Meghan, Harry, Oprah a dusivé poměry v královské rodině. Ale hlavně: Archie bude mít sestřičku!
Legendární moderátorka Oprah Winfrey má na svém kontě 37 000 televizních interview. Na rozhovor s princem Harrym a vévodkyní Meghan ale čekala tři roky. V noci z neděle na pondělí ho odvysílala televize CBS. Meghan v něm například popsala, jak ji krátký pobyt v královském paláci přivedl až k myšlenkám na sebevraždu. Opravila dezinformace z bulváru a popsala taky, jak se královská rodina rozhodla neudělat z jejich prvorozeného syna Archieho prince, protože netušila, jak tmavá bude jeho pleť. A také že jejich druhé dítě bude holčička.
Není to nejlepší načasování na dvouhodinové interview o špinavém prádle královské rodiny, myslí si Britové: královnin celoživotní manžel a Harryho dědeček Philip (99) leží už dva týdny v nemocnici a královnin syn, Harryho strýc princ Andrew byl předloni zproštěn veřejných královských funkcí kvůli pletkám s predátorem a americkým miliardářem Jeffreym Epsteinem. Možná právě proto u Oprah k žádnému očernění konkrétních členů královské rodiny nedošlo – oba manželé se o královně vyjadřovali s úctou, podle Meghan byla vždycky „úžasná“.
První rozhovor, který Harry a Meghan poskytli po odstoupení od královských povinností, má ale jiné, hluboké opodstatnění. Harry totiž nenávidí letitý propletenec mezi královskou rodinou a britskými bulvárními médii. Právě ta totiž viní ze smrti své matky Diany, která zahynula při autonehodě na útěku před paparazzi na konci léta 1997, kdy mu bylo 12 let.
Byla to ostatně princezna Diana, historicky první a až do včerejší noci poslední whistleblower anglického královského dvora, která v roce 1995 poskytla explozivní interview pro stanici BBC. Bylo o důvodech rozvodu s princem Charlesem a proslulo větou, že v jejich manželství bylo poněkud těsno, protože v něm celou dobu „byli tři“.
I v rozhovoru s Oprah padne několik zásadních věcí: Jak měla Meghan v pátém měsíci těhotenství sebevražedné myšlenky, ale nemohla se o tom pobavit s odborníkem, protože by to nebylo „dobré pro instituci“ (myšleno pro královský palác). Dozvíme se, že neměla přístup ke svému pasu, řidičáku ani klíčům. Že si nemohla zavolat Uber. Že nemohla opustit palác. Že o ní média informovovala s rasistickým podtextem a nikdo se jí nezastal. A tak dále a tak dále.
Podle Harryho byl pár překvapen z toho, že jim rodina po odchodu zavřela finanční kohout, a dodal, že jim ze začátku pomohlo právě dědictví po Dianě, která by určitě chtěla, aby byli s Meghan šťastní.
Interview Oprah Winfrey by si především zasloužilo podrobnější analýzu, která by v širším kontextu srovnala roli bulvárních médií v 80. a 90. letech minulého století, kdy celebrity ještě neuměly jejich tlaku smysluplně čelit, a jejich roli dnes, kdy Harry už nechce opakovat stejné chyby. Od té doby, co Dianin bratr pronesl smutně proslulou větu, že „krev jeho sestry mají na rukou novináři“, už uplynulo 23 let, ale zároveň to paradoxně byla Diana, která měla na média větší vliv než celý královský Buckinghamský palác dohromady. I v tom jsou si s Meghan podobné.
Megxit, útěk bez precedentu
„Megxit“, tedy odchod Meghan a Harryho z britské královské rodiny, bývá často přirovnáván k abdikaci krále Eduarda VIII., strýce královny Alžběty II., který v roce 1936 převzal trůn po svém zemřelém otci, králi Jiřím V., aby po 325 dnech vlády abdikoval kvůli vztahu s dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou.
Historik Robert Lacey, poradce seriálu společnosti Netflix Koruna, ale uvádí, že Harry a Meghan jsou jediní v moderní historii, kteří se doživotních královských privilegií vzdali zcela dobrovolně. Považuje proto jejich rozhodnutí opustit královský stav i štědrou pokladnici za bezprecedentní. Všechny ostatní útěky z „královských okovů“ nebyly skutečnými rezignacemi, ale jen nucenými odchody.
Po odvysílání dlouho očekávané zpovědi Harryho a Meghan, jejíž emotivní průběh je už teď považován za mistrovskou lekci televizního rozhovoru, tak zůstává otázka: proč se monarchie pořád těší tak posvátné úctě? K čemu je dnešní Británii, kdy královská koruna kvůli brexitu navždy ztratila i svou poslední důležitou roli, totiž že vždycky byla baštou britské nezávislosti uprostřed Evropské unie? Znamená tahle instituce něco víc než jen pozitivní globální publicitu pro Británii, společenství národů, pro Londýn? Uvidíme v příštích letech. Do té doby: God Save the Queen.
