Zápisky českého vězně: Jak se vypořádat s násilím za zdmi věznice
Zlo plodí jenom zlo a násilí plodí opět jenom násilí. Tento citát aspoň jednou jedinkrát zaslechl snad každý člověk. Jak tedy resocializovat ty, kteří jsou odsouzeni za násilné trestné činy, když právě věznice jsou místa plná násilí? Vězeňská služba ČR spustila nový projekt a vy se nyní o něm můžete dočíst. Jde však o projekt, nebo o další experiment s vězněnými osobami?
Autorem seriálu Zápisky českého vězně, který vám přinášíme na webu Reflexu, je odsouzený, který si odpykává trest odnětí svobody v délce 9,5 roku. Za co byl odsouzen, si přečtěte zde.
Ocitne-li se násilník za mřížemi, pak ho stejně jako všechny ostatní vězně procházka růžovou zahradou nečeká. Někteří tito odsouzení mají impulzivní povahu s agresivními sklony už zkrátka v DNA od raného dětství, zatímco jiní se agresory stanou v pozdějších letech. Někteří neumějí najít východisko z dluhové pasti, až na konec sjedou po šikmé plošině za hranice zákona. Jiní se snaží zoufale zachránit svůj rozvrácený vztah tím, že ohrožují či napadají své partnery. Také může jít o ty, již se chtějí někomu vyrovnat či být lepší a mít i lepší život.
Z psychologického hlediska se jedná o osoby usilující o dosažení různých cílů, které nedokáží použít alternativní prostředky, a uchylují se tak k asociálním prostředkům násilí, z čehož pak vyplývá jejich kriminální chování. Z úvodního citátu lze logicky usuzovat, že šikanou či násilím u těchto jedinců nejen že nedojde k resocializaci nebo snížení jejich recidivního chování, ale násilí si naopak osvojí ještě více. Utuží se v nich a po propuštění budou pro společnost představovat ještě větší nebezpečí než kdy dříve. Ovšem uplatněním pozitivní psychologie se dá docílit nepředstavitelných změn a výsledků. A právě z pozitivní psychologie vychází princip Good Lives Model (dále jen GLM) neboli model dobrého života.
Mnoho lidí by mohlo vznést tisíce argumentů a námitek proti takovémuto přístupu k odsouzeným, kteří jsou trestáni především za násilné trestné činy. Jak by vůbec mohl někdo s agresory a násilníky jednat v rukavičkách ve výkonu trestu odnětí svobody?
Tento model však údajně vychází z nejnovějších poznatků o lidském učení a jednání a byl vyvinut právě pro odsouzené. Sám hlavní psycholog vězeňské služby, mimochodem i supervizor projektu PhDr. Václav Jiřička k modelu dobrého života prohlásil, že je model postaven tak, aby nebezpečné vězně vyvedl z bludného kruhu agresivního jednání. A to je dobré jak pro samotné odsouzené, tak i pro spořádané občany, kteří rozhodně nechtějí mít ani za souseda člověka, jehož by se museli bát.
Model dobrého života vychází, jak už bylo uvedeno, z pozitivní psychologie, která se zaměřuje primárně na poznávání a rozvoj silných stránek odsouzeného, ale také na podporu jeho vnitřního klidu. U GLM však nejde jen o potlačení agresivního chování, ale usiluje se především o správnou volbu způsobu dosažení životního cíle a rozvoj sebereflexe, a to i v nepřehledných či extrémních životních situacích. Jelikož se GLM zabývá člověkem v celé jeho podstatě a pracuje s jeho individuálními potřebami, jde ve vězeňské praxi o zcela jedinečný nástroj sloužící jednak ke snižování recidivy, ale také k nastavení nové cesty pro odsouzené. Otázkou je, zdali se jedná opravdu o pilotní projekt, nebo jde o výzkumný experiment.
