Něco, jako je Detektiv Kurzor od ČT, jsem nikdy nehrál!
Čétéčko v posledních letech klade extrémní důraz na detektivní seriály. V Česku totiž unikátně spojují hned několik žádaných aspektů. Televize je umí dělat, diváci na ně neremcají a detektivka je tak široký žánr, že si díky němu můžete odškrtnout celou škálu veřejnoprávních povinností. Dostali jsme se tak do podivné situace, kdy v ČT vznikají další a další policejní seriály, aniž by televize doopravdy věděla, co s nimi má dělat nebo k čemu je vlastně chce. A videohra Detektiv Kurzor tenhle vyšetřovatelský přetlak s až strašidelnou přesností symbolizuje. Stejně jako ty seriály ale ani hra není vůbec zlá.
Česko má dlouhou tradici vývoje videoher a detektivních adventur obzvlášť. Pokud hrajete hry a nejste zrovna tiktoková generace, existuje velká šance, že jste o nějakou českou interaktivní detektivku v mládí zakopli. Z Poldy se stala národní klasika a Posel smrti je dokonce pod jménem Black mirror uznávanou sérií i ve světě.
Tyhle klasické adventury byly pro detektivní žánr alespoň tehdy to nejlepší, co bylo k dispozici. Pravda, málokdy jste doopravdy sbírali důkazy a řešili případ, většinou jste se nakonec museli podívat někam do návodu, abyste zjistili, že jste měli propojit lepicí pásku, kočku a vrtačku, abyste dostali motor od traktoru a mohli pokračovat ve vyšetřování… Ale bylo to aspoň něco.
Když jste rychlejší než vy
Začátkem tisíciletí pak fenomén point&click adventur padnul, ale nedá se říct, že by přišel nějaký lepší formát detektivních videoher. Doopravdy dobrých interaktivních detektivek existuje za celou historii her třeba dvacet. A žádné se nikdy doopravdy nepodařilo překlopit způsob, jakým detektiv uvažuje, v herní mechaniku. Některé tituly to berou přes kombinaci klíčových slov, některé vás nechávají spojovat různé myšlenkové koncepty v cool vizualizaci neuronů… Ale většinou se po vás chce nějaká rutinní činnost a hlavní charakter už si pak na vraha přijde sám bez pomoci vašeho mozku. V horším případě dokonce vy jako hráč znáte odpověď dlouho před tím, než se to podaří vyšetřit vašemu avataru na obrazovce.
To samozřejmě vytváří silnou disonanci mezi hráčem a hrou. Obzvlášť pokud hrajete za „geniálního detektiva” typu Sherlock nebo Batman. Reálná policejní praxe nicméně funguje přesně takhle – děláte rutinní činnost, zpracováváte data a dříve či později vám vypadne pachatel. A tady vstupuje do diskuse Detektiv Kurzor, protože v něm se většinou potýkáte s každodenní policejní prací a limitům detektivních videoher to vyloženě sedí.
Zneuznaný Topinka
Zkrátka se ukazuje, že když dostanete videohru, která vás nechá hrát za obyčejného detektiva z nějakého českého okresního zapadákova, tematicky i mechanicky se to hezky potká s omezenými možnostmi žánru. Spíš než geniální dedukce sedí detektivním adventurám obyčejnost, všednost a procedurální rutina.
A co je všednější, obyčejnější a rutinnější než detektivky od České televize?
Existují pochopitelně světlé výjimky. Jmenujme třeba Rédla, Zrádce nebo Strážmistra Topinku (o kterém si naprosto neironicky myslím, že je to neuznaný masterpiece). Existují i tmavé výjimky, třeba právě běžící Boží mlýny. Ale většina detektivních seriálů od České televize patří do toho milého nadprůměru procedurálních policejních příběhů, které neurazí, nenadchnou, ale nepřepnete je. Ten samý trik ale ve hře funguje tisíckrát lépe. Milý procedurální nadprůměr ve videoherní podobě doopravdy nadchne, mimo jiné i proto, že podobnou věc máte příležitost si zahrát jen zřídka.
