Anarchista, profesor či ministr. Před 30 lety zemřel Vaso Čubrilovič, poslední aktér sarajevského atentátu
V Bosně a Hercegovině bylo vedro, vůz s arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este se ploužil po sarajevských ulicích. Po nich se také potulovali srbští atentátníci, jeden z nich Vaso Čubrilovič měl k dispozici bombu, nakonec se ale k činu neodvážil. Jeho kolega Gavrilo Princip ale neminul a dominovým efektem odstartovala první světová válka. Na rozdíl od hlavního aktéra se Vaso Čubrilovič dožil vysokého věku a během života stihl snad vše.
Jeho rodina patřila k bosenským Srbům, v průběhu studií eskaloval Čubrilovičův vztah vůči Rakousko-Uhersku. To v roce 1908 bez skrupulí anektovalo Bosnu a Hercegovinu. Mladý muž se záhy připojil k anarchistické organizaci Mladá Bosna, která měla velmi blízko Černé ruce, dalšímu uskupení, jež mělo za cíl destabilizovat monarchii.
Jeden z vůdců Černé ruky Danilo Ilič dal dohromady několik mužů. Jednalo se především o mladé studenty, našli bychom mezi nimi Gavrilo Principa, Nedeljka Čabrinoviče či právě Vasu Čubriloviče. Ilič zajistil zbraně a vše detailně naplánoval. Šest mladíků se potloukalo v ulicích Sarajeva. První z nich Mehmed Mehmedbašič se neodvážil, podobně jako Vaso Čubrilovič. Jejich přítel Gavrilo ale cíl mise splnil, i když po menších komplikacích.
Mladý atentátník
Policie za pomoci obyvatelstva všechny útočníky zadržela, chyběl pouze Mehmedbašič, jenž uprchl do Srbska. Pří výslechu nejvíce mluvil právě Čubrilovič, jenž odkryl i dění v atentátnické skupině. „Měl jsem velký strach z Gavrila, vyhrožoval mé rodině,“ vypověděl údajně. Mladíkům bylo jasné, že neobdrží trest smrti kvůli svému nízkému věku. Ostatně Čubrilovičovi bylo v době spáchání atentátu pouhých sedmnáct let.
Gavrilo Princip zemřel čtyři roky po atentátu na tuberkulózu, stejný osud potkal i Čabrinoviče s Grabežem. Dalších pět aktérů si vyslechlo trest smrti, mezi nimi i Čubrilovičův bratr Veljko. Vaso Čubrilovič odešel od soudu s šestnáctiletým žalářem. Po válce byl propuštěn a začal studovat historii. Nejdříve na univerzitě v Záhřebu, poté přešel do Bělehradu.
Život po Sarajevu
Ve 30. letech už se mohl pyšnit doktorským titulem, převážně se věnoval bosenské historii, kterou přednášel na vysoké škole. Před druhou světovou válkou založil nacionalistickou organizaci Srbský kulturní klub. Hojně se vyjadřoval ke kosovské problematice, dokonce navrhoval odsunutí Albánců a Maďarů z Jugoslávie.
Poté, co Osa napadla Bělehrad, byl Čubrilovič zatčen gestapem. Poměrně rychle odsouzen a deportován do koncentračního tábora v Banjice. S končící válkou se Čubrilovič zapojil do vnitrostátního dění, přidal se na stranu Jozipa Tita. Tento krok mu vynesl kariérní růst, zastával funkci ministra zemědělství, poté ministra lesnictví.
V polovině 20. století z politiky zmizel, v Jugoslávii se stal uznávaným občanem. Působil v srbské akademii věd a přednášel na univerzitě v Bělehradě. Jeho úctyhodný život plný dobrodružství skončil 11. června 1990, kdy zemřel ve věku 93 let. Stal se tak posledním účastníkem atentátu. Jen pro zajímavost, Gavrilo Principa přežil o 71 roků.
