Koronavirová krize vrací starousedlíky do historického centra. Lisabon se nadechl a 20 tisíc turistických bytů proměnil v domovy
Po staletí vyprávělo spletité bludiště úzkých dlážděných ulic lisabonské čtvrti Alfama svůj napínavý příběh. Na svahu mezi hradem svatého Jiří a řekou Tajo se psaly dějiny města i jeho obyvatel, kteří ale postupem času odcházeli stranou dění na úkor turistických kulis. Trendy kavárny a byty ke krátkodobému pronájmu tu nahradily reálnou každodennost. Pandemie koronaviru nyní ale karty obrací ve prospěch stálých obyvatel.
"V jistém slova smyslu vytvořil Covid podmínky pro obrodu historického centra,“ nechal se slyšet starosta hlavního portugalského města, Fernando Medina. "Virus nám nedal povolení ke vstupu, ale umožnil nám přemýšlet o tom, jak dát věci opět do pořádku,“ dodal.
Už na jaře spustil Lisabon unikátní program na podporu dlouhodobých pronájmů s názvem Jistý příjem. Ten je založený na dohodě, kdy majitelé bytů přenechají své prostory k dispozici městu nejméně na pět let, za něž budou pobírat pravidelnou, předem danou rentu a budou osvobozeni od placení daní z nemovitosti a zisku.
Nájemníci do bytů jsou vybíráni na základě speciálního programu, který má podpořit mladé lidi a rodiny s nižšími příjmy.
Příjem je pro pronajímatele sice nižší, ale zato jistější, což je v době krize cestovního ruchu chlácholivá náplast.
Krize pro budoucnost
Úsilí Lisabonu naznačuje, jakým způsobem by pandemie mohla pohnout s celosvětovou bytovou krizí.
Další města jej totiž následují. Benátky uzavřely dohodu, podle níž budou některé turistické byty pronajaty studentům vysokých škol. Vancouver odkoupil dva hotely se 173 pokoji, aby ubytoval ty nejzranitelnější ve městě. Kalifornské město San Jose uvedlo, že uvolní až 17 milionů dolarů na vybudování pěti set drobných domů k umístění obyvatel bez domova během pandemie. V Barceloně dodal virus podnět k řešení takzvaných prázdných domů. Úředníci rozeslali varovné dopisy bankám a investičním fondům, u nichž se předpokládá, že drží až 194 prázdných domů déle než dva roky. Pokud by domy nebyly pronajaty do jednoho měsíce, hrozilo město vyvlastněním za polovinu jejich tržní hodnoty, aby je následně přeměnilo na sociální byty. A například také Amsterdam nedávno zakázal krátkodobé pronájmy ve starém starém městě a zavedl omezení nájemného v ostatních čtvrtích.
„Jak zásadní roli hraje bydlení v našem životě, se ukázalo už na jaře, protože vlády po celém světě se uchylovaly k lock-downům, aby zabránily šíření viru, uvedla Leilani Farha, bývalá zvláštní zpravodajka OSN pro přiměřené bydlení. "A nemohlo to být zřejmější, protože když se musíme před něčím schovávat, musíme také mít kde,“ dodala.
O několik měsíců později však popsala přístup vlád jako „nerovnoměrný a nedostatečný“. Krize v oblasti bydlení se totiž na mnoha místech ještě vyostřila. Přestože pandemie nadále devastuje příjmy mnoha lidí, vlády se zdráhají pomáhat a zamezovat exekucím nebo násilnému vystěhování.
„Myslím, že si dost politiků uvědomuje, že máme potíže, ale nejsou schopni předvést nějaké zásadní strukturální změny, které by situaci pomohly zvládnout,“ dodala.
A právě tady je Lisabon světlem na konci tunelu.
Kromě toho, že by místní opět mohli důstojně žít ve svém městě, by se v centru postupem času mohla zvýšit také nabídka obchodů a služeb namísto výkladních skříní turistických lákadel a suvenýrů.
