Radost ze sousedky netrvala dlouho, její dluhy vyřešil exekutor

Právě neplatiči ve společenstvích vlastníků se stávají novým fenoménem a jejich pohledávky již řešil nejeden soud. Často je ovšem vymáhací proces složitý a po dlouhé měsíce se musí na splátky neplatiče skládat ostatní vlastníci.

Aleně pomohli koupit bytovou jednotku ve třetím patře její rodiče. Částečně jako investici a zčásti chtěli podpořit svou jedinou dceru, která doteď bydlela s nimi. Od nastěhování měla ale veškerou agendu a poplatky spojené s bydlením řešit jejich dcera. Tehdy však ještě netušili, jak moc je Alena podnikavá. Do nově zrekonstruovaného bytu se nenastěhovala, ale obratem ho pronajala. „V bytě byla sice nahlášena, ale potkávali jsme ji minimálně. Místo majitelky tam bydleli tři cizí lidé. Udělala z něj jednoduše ubytovnu,“ popisuje začátek příběhu Alenin soused.

Shutterstock

„Když meškala první platba do společného fondu vlastníků, která se běžně pohybuje okolo 2 tisíc korun a zahrnuje poplatky za vodu, správu nebytových prostor, úklid, odvoz odpadků atd., zohlednili jsme, že se mladá majitelka bytu těmito povinnostmi zabývá zřejmě poprvé v životě. Někomu nemusí dojít, že když je vlastníkem bytu, musí kromě energií platit i něco dalšího,“ vysvětluje předseda společenství počáteční benevolenci. Administrativní pracovnice tak Alenu e-mailem a telefonicky upozornila na nedoplatek, a ta dluh většinou do týdne dorovnala. Tato situace se sice párkrát zopakovala, ale po upozornění vždy přišla včasná reakce.

Vše se ovšem změnilo během letních prázdnin, kdy přes několik urgencí dluh vůči společenství narostl na 10 tisíc korun. „Nájemníci Aleny navíc v bytě podle zpráv ostatních majitelů často pořádali divoké večírky, během kterých dokonce párkrát došlo i k poškození vchodových dveří. Ty jsme museli nechat opravit na naše náklady,“ popisuje předseda společenství vlastníků bytových jednotek moment, kdy situace eskalovala a kdy se rozhodl k ráznému řešení. „Majitelka bytu očividně vydělávala na pronájmu, ale své platební povinnosti vesele ignorovala,“ dodává s rozhořčením. 

Zástupci společenství tak poslali Aleně prostřednictvím advokáta oficiální výzvu k úhradě dluhu s tím, že když k tomuto kroku nedojde, obrátí se pro pomoc na soud. Není totiž moc veřejně známo, že částka, která každý měsíc v rozpočtu společenství vlastníků kvůli neplatičům chybí, musí být dorovnána z plateb ostatních, zodpovědnějších, majitelů bytů. Jelikož na dopis byla reakce nulová, neplatiče zažalovali. Soud samozřejmě rozhodl v jejich prospěch. Protože Alena ani na toto rozhodnutí nebrala ohled, její dluhy začal řešit soudní exekutor.

Když Aleně přišel dopis se zeleným pruhem, pochopila, že život není jen o zábavě. Celou dlužnou částku ovšem nebyla schopna splatit najednou, a tak se s exekutorem dohodla na splátkovém kalendáři. „Musel jsem jí také objasnit, proč vymáhaná částka neodpovídá svou výší pohledávce, kterou měla vůči společenství vlastníků, ale byla vyšší. V těchto případech je dluh navýšen o administrativní, soudní poplatky a náklady exekuce,“ vysvětluje exekutor náklady spojené s exekučním řízením. „Exekuce není nějaký nečekaný trest spadlý z nebe, je to zákonný následek neplacení dluhu,“ dodává s tím, že někteří dlužníci se velmi diví, že se věřitel obrátí na soud a soudního exekutora.

V tomto případě soudní exekutor naštěstí nemusel využít nástrojů, jako jsou nařízené srážky ze mzdy, nebo dokonce zabavení majetku. Alena si totiž včas uvědomila pod tíhou exekuce vážnost situace a neschovávala před problémem hlavu do písku. Je však tristní, že takové případy jsou spíše výjimkou a práce exekutorů je tak během na dlouhou trať s velmi nejistým cílem, protože i jejich pravomoci jsou dlouhodobě omezovány a dlužníci této skutečnosti s chutí zneužívají.