Poslancem z vězení. Irský nacionalista Bobby Sands ovládl volby, poté zemřel na vyhladovění
Turbulentní život Bobbyho Sandse je lemován vězením a bojem za celistvost Irska. Politik a člen organizace IRA doufal, že se jednou oblast Ulsteru připojí k Irské republice. Nedočkal se. Sands totiž putoval do vězení, kde se rozhodl pro držení hladovky. Nejedl téměř dva měsíce a 5. května 1981 zemřel. Zajímavostí je, že během pobytu za mřížemi, vyhrál ve volbách a stal se poslancem.
Vyrůstat v Severním Irsku nebyl žádný med, obzvlášť pro člověka, který byl katolického vyznání. Sands se narodil v Belfastu, dětství ale prožil v Rathcoole. V novém domově si našel nové kamarády, dokonce se stal hráčem místního fotbalového klubu, hrával na pozici levého obránce. Nic ale netrvá věčně, Rathcoole zasáhly v roce 1966 násilnosti zaměřené především proti katolíkům.
Jsi feniánský odpad!
V tomto období začala vznikat Sandsova nevraživost vůči lidem protestanského vyznání. Ve škole i na fotbale měl několik přátel jiné víry, po nepokojích se ale obklopil pouze katolíky. V patnácti letech zamířil na učiliště, zároveň pracoval v místní továrně na výrobu autobusů. Po roce se dostal do křížku s protestantskými pracovníky.
Narazil na ně po konci šichty, dle vzpomínek mu několik lidí vyhrožovalo. Vrcholem se stala hlaveň pistole u jeho obličeje. „Tahle továrna není pro feniánský odpad,“ slyšel Sands. To byla přímá narážka na jeho názory, mladík totiž doufal, že jednoho dne svrhne britskou nadvládu nad Severním Irskem a ostrov bude sjednocen. Problémem této spásné myšlenky tkví ve víře, v Irsku žijí katolíci, oblast severu obývají pro změnu protestanti.
Incident z fabriky Sandse utvrdil v jeho boji a definitivně se přiklonil na stranu organizace IRA. V roce 1972 byl dům Sandsových rodičů napaden, což názorům mladého radikála příliš nepomohlo. Po dovršení osmnácti let rozšířil oficiálně řady skupiny IRA, ta bojovala za irskou nezávislost. Organizace mnohdy používala krvavé metody jako vraždy či bombové atentáty.
Nahý vězen plný vzdoru
Sám Sands skončil v říjnu 1972 za mřížemi, protože u něj policie našla čtyři nelegálně držené střelné zbraně. Soud mu vyměřil pětiletý trest. Během pobytu ve vězení se Sands oženil a narodil se mu syn, jeho manželka se však přestěhovala do Anglie. V dubnu roku 1976 opustil brány instituce a prakticky ihned začal spřádat plány na akci, která povede k jeho smrti.
Skupina čtyř členů skupiny Prozatímní irské republikánské armády provedla bombový útok ve městě Dunmurry. Při úniku se dostal do křížku s bezpečnostními složkami a čtveřice skončila v rukou policie. Vyšetřování odhalilo, že Sands byl držitelem pistole, která byla použita při přestřelce. Za samotný útok trestán nebyl, nicméně odešel od soudu se čtrnáctiletým trestem. Problémem bylo, že britská justice vnímala Sandse a spol. jako zločince, oni však usilovali o status politického vězně.
Úřady bojovníky umístily do vězení Crumlin Road, kde vládl tvrdý režim. Trestanci neměli přístup ke knihám či rádiu. Sands dokonce odmítl nosit mundúr, a tak trávil veškerý čas nahý. Na začátku roku 1980 byl přeložen do věznice Maze.
Tam vyhlásil 1. března 1981 hladovku, postupně se k němu přidali další členové irského republikánského boje. Sands požadoval právo nenosit vězeňskou uniformu, nemuset pracovat či mít možnost týdenní návštěv a telefonátů. Všechny tyto body souvisely s tím, že byl veden jako klasický trestanec. Dalším cílem se stala publicita, protože vězeň držící hladovku zaujal světová média.
66 dní bez jídla
Závěr mladíkova života byl plný zvratů, v dubnu totiž proběhly v Severním Irsku doplňovací volby do parlamentu. Jedním z kandidátů se stal i Bobby Sands, těžko uvěřitelná věc se stala realitou a Sands volby ovládl a získal křeslo v parlamentu. Logicky se ani jednou ve starobylé instituci neobjevil, protože si odpykával svůj trest.
Situace se zkomplikovala v květnu 1981, Sands omdléval a měl závratě. Přesto odmítl jídlo a pokračoval v protestu, 5. května 1981 sedmadvacetiletý Sands zemřel ve vězeňské nemocnici. Prakticky ihned se změnil v mučedníka irského boje a jeho pohřeb se stal národní manifestací, zúčastnilo se ho na sto tisíc lidí.
Britská vláda na jeho skon reagovala po svém. „Pan Sands byl usvědčeným kriminálníkem,“ nechala se slyšet Železná lady Margaret Thatcherová. Parlament v témže roce dokonce schválil zákon, který zabraňoval odsouzeným osobám kandidovat ve volbách.
Jedni viděli Sandse jako zločince, další jako hrdinu. V Itálii proběhly studentské demonstrace na jeho podporu, za Sandse se postavila například portugalská opozice. Jeho smrt okomentovaly také sovětské noviny Pravda, jenž Sandse označily za oběť diskriminace a teroru.
Smrt Bobbyho Sandse znamenala nárůst členů organizace IRA, na druhou stranu několik dalších mladíků zemřelo, protože se připojili k hladovému protestu.
Nicméně Sands je dodnes považován za kontroverzní postavu dějin.
