Giulia Tofana: Profesionální travička zbavila italské ženy 600 manželů
V 17. století neměly ženy příliš velkou šanci na šťastný život. Manželství v renesanční Itálii byla předem domluvená a budoucí partneři často ani neměli možnost se před svatbou setkat. Čím vyšší sociální vrstva, tím větší roli hrál ve sňatku obchod. Muži byly ochotni se ženit jen kvůli věnu. Aby měli peníze na další podnikání. Manželství tak byla často zcela bez lásky a plná násilí. Poklidný život bohaté vdovy se proto stal pro mnohé ženy velmi lákavou představou.
Giulia Tofana uměla tento sen proměnit v realitu. Budoucí vražedkyně se narodila kolem roku 1620 v Palermu na Sicílii. Její matka se v průběhu let stala, ne zcela překvapivě, bohatou vdovou. V roce 1633 ji nicméně za vraždu manžela odsoudili k smrti. Příčina smrti? Jed. Navzdory varování v podobě popravené matky se i Giulia Tofana stala bohatou vdovou. Společně s dcerou se pak přestěhovala z Neapole do Říma, kde odstartovala svou zvrácenou kariéru.
S pomocí dcery a několika spolehlivých kompliců si Tofana vybudovala pověst přítelkyně žen v nouzi. Těm pak dodávala kosmetické produkty mezi nimiž byla i „Aqua Tofana“ - jed podle vylepšeného rodinného receptu. Měl být průzračný a nezanechávat žádnou pachuť. Nejspíše obsahoval směs arsenu, olova a výtažku z rulíku. Potřebné ingredience Tofaně dodával jeden z římských knězů, otec Girolamo. Vražedkyně pak jed maskovali v lahvičkách s podobiznou svatého Mikuláše jako řadovou kosmetiku.
Čtyři až šest kapek prý stačilo k usmrcení dospělého muže. Po podání první dávky nastupovala únava a celkové vyčerpání organismu. Druhá dávka vyvolala bolesti břicha, zvracení a průjmy. Při třetí dávce člověk zemřel. Postupné působení dalo oběti možnost zařídit veškeré náležitosti ohledně majetku a závěti. Vdovy tak většinou truchlily s vědomím, že je o ně do smrti postaráno. Hlavní předností jedu ale bylo to, že jeho působení nedokázala odhalit ani pitva. Ženy si tak vždy vyžádaly posmrtné vyšetření a nikdo je následně z ničeho nepodezříval. Když se po roce opět vdaly, veřejnost nic nenamítala.
Tofana zdárně unikala spravedlnosti dlouhé roky. A nebýt jedné ženy, která se nad manželem slitovala, možná by travičku ani nikdy neodhalili. Zhruba v polovině 17. století se ale jedna žena rozmyslela a prosila na kolenou manžela, ať nejí polévku, kterou mu právě naservírovala. Muž ji na oplátku mlátil tak dlouho, až mu přiznala, že jídlo otrávila. Manžel pak ženu obratem předal úřadům. Následovalo mučení a manželka přiznala, že jed koupila od Giulie Tofany. Té se podařilo skrýt v jednom z římských kostelů, ale po rozšíření pomluvy, že otrávila místní studnu, byla vydána úřadům.
Následovalo opět mučení a Giulia Tofana se přiznala, že od roku 1633 do roku 1651 stála za smrtí až 600 mužů. Travička byla popravena společně s dcerou a dalšími komplici v Římě roku 1659.
Na základě její výpovědi ztratilo život i 40 žen z nižších sociálních vrstev. Bohatější ženy byly buď uvězněny, nebo unikly trestu úplně. Stačilo jim tvrdit, že vůbec netušily, že jejich kosmetika obsahuje jed.
