Deník nakaženého: Ztratil jsem čich a chuť! Sbohem, smysly, měl jsem vás rád. Proč a jak se to při covidu stává?
Covidové šílenství je po letní odmlce opět v plném proudu a lidé už mají koronaviru zase plné zuby. Také jsem ho měl plné zuby, dnes ho mám ale navíc plný nos, plné plíce a jsem zavřený v karanténě. Nemyslet na něj tedy není tak jednoduché, jak bych chtěl. Jak jsem se nakazil, se můžete dozvědět zde, jak probíhalo mé testování zase zde. Pokud vás však zajímá, jaké je přijít o čich a chuť, jak často se tento symptom v souvislosti s covidem vyskytuje a proč k němu dochází, pokračujte ve čtení níže.
Okamžik, kdy jsem si uvědomil, že jsem přišel o chuť a čich, jsem již popisoval v minulém článku, pro nové čtenáře však v následujícím odstavci tento okamžik zopakuji:
K večeru jsem dostal chuť na sladké. Doma nacházím Margotku. Jackpot! Po pár kousnutích ovšem zjišťuji, že je něco špatně. Margotka, obvykle celkem aromatická záležitost, mi nepřináší vůbec žádný požitek. Chuť je úplně pryč a já již tuším, proč tomu tak je. Rychle k Margotce přičichnu – nic. Rozlomím čokoládu v půli, obě části si přiložím k nosu a silně nasaji. Nula. Přišel jsem o chuť i čich. O těchto příznacích jsem již slyšel. Jsou to symptomy covid-19 a na rozdíl od ostatních příznaků jsou tyto celkem směrodatné, neboť lidé na rozdíl od kašle a teploty běžně o smysly nepřicházejí.
V ten samý den jsem obepisoval své známé, se kterými jsem byl v osobním kontaktu, abych je vyrozuměl, že test na covid mi vyšel negativní. Nyní po nově zjištěných informacích je mohu obepsat znovu, neboť váhy pravděpodobnosti se právě celkem výrazně zhouply na covidovou stranu.
Jak vím, že mám covid?
Proč jsem najednou tak přesvědčený, že mám covid? Tohle je aspekt, na který jsem po zveřejnění předminulého článku dostal hodně odezvy. Věnujme se mu chvilku. V závěru zmíněného článku jsem totiž do slova a do písmene napsal:
„Pokud jste například přišli o chuť a čich (a nestává se vám to pravidelně), pak je téměř jisté, že covid-19 máte.“
Tento můj závěr mnoho lidí rozporovalo. Zvlášť jedna konkrétní podoba odpovědi se často opakovala. Dovolím si několik reakcí anonymně a ilustrativně zveřejnit:
„Tak to mám covid každý rok“
„Pokaždé když jsem měla pořádnou rýmu, tak jsem ztratila čich a chuť, takže jsem měla covid několikrát.“
„Kolikrát jsem neměla čich ani chuť a nikdy se to neřešilo. Dnes se musí do karantény “
„U mne se v tom případě koronavirus střídavě vyskytuje už tak dvacet let. Mívám období, kdy nemám chuť a čich (to si pak rodina stěžuje na přesolené jídlo a zvládám i pálivé papričky), a pak mám období, kdy si připadám jako pes.“
Schopnosti číst, rozumět psanému textu a vyhodnocovat informace autorů těchto komentářů nechme stranou. Jsem si totiž jist, že většina čtenářů vidí, kde se dotyční dopustili chyby. Pojďme si raději zjistit, jak to s těmi symptomy doopravdy je.
Trochu vědy
Čich a chuť spolu úzce souvisí. Oba smysly mají sice dva rozdílné orgány (chuťové pohárky na jazyku a čichový epitel v nosní dutině), k vychutnání chuti jídla jsou ale potřeba funkční oba. Běžně se uvádí, že 75–95 % toho, co vnímáme jako chuť, je ve skutečnosti čich. Tato čísla nejsou ničím podložena a zde je odkaz na publikaci, která jejich přesnost a hlavně podloženost zpochybňuje. I autor této publikace však nakonec dochází k závěru, že ač jsou čísla nepodložená, nejspíše nejsou daleko od pravdy. Ve velké množině případů ztráta nebo omezení čichu vede také ke ztrátě nebo omezení chuti. Zjednoduším si tedy práci a po zbytek článku již budu psát pouze „čich“.
