Lidé bývají vůči známkám stresu nevšímaví
Jak naši imunitu ovlivňuje dlouhodobý stres? Umíme ho na sobě vždycky poznat? A jak ho posléze zvládat? Odpovědi na tyto a další otázky přináší jeden z podcastů Zdraví v kostce Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR. Hostem moderátorky Karolíny Antlové byl psycholog Martin Pospíchal.
Stres v našem těle způsobuje nerovnováhu, říká Pospíchal. Nerovnováha znamená například to, že některé části těla, třeba svaly, srdce a další, jedou na vyšší výkon, ale na některých jiných, jako je třeba imunitní, trávicí nebo reprodukční systém, se naopak musí výkon ušetřit. Krátkodobé vychýlení nevadí, ale dlouhodobé se může projevit nějakým nepříjemným pocitem, později bolestí, a možná i nemocí.
Signály dlouhodobého stresu
Podle Pospíchala existují základní druhy signálů dlouhodobého stresu, které můžeme číst. Prvním druhem signálů je to, co říká naše tělo. Patří sem problémy se spánkem, tuhnutí šíje, problémy se žaludkem, bolesti hlavy. Další signály poskytuje naše mysl. Jsou to pocity roztěkanosti, nemožnost se soustředit, to, že se mysl se stále točí okolo toho, co nás tíží. Další druh signálů vysílají naši blízcí. Lidé v naší blízkosti často rychleji než my poznají, že je něco jinak, že jsme trošičku jiní. Takže lidé, naše tělo a naše mysl jsou tři druhy kontroly, které nám říkají, hele, jedeš ve vysokých otáčkách, je toho na tebe hodně.
Naše tělo vlastně funguje jako my, lidé, že si mezi sebou povídáme, vysvětluje Pospíchal. Představte si, že sedíte na nějaké party a standardně, normálně říkáte něco svému kamarádovi. A on neslyší. No tak s ním trošičku zatřesete. – Tělo to dělá stejně, když nereagujeme, tak s námi zatřese, když pořád nereagujeme, dá třeba bolestivý podnět. A dokud nenastoupí dialog, nezačneme něco měnit, dává nám vyšší a vyšší úroveň signálu. Bohužel ze své praxe musím potvrdit, že lidé jsou „nedoslýchaví“ a potřebují těch impulzů docela dost.
Propojení mysli a těla
Pospíchal zmiňuje obor, který se zabývá propojením mysli a těla a má složitý název – psychoneuroimunologie. Ta propojka, říká Pospíchal, znamená, že když prožíváme stres, náš mozek připravuje tělo do nerovnováhy. Myslí si, že se bude bojovat, utíkat a uvolňuje do našeho těla stresové hormony. Když je delší dobu nespotřebováváme, nerovnováha trvá a může dělat neplechu.
Pokud ale prožíváme psychickou zátěž a její příčinu nedokážeme odstranit, neměli bychom si z toho dělat další stres. Pospíchal pracuje s onkologicky nemocnými pacienty, kteří mnoho let vzdorují nemoci. Moje doporučení jsou taková, říká Pospíchal, aby jim pomohla ten stres vydržet, aby tam ten negativní dopad na tělo nebyl. Něco se dá udělat i ve chvíli, kdy nemůžeme odstranit příčinu stresu. Jeho klienti nemají rádi doporučení ve smyslu: Musíš být pozitivní, to zvládneš, to dáš. Ani bychom jim neměli říkat cokoli, co by mohlo potvrzovat jejich pocit viny, že si za onemocnění mohou sami. Pojďme se vždy bavit o tom, co odteď dál dělat jinak, říká Pospíchal.
Je stres také spouštěčem deprese či syndromu vyhoření? Jak se vypořádat se stresem způsobeným koronavirovou pandemií? Jak se vymanit z negativních emocí a podržet ty pozitivní? Jaký vliv má denní režim? Může uzdravování posílit mysl? A může mysl posílit naši imunitu? Kdy zajít k odborníkovi a ke kterému? A vyžaduje to odvahu? – Dozvíte se v podcastu.