Původně se GLM aplikoval při terapii osob, které se dopustily sexuálně motivovaných trestných činů. Dne 1. 8. 2019 však Generální ředitelství Vězeňské služby ČR ve spolupráci s nevládní organizací Volonté Czech, o.p.s., spustilo tříletý „projekt“ aplikace GLM v českém vězeňství zaměřený na odsouzené za násilné trestné činy. Projektu se účastní přibližně 450 odsouzených, a to z věznic Pardubice, Stráž pod Ralskem, Kuřim, Jiřice, Vinařice a Kynšperk nad Ohří. S těmito odsouzenými se má pracovat tak, jak jsem výše uvedl, tedy minimalizovat rizika recidivy a vést je k dosažení naplněného života a psychické pohody. Projekt by měl být uskutečněn ve třech fázích zahájených vždy s odstupem několika měsíců. Za pozornost nyní stojí samotný výběr odsouzených. Vzhledem k pochopitelné nutnosti průběžné evaluace projektu byli odsouzení vybráni pomocí systému SARPO, kterému jsem věnoval celý předchozí díl našeho seriálu. V každé z vybraných věznic budou utvořeny dvě skupiny přibližně po 12 odsouzených složené z co nejpodobnějších základních kritérií.
Podle vězeňské služby se s první intervenční skupinou bude postupovat v souladu s principy modelu dobrého života, zatímco druhá skupina poslouží k pozorování a ověřování úspěšnosti modelu v praxi. Za odměnu při spolupráci na tomto projektu mohou odsouzení čerpat v rámci svého trestu některé drobné výhody, jako je například účast na filmovém klubu nebo motivační setkání se známou osobností a podobně. GLM jako takový není považován za terapeutický program a v našich věznicích se zatím jen testuje fungování při aplikaci jeho principů. Pokud se však prokáže jeho funkčnost, bude přijat a následně standardizován v celém systému našeho vězeňství.
To vše jsou oficiální fakta. Z vlastního úhlu pohledu, tedy i z pohledu vězně však musím vznést trochu kritiky a pochybností. Zmíněné odměny za účast mi nepřijdou jako nějaké zvláštní odměny. Jak účast na filmovém klubu alias kulturní kroužek, tak různá setkání (motivační) se známými osobnostmi můžou odsouzení běžně absolvovat i v rámci svých standardních aktivit, respektive v rámci stanoveného programu zacházení. Navíc mám pochybnosti k případnému informování odsouzených o účasti na projektu. Co by jim řekli? S „vámi“ budeme jednat mnohem lépe než s „vámi“? To asi ne! Nemluvě o tom, že informovanost o účasti na projektu by s největší pravděpodobností ovlivnila výsledek pozorování. Ani GLM, tedy model dobrého života, nepředstavuje žádnou revoluční novinku. Dalo by se říct, že ne jeden zaměstnanec vězeňské služby už dříve neoficiálně aplikovali principy GLM na odsouzené s pozitivními výsledky.
Cituji tvrzení vězeňské služby: „Model vychází z nejnovějších neurovědeckých poznatků o lidském učení a jednání…“ mi přijde přinejmenším směšné. Vždyť už od pradávna snad každý ví, že zlo plodí jenom zlo a násilí opět jen násilí. Že z šikany a buzerace nikdy nevzejde nic dobrého. Jenom vírou v druhého a podporováním jeho dovedností vede ve většině případů cesta k dobrým výsledkům. Copak to snad nejsou i základy k dobré výchově dětí? Proč zkoušet něco, co dávno funguje, a ještě k tomu tři roky? Nemluvě o tom, že výsledek, to je snížení recidivujícího chování u testovaných, bude možné znát až po několika letech od propuštění „subjektů“!
Osobně mi přijdou zbytečné všechny ty konference, při nichž se pořádají zdlouhavé workshopy, kde se řeší za nemalé peníze daňových poplatníků něco, co ví každý normální rodič! Nemluvě o sedmidenních cyklech školení a tréninků realizačních týmů pilotních věznic. To, že model dobrého života opravdu funguje i v českých věznicích, mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti, neboť jsem sám pocítil aplikaci principů GLM. A výsledek? Krom vnitřního klidu jsem v sobě nalezl spousty možností a dovedností, o nichž jsem dříve neměl ani ponětí. Jednoduše skutečná individuální práce s mou osobou a podpora mě opravdu přivedly k něčemu novému. Především k té správné cestě k dosažení mého životního cíle.