Kurzor, kriminálka
Ještě jsme si toho o hře samotné moc neřekli, takže vás možná zaráží jméno. Detektiv Kurzor totiž zní jako prográmek, díky kterému se pětileté děti učí používat myš, ale hra je ve skutečnosti doporučena až od patnácti let. Je to trochu jako kdybyste měli něco, co se jmenuje Čerti vs. Marťánci a po instalaci zjistili, že je to DOOM.
Kurzor se hraje v prohlížeči, můžete si založit účet a díky tomu i ukládat postup a hrát z různých zařízení. Máte první krátký tutoriálový případ vyhořelé stodoly a pak vás čekají dva další případy, už delší a komplikovanější. Zatím dva, do budoucna by se asi chtěly přidávat další, ale podle vývojářů trvá tvorba jednoho případu několik měsíců a vždycky se váže ke konkrétnímu čétéčkovému seriálu. Hra jako rámec vznikla někdy loni koncem léta a případ č. 2 přibyl až nedávno společně se startem Božích mlýnů. Takže další a další kauzy mohou přibývat ve velmi dlouhém časovém horizontu s absurdně dlouhými rozestupy.
Samotná hra má téměř telefonní vizuál, navštěvujete lokace, hledáte podezřelé předměty, vyslýcháte božsky nadabované postavy, děláte si poznámky, rekonstruujete místa činu, když si nevíte rady, skočíte za kolegou nebo za svou šéfovou. Protože je první případ navázán na Poldy a nemluvně, je trochu lepší, protože jak už bylo řečeno, „nudná” policejní rutina sedí formátu víc než ty převlekové srandy Božích mlýnů, které ve hře i seriálu samotném působí jako Podraz z Lidlu. Dvojka je nicméně trochu víc zatížená na puzzly a existuje tam skutečná možnost nelineárního postupu případem, která dodává kauze punc znovuhratelnosti, což je fajn. Dokonce si můžete na několika místech zvolit, jestli budete tvrdej hardboiled detektiv nebo jestli pojedete by-the-book poldu. Super.
S tím souvisí i velké množství achievementů, které vám hra uděluje za nejrůznější úspěchy a faily. Prostě narozdíl od starých adventur může být každý detektiv Kurzor skutečně „váš”. A pokud jste fandové čétéčkových detektivek, čeká na vás bambilion eastereggů v podobě plakátů na stěnách, hudby v rádiu a podobně.
#SlokyLubošeNováčka
ČT detektivka je ČT detektivka
Mému dotazu, jak to vypadá s dalšími epizodami, se lidé z České televize trochu neobratně vyhýbali, což tak trochu zavání dojmem, že sami nevědí. Hra nejspíš není takovým úspěchem, aby se do ní vyplatilo investovat naplno, ale zároveň za ní evidentně stojí odhodlaný tým lidí, které jejich práce baví.
Detektiv Kurzor tak sdílí osud dalších ČT detektivek. Nějak vznikl a nikdo doopravdy neví, co s ním. Podle tiskové mluvčí to mělo být poděkování fanouškům seriálů a měla to být ta bájná „hra i pro nehráče”. Což zní jako něco, co musíte mít v popisu projektu, aby se na to v rámci veřejnoprávní televize našly peníze. Ještě víc překvapující je fakt, že přestože je Kurzor jako stvořený pro telefony (ze kterých se v posledních letech stala v podstatě devadesátková herní konzole do kapsy), čétéčko o přesunu hry na jiné platformy neuvažuje. Asi nejsem sám, komu přijde vznik videohry tak nějak bezcílně a mimochodem trochu bizarní.
Ale takhle prostě detektivky v České televizi vznikají. Ať už jsou to filmy, seriály nebo videohry. Občas to není nic moc, občas se jim podaří narazit na zlato. Takže vás vyzývám, běžte si na web ČT zahrát Kurzora, ať lidi na Kavkách vědí, že s touhle srandičkou mají na rukou zlato. Víte, já jsem hrál něco adventur, něco detektivních a policejních videoher. Ať už v dobrém či ve zlém jsem nikdy nehrál něco, jako je Detektiv Kurzor. A ta hra si zaslouží další epizody už jen kvůli tomu.
