Oceněná rozhledna popírá svou podstavu: Netrčí okatě do výšky, ale přirozeně splývá s okolím
„Chci osobnost ne lamu, nudu a podobnost hledej v davu. Viděl jsem chcípnout, vole, talentů stovky, slyšel jsem vylítnout Kontrafakt, Trosky,“ rapuje Vladimír 518 na poslední desce PSH. Důkazem toho, že se originální a nekonvenční přístup cení nejen v hudbě, jsou Jiří Vojtěšek a Jakub Roleček. Dvojice mladých brněnských architektů stojí za návrhem atypické kruhové rozhledny, za níž získala Národní cenu za architekturu. K její realizaci přitom přistupovala s tím, že vytvoří stavbu, která splyne s okolní krajinou a přitom ji nenaruší. Zní to neuvěřitelně, ale skutečnost ukazuje, že nereálné to není. Ostatně přesvědčte se sami…
Rozhledny patří k oblíbeným výletním cílům už od 19. století, kdy se o jejich výstavbu významně přičinil Klub českých turistů. Od té doby jich přibyla celá řada a nezřídka na popud samotných obcí. Jednou z nich bylo před časem i jihomoravské Kobylí. Požadavek dvoutisícové dědiny uprostřed vinohradů nebyl ničím výjimečný: přilákat přespolní a vytvořit oblíbené místo k setkávání pro místní. Následováníhodný byl přístup k jeho realizaci, kterou svěřili dvojici mladých brněnských architektů. A Jiří Vojtěšek a Jakub Roleček k ní přistoupili se vším respektem – k okolní krajině, návštěvníkům i použitým materiálům.
Uznání si za to vysloužili nejen od Obce architektů, ale i od nekompromisního kritika veřejného prostoru Adama Gebriana. Ten se na Kobylskou stezku nad vinohrady vypravil osobně s kamerami internetové televize Mall.tv. Co viděl, můžete i vy v jeho pořadu Gebrian: Plus/Minus. A pokud vás zajímají i další jeho postřehy k soužití architektury a lidí, popsal je v knize Adam Gebrian: Tři měsíce v Barceloně. V té kromě vlastního prožitku ze čtvrtroku stráveného v hlavním městě Španělska sdílí se čtenáři i svá zamyšlení nad funkcí a detaily míst a inspiruje je k nevšednímu nahlížení na ně.
