. Svou vlastní skupinku při tom vytvoří i nerozhodnutí voliči.
Následují projevy zástupců jednotlivých kandidátských táborů, během kterých mohou voliči měnit svou volbu a přejít ke skupince jiného kandidáta. Na konci tohoto „sousedského“ diskusního setkání se sečte, kolik voličů zůstalo ve skupince konkrétního kandidáta a tyto údaje se pošlou na vyšší (celostátní) úroveň, kde se sečtou a určí se počet delegátů na stranický sjezd pro každého z kandidátů.
Rozdílnost primárek (v širším slova smyslu) se ovšem také odvíjí od toho, kdo v daném státě může hlasovat. Primárky mohou být otevřené, nebo uzavřené.
Uzavřené primárky (closed primaries)
V tzv. uzavřených primárkách mohou voliči hlasovat pouze v rámci výběru kandidáta za stranu, ke které patří. V USA strany ale nemají placené členy se stranickými průkazkami. Příslušnost k politické straně se proto ve většině států USA zjišťuje při volební registraci, kdy se občan přihlásí do volebního registru a zároveň uvede, zda je demokrat, republikán nebo nezávislý. Takto registrovaný demokrat potom může volit ve státech s uzavřenými primárkami pouze kandidáty Demokratické strany a naopak. Nezávislí voliči v tomto případě nehlasují vůbec.
Otevřené primárky (open primaries)
Ve státech, kde se příslušnost ke straně nezjišťuje nebo kde může registrovaný příznivec strany hlasovat i v primárkách jiné strany, potom naopak mluvíme o primárkách otevřených.
Mezi otevřenými a uzavřenými primárkami navíc existuje ještě několik přechodných, „polootevřených„ forem. V jejich rámci mohou například hlasovat i voliči registrovaní jako nezávislí, takže například v republikánských primárkách rozhodují registrovaní republikáni i nezávislí voliči, nebo existuje varianta, kdy může registrovaný volič jedné strany sice hlasovat i v primárkách konkurenční strany, ale automaticky se mu tím změní jeho registrace ke straně, o jejímž kandidátovi rozhodoval.
Konvence
V celém procesu primárek vybraní delegáti obou velkých stran se následně během prázdnin sjedou na stranickou konvenci, která oficiálně zvolí prezidentského kandidáta. Doplní je ale určité procento „superdelegátů“, kteří nevzešli z primárek, ale ze stranické nominace.
Když některý z kandidátů získal většinu delegátů už před touto konvencí, má tento stranický sjezd jen potvrzovací roli.
Pokud se to ale výjimečně nestane, musí delegáti v prvním kole hlasovat pro kandidáta, za něhož byli zvoleni (netýká se to samozřejmě superdelegátů). V případných dalších kolech už ale mají možnost přiklonit se i k jiným kandidátům, aby někdo ve finále získal většinu a byl zvolen stranickým prezidentským kandidátem.
Konvence kromě kandidáta na prezidenta zvolí i jeho viceprezidentského spolukandidáta, ale ten už není vybírán na základě výsledků primárek. Navrhne ho zvolený prezidentský kandidát a konvence ho, většinou veřejným hlasováním, potvrdí.
Primárky v této podobě tvoří celosvětově výjimečný systém, který dává voličům přímý vliv na výběr prezidentského kandidáta obou hlavních amerických stran.