Abych se lépe seznámil s fenoménem ztráty čichu v souvislosti s koronavirem, provedl jsem malý výzkum napříč internetem. Co jsem četl? Články a studie. Převážně přeskakuji ty články, které zprostředkovávají svědectví jednotlivců, a zaměřuji se na takové, jež prezentují zjištění vědeckých studií. Hodně vhledu do problematiky přinášejí například článek ERS z European Respiratory Journal a evropská studie s názvem Čichové a chuťové dysfunkce jako klinická prezentace mírných až středních forem onemocnění koronavirem (COVID-19), dále článek Harvardovy univerzity shrnující zjištění ze studie Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS). Vědecká publikace Chemical Senses Oxfordské univerzity v září obsahovala zevrubný výzkum s názvem Více než čich – COVID-19 je spojen se závažným poškozením čichu, chuti a chemestézy.
Co jsem se dozvěděl? Shrňme si to nejdůležitější v bodech:
1. Kompletní ztráta čichu (anosmie) nebo částečná ztráta čichu (hyposmie) jsou častým příznakem onemocnění covid-19 a jsou považovány za kardinální symptomy nemoci.
2. Jak přesně koronavirus způsobí ztrátu čichu, je stále předmětem zkoumání. Zatím bylo zjištěno, že koronavirus SARS-CoV-2 vstupuje do těla přes čichový nerv prostřednictvím enzymu ACE-2 (angiotenzin konvertující enzym 2). Při tomto procesu dochází k blokaci funkce čichových neuronů, způsobené nejpravděpodobněji blokací funkcí podpůrných látek těchto neuronů, což je dobré znamení – znamenalo by to, že samotné olfaktorické neurony nejsou virem napadeny, a k obnovení smyslů tudíž není potřeba jejich regenerace.
3. Anosmie nebo hyposmie se může vyskytnout v kterékoliv fázi onemocnění covid-19, nejčastěji se však objevuje až po projevení prvotních příznaků, jako je zvýšená teplota a kašel. U některých pacientů se ztráta nebo omezení čichu projeví jako jediný přiznak.
4. U 357 z 417 pacientů (85,6 %) zahrnutých v evropském výzkumu se některá z forem ztráty čichu rozvinula. Z těchto pacientů bylo 79,6 % postiženo anosmií a 20,4 % hyposmií.
5. Studie z Itálie ukazuje, že 89 % postižených ztrátou čichu v důsledku covid-19 získali své smysly zpět, nebo zaznamenali zlepšení do jednoho měsíce. 49 % pacientů se funkce zcela obnovila, 40 % nahlásilo zlepšení. Dle odhadů však anosmie a hyposmie může trvat i několik měsíců (narážím na údaj 3 měsíce) a v ojedinělých případech mohou smysly zůstat oslabené či deaktivované trvale.
6. K anosmii i hyposmii může docházet i z mnoha jiných důvodů. Nejčastější jsou: nachlazení nebo chřipka, zánět vedlejších nosních dutin (infekce dutin), alergie, jako je senná rýma, výrůstky v nose (nosní polypy). Mezi méně časté patří: zranění hlavy, hormonální změny, problémy se zuby nebo ústy, vystavení určitým chemikáliím, některé léky, vystavení radiační terapii kvůli rakovině hlavy nebo krku, šňupání kokainu a kouření cigaret. (Mnohé další, exotičtější důvody můžete nalézt zde.)
