Protialkoholnímu oddělení u Apolináře je 75 let. Dalo světu záchytku. Jejím první pacientem byl sovětský inženýr
Desítky tisíc pacientů včetně známých osobností ze světa kultury nebo sportu prošly protialkoholní léčebnou u Apolináře, kterou založil před 75 lety, 9. září 1948, legendární bojovník proti alkoholismu docent Jaroslav Skála (1916 - 2007). První specializované lůžkové oddělení pro studium a léčbu alkoholu při psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnici v Praze vzniklo v budově bývalého kláštera u kostela sv. Apolináře, podle kterého se vžil neformální název záchytná stanice.
Co si počít s alkoholiky na ulicích? Jako první si podobnou otázku položili v carském Rusku. Země se totiž potýkala s enormní spotřebou alkoholu. Lékař Fedor Archangelskij z Tuly otevřel zařízení, které nazval „vytrezvitel“ (vystřízlovač). Policie svážela opilce do místnosti, kde měli vystřízlivět. Podobné zařízení vzniklo i v Petrohradě, ten se v předválečných letech pyšnil zajímavou statistikou - 4 % obyvatel města trpěla alkoholismem. Po bolševickém převratu byla zavedena prohibice, po smrti Lenina se vodka znovu objevila v obchodech.
Plány (málem) zhatil převrat
Je vidět, že úřady o opilcích v ulicích věděly, nicméně sociální problémy zadupaly do země dvě světové války. Do boje s alkoholismem se zapojil Čech Jaroslav Skála, vystudovaného doktora zaujala myšlenka Anonymních alkoholiků. Organizace vznikla ve Spojených státech a získala mezinárodní ohlas. V neposlední řadě se objevila v desítkách filmů skrze hlášku: „Ahoj, jmenuji se XY a jsem alkoholik.“
Skála díky tomu založil KLUS - neboli Klub lidí usilující o střízlivost, naneštěstí si vybral špatnou dobou, protože se psal únor 1948. Nové sdružení muselo okamžitě přerušit kontakt s americkou (imperialistickou) organizací. Nicméně komunistům se myšlenka střízlivosti líbila, a tak v 9. září téhož roku vzniklo první protialkoholní oddělení. Našli bychom ho u kostela sv. Apolináře.
V nově vzniklém zařízení vládl tvrdý režim, pacienti si museli zvyknout na brzké vstávání. To bylo doplněno rozcvičkami a studenými sprchami. Závislost na alkoholu měla potlačit pravidelná cvičení. Po třech letech fungování nastal zlom, stát kývnul na otevření protialkoholní záchytné stanice.
Záchytka pro podvratné živly
Páska byla přestřižena 15. května 1951, na prvního pacienta nemuseli čekat dlouho, už po několika dnech byl do zařízení umístěn ruský námořní inženýr. Myšlenka „záchytky“ byla přelomová, do stanice byli zpravidla sváženi opilci, kteří dělali v ulicích Prahy nepořádek. Na rozdíl od léčebny mohl být přijat člověk, který byl pod vlivem alkoholu. Další týdny ukázaly, že Skálova myšlenka má smysl.
Jak už to bývá, některé nápady využili komunisté ku svému prospěchu. Jinak tomu nebylo ani v případě protialkoholní záchytné stanice, v Apolinářské ulici se objevili i lidé, které chtěl režim „uklidit“. Zajímavostí je, že na chodu zařízení se podíleli pacienti, kteří byli hospitalizováni v léčebně. Skála jednoduše chtěl, aby si vyzkoušeli, jaké to je, když se musí starat o opilého člověka.
V dalších letech vznikaly záchytky i v jiných městech. Státní zdravotnictví z nich vypracovalo propojenou síť, v době normalizace bychom našli na šedesát takových zařízení. Po sametové revoluci se začalo od jejich fungování upouštět a jejich počet klesal, aktuálně mohou opilci využít 18 záchytných stanic.
Sám Skála stál v čele protialkoholní léčebny až do roku 1982. Vedle závislosti na alkoholu se zajímal také o toxikomanii. Sluší se dodat, že Skála platil za celoživotního abstinenta, s (příležitostným) alkoholem totiž přestal krátce po otevření první záchytky. V roce 2002 obdržel od prezidenta Havla medaili Za zásluhy. Jeden z nejvýznamnějších českých lékařů zemřel v roce 2007.
