Úsvit nové gigantické sociální sítě? Lidé se na Clubhouse vrací od chatu k telefonování
Dva muži ve virtuální místnosti s názvem Fotografové v Česku diskutují o tom, jak jim přísná pravidla pro zveřejňování aktů a nahotinek na Instagramu komplikují život. Na jedné straně doprovází fotografův monolog podivné prskání. „Ty u toho smažíš řízky?” „Jo. Dělám si oběd… Mám hlad,” ozve se doplňující gastroinformace po krátkém odmlčení. Vítejte na Clubhousu. Aplikaci, o níž Bloomberg před několika dny napsal, že máme zapomenout na TikTok, jelikož toto je nová hvězda sociálních sítí.
Vítejte kde? V aplikaci, která vlastně nepřínáší nic revolučního. Nahradila psaný text a obrázky - gró v současnosti nejsilnějších sociálních sítí, tedy Facebooku, Instagramu a Twitteru, za mluvené slovo. Zde vaši sledující nekoukají na vámi pořízené fotky a nečtou, „co se vám zrovna honí hlavou”, ale poslouchají konverzace, které vedete s přáteli (stalkerův sen), kolegy z práce/oboru či úplně náhodnými lidmi. Do nich se posluchači mohou i zapojit - tedy pokud jim to z pozice diskutujícího umožníte. Toto je polopatě podaný princip aplikace Clubhouse, která nyní v Česku zažívá raketový nárůst uživatelů. Mezi nimi se objevily už i osobnosti jako Tomáš Čupr, Markéta Adamová Pekarová či Kazma.
Portfolio debatních místností, které se neustále objevují a mizí, je vskutku pestré. Odborná témata jako „Do čeho investovat?”, „B2B marketing tipy” nebo „Dokáže SPOLU oslovit voliče pod 30 let?” prokládájí vágnější záležitosti jako “Czechcasting diskuze”, “Homeoffice aneb život v teplákách” či „Hej, ty!” (rozuměj hejty z angl. hate), až po skupiny rezignující na téma typu “Prokrastinujeme”, “Nic” nebo “Nemůžeme usnout”.
Deadliny musí počkat, teď se diskutuje!
“Aleši, tyvole, přestaň kecat a běž pracovat! Musíme z něčeho zaplatit nájem.” ozve se zpovzdálí mikrofonu diskutujícího mladá žena. Znervózňuje ji, že její přítel tráví celé odpoledne pracovního dne mluvením do telefonu s několika svými kamarády. Přitom jejich improvizovanou debatu pasivně poslouchá cca 30 dalších lidí - mix jejich známých, ale i cizích lidí. Pokáráním přítelkyně byl diskutující Aleš přerušen v úvaze o tom, že mladší generaci koronavirus vyjma školy nijak neovlivnil, jelikož současní adolescenti stejně už nemají zájem opouštět svůj pokoj. To je střípek z mnoha spontánních myšlenek, který se objevil v místnosti s nepopisným názvem „Ne”.
Aplikce si drží specifický punc exkluzivity. Přihlásit se může jen člověk s pozvánkou, kterých je uživatelům přidělen omezený počet. Navíc Clubhouse najdete pouze na Appstore, tudíž neiPhonaři mají bohužel smůlu. Vzhledem k profilu aktuálních uživatelů, kdy se často jedná o influencery, novináře, markeťáky, politiky, umělce, byznysmeny a experty (nezřídkakdy samozvané) všeho druhu, by Jiří Ovčáček asi tweetnul, že se jedná o kavárenskou aplikaci. Jenže pokud Clubhouse přežije lockdown a lidé budou i nadále preferovat online debaty před těmi živými s půllitrem v ruce, dá se předpokládat, že aplikace, byť brzděna omezeným množstvím pozvánek, se rozšiří mezi masy. Nakonec vývoj českých uživatelů Instagramu nebyl o moc jiný.
A jelikož ne každý má za zády přísného šéfa nebo obezřetnou přítelkyni jako diskutující Aleš, na Clubhousu se zvesela diskutuje celý den. Tedy i v pracovních hodinách experti napříč obory nechávají stát své všední úkoly a posunují se do vyšších intelektuálních sfér, když kolektivně mudrují nad byznysovými evergreeny. Tedy tím, jak se vytváří lovebrand, spekulují, zda je Tesla investiční bublina či si nechávají od multiodemykače potenciálu Jana Mühlfeita, který by strčil do kapsy kdejakého pražského zámečníka, vysvětlit, jak se učit od těch nejlepších. Brzy zjistíme, zda tento týden bude rekordní v počtu odložených deadlinů českých marketingových a PRových agentur, advokátních kanceláří a dalších.
Bude Clubhouse nový Instagram? Proč se mu daří?
Se svými 2 miliony celosvětových uživatelů zatím Clubhouse nemůže ostatním sociálním gigantům konkurovat. Pro srovnání Instagram má jen v Česku skoro 3 miliony zaregistrovaných profilů. Důležitý je ale enormní nárůst uživatelů, který se za posledních pár týdnů zdvojnásobil. Počet profilů razantně narůstá i v ČR, a tak máme každý den na Clubhouse o pár přátel a tématických místností více. Další, co enormě roste, je hodnota Clubhousu. Už koncem května, chvíli poté, co dvojice vývojářů ze San Francisca vypustila beta verzi, měl tržní ohodnocení 100 milionů dolarů. Což je na první pohled absurdní suma za zkušební vezi aplikace, která měla tehdy jen 1500 uživatelů. Jenže mezi půl druhým tisícem uživatelů byly často americké celebrity či známí podnikatelé, kteří aplikaci pozitivně promovali. A tak se zrodil nový fenomén. Nyní je cena ani ne rok staré aplikace odhadována na miliardu dolarů.
Pokud si z humbuku kolem Clubhousu můžeme něco odnést, tak to, že lidem vlivem stále silnější virtualizace všedního lidského kontaktu, drsně katalyzovaného pandemií koronaviru, chybí obyčejné, hřejivé povídání. Pusou, nikoli prostřednictvím klávesnice. Pochybuji totiž, že by Clubhouse mohl uspět před pěti lety. Tehdy byl pohodlný útěk za displej počítače či telefonu od každodenní intenzivní fyzické komunikace příjemnou úlevou. Vítali jsme praktickou možnost rozmyslet si právě tvořené při psaní statusu na Facebook, chatování na Messengeru či postování fotek na Instagram. Projev našeho online já byl vyšperkovaný. Na rozdíl od našeho tradičního vyjadřování neobsahoval občasné přeřeky, neobratně formulované myšlenky či mastné vlasy.
Jenže nyní jsme vlivem pandemie v online světě uvízli. Vypadá to, že opět toužíme po zranitelnosti živého dialogu, byť vzhledem k současným možnostem alespoň po telefonu. Není divu, náš druh je na něj zvyklý už několik desítek tisíc let a z tohoto horizontu je vlastně psaní na internetu podivným trendem trvajícím jen chvilku. Takže to vypadá, že prostě skupinově postrádáme obyčejné tlachání, protažení jazyku a čelistního svalstva.