7. Ztráta čichu způsobená běžnými onemocněními z bodu 6 není stejná jako ztráta čichu způsobená onemocněním covid-19. V prvním případě je totiž ztráta čichu nejčastěji způsobena blokací nosní dutiny způsobenou doprovázející rýmou nebo poškozením nosohltanové sliznice a čichových neuronů způsobeným zánětem. Koronavirová anosmie se však může vyskytovat bez jakýchkoliv doprovázejících příznaků a takto postižený může nosem dýchat naprosto volně, nicméně žádné pachy stejně necítí.
Vraťme se nyní k původní otázce (a omlouvám se za místy až možná příliš vědeckou vsuvku):
Jak jsem po své zkušenosti s Margotkou dospěl k závěru, že mám covid? Jak mi někteří popsali, ztratit čich a chuť přeci lze i při chřipce nebo rýmě. Test mi přeci vyšel negativní, tak proč plaším? Ten den jsem byl testován, není tedy možné, že při testování metodou výtěrem z nosohltanu mohlo dojít k mechanickému poškození čichového nervu a ztrátě čichu tímto způsobem? Tak zaprvé, nikdy jsem netvrdil, že jsem si absolutně jistý. Absolutní jistota dle mého názoru ani nemůže existovat nikdy a v ničem. Nezabíhejme však hluboko do filozofie.
Věříte, že Američané přistáli na Měsíci?
Mé prvotní příznaky byly: zvýšená teplota, lehký, suchý kašel a pocit zvláštního tlaku na hrudi, který jsem do té doby neznal a popsal bych ho tak, „jako kdybych měl hlen v plicích nebo průduškách“. Plný nádech se mi nedařil tak jako obvykle, obyčejné klidové dýchání nebylo ovlivněno. Tyto příznaky se projevily pátý den poté, co jsem měl kontakt s více lidmi, předtím i potom jsem se s nikým nepotkával. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil ztrátu čichu, jsem neměl rýmu a nic nenasvědčovalo zánětu. Nekouřím, kokain jsem nešňupal, žádný úraz neproběhl. Mohl jsem nasávat úplně volně, nicméně žádný čichový vjem jsem nebyl schopen zaznamenat. Ztrátu čichu ani chuti jsem nikdy předtím v životě neprodělal. Co byste na základě těchto indicií hádali vy? Pokud jste odpověděli „vystavení radioaktivnímu záření“, „hormonální změny“ nebo jakýkoliv jiný vzácný důvod z bodu 6, poté se vás musím zeptat: „Věříte, že Američané přistáli na Měsíci?“ Můj druhý test na koronavirus, který proběhl o několik dní později a jehož průběh popisuji zde, vyšel pozitivní a ano, ani to není zaručeně stoprocentní informace, nicméně v kombinaci s mými symptomy se již nemusím zdráhat říct, že covid-19 mám/jsem měl.
Vzhledem k probíhající koronavirové epidemii a počtu narůstajících případů anosmie a hyposmie právě v souvislosti s covidem-19 je na místě tyto symptomy preventivně považovat za známku onemocnění koronavirem, izolovat se a kontaktovat svého lékaře. Pacienti, kteří ztrátu čichu a chuti zažívají pravidelně nebo alespoň opakovaně v důsledku rýmy, chřipky nebo zánětu nosních dutin, preventivní konverzací se svým lékařem nic nezkazí a v nejhorším případě budou odesláni na otestování.
Jaké je žít bez dvou smyslů?
Inu, je to bizarní zkušenost. Poté, co jsem to sdělil přátelům, jsem byl vyzýván k všemožným testům, abych dokázal, co vše necítím nebo nechutnám. „Čichni si k parfému,“ byla úplně první reakce, kterou jsem obdržel. V tu chvíli jsem totiž ještě vůbec nevěděl, co vše ztráta čichu obnáší a jak rozsáhlá je. Nejprve jsem vyzkoušel parfém Hugo Boss. Třikrát jsem stříknul na zápěstí ruky, poté přičichl ze vzdálenosti 10 cm, 5 cm, 0 cm. Necítil jsem vůbec nic. Kdybych měl zavřené oči, nejspíš bych se v tu chvíli ptal, zdali čichový test již probíhá. Následoval parfém Jimmy Choo pro muže, poté Lancôme La Vie Est Belle od přítelkyně, oboje se stejným výsledkem.
