Manželky prezidentů: Viera Husáková, svatby s „Gustou“ se dočkala až po souhlasu Brežněva
Pokud si nějaká z prvních dam zaslouží přívlastek netradiční, je to rozhodně Viera Husáková. Ta prožila téměř polovinu života s jiným muže, poté propadla kouzlu Gustáva Husáka. Dlouho vedle sebe žili jen jako partneři, v 70. letech nakonec byla svatba. Inteligentní levicovou novinářku však čekal trpký osud, její život totiž vyhasl při letecké nehodě nedaleko bratislavského letiště.
Narodila se 14. června 1923, tudíž pět let po vzniku Československa, čímž se rovněž liší od svých předchůdkyň. Všechny předešlé první dámy prožily část dětství v době Rakouska-Uherska. Čáslavská, jak se Husáková jmenovala za svobodna, vyrostla v rodině státního inspektora lesů, její matka pracovala v domácnosti a věnovala se potomkům.
Žádaná novinářka
Budoucí paní prezidentová získala perfektní vzdělání, nechyběly ani hodiny s francouzskou rodilou mluvčí či lekce krasopisu. Po střední škole zamířila na bratislavskou právnickou fakultu, tamní univerzita už nenesla název po Janu Amosi Komenském, byla přejmenována na Slovenskou univerzitu a jejím děkanem se stal kolaborant Vojtech Tuka. Tichá, učenlivá a milá Čáslavská souběžně se studiem pracovala jako tajemnice na ministerstvu hospodářství.
Na Husáka natrefila při svém působení v Bánské Bystrici, nicméně tehdy přátelství neprohlubovali. Během studentských let navštěvovala kulturní akce, kde se scházela s převážně levicovými přáteli. Po válce se začala vídat s právníkem Jozefem Millerem. Ona sama se věnovala novinařině, v ten samý rok dostala nabídku do košické pobočky Československého rozhlasu.
Čáslavská platila za kvalitní redaktorku, která měla sociální cítění. Postupem času se stala žádanou novinářkou, postupně prošla Národní obrodou, kterou tehdy redigoval spisovatel Laco Novomeský, později zakotvila v bratislavské Pravdě. Během 50. let postihly rodinu stranické čistky, Čáslavské manžel upadl v nemilost a musel přestat pracovat jako právník.
První dáma z Bratislavy
Sama Čáslavská odešla z Pravdy do Slovenky, na začátku roku 1960 začala přispívat do Kulturního života, kde natrefila na Gustáva Husáka. Ten byl čerstvě propuštěn po Novotného amnestii. Zamilovala se do něj, Husák měl ale ještě čerstvou ránu v podobě bývalé manželky Magdy Lokvencové. Ta se s ním po jeho uvěznění rozvedla. Nenápadná Čáslavská dala věci do pohybu, když ukončila manželství s Jozefem Millerem.
Bedlivě se soustředila na Husáka a držela se v jeho blízkosti. Tomu nenápadná, ale schopná žena imponovala. Během 60. let si budoucí prezident uvědomoval, že jeho pozice bude stále pevnější a bude vedle sebe potřebovat někoho reprezentativního. To všechno Viera splňovala, aktivně se zajímala o politiku, byla podobně jako Husák velmi inteligentní a byla mu bezmezně oddána. Až do konce života hájila jeho názory a politiku.
Na otázku, jak moc svého (tehdy ještě) přítele, milovala lze jednoduše odpovědět, kvůli Husákovi ukončila několik dlouholetých přátelství s lidmi, které se kriticky stavěli k okupaci. Poté, co Husák vystřídal Alexandera Dubčeka, její život pokračoval dál. I nadále pracovala jako novinářka, dokonce zůstala v Bratislavě a nepřestěhovala se do Prahy.
Požehnání od Brežněva
Pár se tak setkával pouze o víkendech, kdy buď ona nebo Husák přijeli do Prahy či Bratislavy. Husáka a jeho partnerský život začali probírat straníci, radili mu, aby se s milou novinářkou oženil. Dlouho to odmítal, nakonec se tak stalo v roce 1973, údajně po dobromyslné intervenci samotného Leonida Iljiče Brežněva. Obřad proběhl ve vší tichosti, jedinou změnou bylo, že Viera měla nové příjmení.
Její životní styl se příliš nezměnil ani poté, co se její muž stal v květnu 1975 prezidentem. I nadále zůstávala v Bratislavě, kde běžně chodila nakupovat či do divadla. Tento stav oběma vyhovoval, protože Husáková měla částečnou svobodu, Husák měl pro změnu „svého“ člověka v Bratislavě.
Zdánlivá banalita znamenala smrt
Vztah prezidentského páru roztrhla vedví až letecká tragédie. V říjnu 1977 byla Husáková v bardejovských lázních. Po jedné z procedur uklouzla po schodech a spadla na bok. Bylo podezření na zlomeninu pažní kosti, a tak na východní Slovensko zamířil její osobní lékař. Husák byl o zranění informován a instruoval podřízené, aby se jeho žena podrobila operaci na východě.
S tím však nesouhlasil lékař, který dorazil z Bratislavy. Trval na okamžitém přesunu do slovenské metropole. Čtvrt hodiny po přistání se vrtulník znovu vznesl, tentokrát s první dámou na palubě. Po téměř dvouhodinovém letu dorazil stroj k Bratislavě, kde panovala špatná viditelnost. Pilot dostal povel, aby zamířil na jiné letiště, on však zariskoval. Helikoptéra se po několika vteřinách roztříštila o zem, několik metrů od bratislavského letiště. Nikdo nepřežil.
Husáka kontaktovali hodinu po havárii. Na několik týdnů se stáhl z veřejného života, což potvrzuje tvrzení, že k Vieře choval hluboké city. Pohřeb se konal o týden později, 24. října 1977. Smuteční řeč přednesl předseda vlády Lubomír Štrougal, kondolence zaslaly špičky komunistického světa v čele s Leonidem Brežněvem.
Dle premiéra Štrougala na Husáka smrt dopadla na tolik, že při novoročním projevu 1. ledna 1978 se mu třásly ruce a měl propadlé tváře. Natolik zdánlivě bezcitného normalizátora zasáhl odchod jeho ženy.
