Na pražskou hromadnou dopravu můžeme být hrdí, vyplývá ze srovnání s tou americkou
Všední dny těch, kteří jezdí do práce hromadnou dopravou, nezřídka začínají na zastávce. Díky každodenní rutině tak cestující znají každý detail své nástupní stanice, zejména ty, které nedostatečně plní svoji funkci. Dobře odvedenou práci projektantům městského mobiliáře dokážou prověřit především rozmary počasí a ocenit ti, které před přívaly deště, poryvy větru, prudkým sluncem nebo hustým sněžením chrání. Soudě podle záběrů pořízených architektem Adamem Gebrianem se mají Američané od českých kolegů co učit.
Třetí měsíc žije architekt Adam Gebrian se svou rodinou v půlmilionovém Raleigh v Severní Karolíně, a po prvotním rozkoukání začíná srovnávat. Jako dlouholetý kritik veřejného prostoru se zaměřuje především na něj a na jeho plusy a minusy. Jeho pozornosti proto neunikly ani autobusové zastávky. Ty za velkou louží mají hned několik specifik.
„Doprava autobusem je momentálně zadarmo. To je dané tím, že se tady nekupují lístky dopředu, jízdné je potřeba zaplatit přímo u řidiče, a to vzhledem k pandemii není možné. Druhá věc je něco, čeho jsem si všimnul už před 14 lety. Je jí stojan na kola, který je zvenku autobusu. Když máte kolo, tak upozorníte řidiče, kolo si dáte na stojan, dojedete, kam potřebujete, a pak si kolo zase sundáte,” vypočítává Adam Gebrian pozitiva hromadné dopravy v místě svého přechodného bydliště, kde jeho manželka Markéta absolvuje půlroční studijní pobyt.
Mnohem delší je ale výčet negativ. Pokud vás zajímá, kde slovy klasika udělali inženýři z USA chybu a proč pražské hromadné dopravě v celosvětovém srovnání patří jedno z prvních míst, podívejte se na nový díl pořadu Gebrian: Plus/Minus. V jeho speciální americké sérii zprostředkovává populární architekt divákům internetové televize Mall.tv svoje postřehy ze života za oceánem.