„Já to vůbec necítím. Vůbec,“ říkám přítelkyni. Kouká na mne trochu zaraženě: „No tak to ale nečichej tak hodně a tak zblízka. To, že to necítíš, neznamená, že to nevdechuješ,“ upozorňuje mne a samozřejmě má pravdu.
Zkoušel jsem přivonět k láhvi rumu, potom Jack Daniel's, Jim Beam s jablečnou příchutí. Vůně žádná; a co chuť? Cítím pálení alkoholu v puse, nicméně chuť žádnou. Je to jako pít pálivou vodu. Ani to není přesné přirovnání, neboť i voda určitou „vodovou“ příchuť má.
„Co chilli? Bylo by hustý si dát Carolina Reaper papričku a bejt u toho úplně v pohodě,“ navrhl kolega. Tak takhle to také nefunguje. Carolina Reaper papričku jsem doma neměl a jsem si jistý, že bych ji ani nezkoušel. Měl jsem tu omáčku Sriracha a Tabasco. U obojího necítím žádnou chuť, ale pálivost přetrvává v plné míře. Na internetu jsem však nalezl výpovědi lidí, kteří tvrdí, že po ztrátě chuti na ně chilli nemá žádný efekt. Tak nevím.
Když nemáš chuť, alespoň zhubneš
Někdo by mohl očekávat, že když si nemohu vychutnat jídlo, že alespoň ušetřím za jídlo a možná i shodím nějakou váhu. Není to bohužel pravda. Chuť k jídlu, nutkání něco si dát je snad ještě silnější než předtím. Může to být tím, že to nutkání jednoduše neuspokojíte. Sice máte chuť na sladké, něco si dáte, ale vzhledem k tomu, že z jídla nemáte žádný požitek, chuť na sladké přetrvá. Co docela funguje, jsou chipsy – jsou sice nezdravé, ale jejich chroupání a řezání do vnitřku ústní dutiny vám alespoň dává nějakou odezvu na to, že něco jíte. Jedno pozitivum to ale má – nemusím si sladit čaj. Bez schopnosti to poznat je to stejně k ničemu.
Je ta šunka ještě v pohodě?
Víc než ztráta chuti mne zneklidňuje ztráta čichu. Čich nás může varovat před nebezpečím, jako je například požár ve vedlejším pokoji/bytě, únik nějaké chemikálie nebo třeba, že se vám v ledničce kazí jídlo, nebo že jste venku šlápli do hovna. Zatímco jsem v karanténě, mi ta poslední možnost ani tolik nehrozí, už jsem se ale dostal do situace, kdy jsem v ledničce našel otevřenou vakuovanou šunku, kterou jsem neotvíral já, a tudíž nevím, jak dlouho tam otevřená leží. Jak v tu chvíli poznáte, že se šunka ještě nekazí? Nepoznáte, musel jsem šunku odnést přítelkyni, aby ji svým fungujícím detektorem zkontrolovala.
I když je ztráta dvou smyslů nepříjemná, není to ani zdaleka nejhorší možný symptom, a pokud vám zrovna ve vedlejším pokoji nehoří, neohrozí vás na životě. Celkově by se můj průběh onemocněním covid-19 dal popsat jako mírný. Nebyl sice úplně bezpříznakový, nicméně už jsem zažil chřipky, které mě skolily víc. Mluvím samozřejmě pouze za sebe, uvědomuji si, že někteří mají průběh znatelně horší.
V momentě, kdy tento článek píšu, se již cítím naprosto v pořádku a do konce karantény již zbývá jen pár dnů. Dokonce jsem měl dnes pocit, že se mi lehounce vrátila chuť. Na škále od 1 do 100 by sice byla stále tak na úrovni 5, co se výkonu týče, ale některé chutě jsem již schopný rozpoznat. Jde především o kyselé a slané a to je první vlaštovka.
Nakažený je redaktorem Reflexu a všechny díly jeho koronavirového deníku můžete nalézt zde >>>
