Martin Roháček: Hraní mě chytlo a už nepustilo. Turnaje esportů dnes přitahují miliony diváků
Fandit týmům počítačových hráčů? To samé, jako fandit fotbalu, hokeji nebo cyklistice, myslí si Martin Roháček, který turnaje esportu žere už skoro dvacet let.
Ještě obléknout mikinu s logem oblíbeného týmu a může vyrazit. Čeká ho velký turnaj v Německu. Jde o akci světového formátu, kam dorazí patnáct tisíc diváků. Další stovky tisíc ji budou sledovat online, ale Martin Roháček chce být v místě dění a fandit naživo. Je mu třicet dva let a první počítačovou hru pařil, když mu byly čtyři. Na vesnici, odkud pochází, byl v dětství jedním z mála, kdo měli počítač. Hry tehdy hrál na písíčku dva-osm-šest. Z dnešního hlediska je to střep, ale hry jako Golden Axe se na něm spustit dalo úplně v pohodě. „Chytlo mě to a už nepustilo,” říká Martin, který se časem začal dívat i na to, jak hrají profesionálové.
Bylo to kolem roku 2004, tedy rok před vznikem kanálu YouTube. Aby se zlepšil v hraní Warcraft 3, stahoval si do počítače soubory se záznamem od předních světových hráčů, které se pak otevřely přímo v samotné hře. Díky tomu viděl, jak přemýšlejí, co dělají a jak se ve virtuálním světě chovají. Přestože vystudoval politologii na Univerzitě Karlově, nakonec se do herního světa vrátil. V současnosti pracuje pro Českéou asociaci esportů.
Jak sám říká, o smyslu profesionálního hraní již dnes nemusí nikoho přesvědčovat. Turnaje esportů přitahují stovky tisíc diváků a další miliony lidí se dívají online. Sledovanost turnaje v počítačové karetní hře HearthStone překonává Super Bowl a hráči turnaje ve hře Dota 2 si rozdělují prize money až ve výši 40 milionů dolarů. Podle aktuálního kurzu se tak v případě jednoho jediného turnaje může mluvit o miliardovém byznysu. S takovými prostředky nakládá jen málokterý sport s nálepkou tradiční.
Esporty mají vše, na co jsme zvyklí z přenosů velkých fotbalových soutěží, jako jsou nabité stadiony, komentátoři v oblecích a analytici s názory, co měl ten či onen udělat jinak. Martin poukazuje na to, že není rozdíl mezi tím, když si fanoušci pouštějí záznam ze zápasu Arsenalu, turnaj ve Wimbledonu, pohled z kamery uvnitř závodního vozu WRC nebo přenos z turnaje největších borců na střílečku Counter Strike. Ve všech případech jde o touhu vidět, jak si s nějakou technicky náročnou disciplínou poradí lidé patřící do světové špičky.
Největším hrdinou je pro Martina hráč titulu Dota 2 s přezdívkou NoTail, který si za svou kariéru na turnajích přišel k odměnám ve výši 6,7 milionu dolarů. Stejně jako si fanoušci hokeje připomínají zlaté olympijské Nagano, Martin uctívá moment, kdy jeho oblíbený tým s názvem OG zvítězil v nejprestižnějším mistrovství světa 2018 ve hře Dota 2. „Několikrát mohli vypadnout, několikrát byli odepsaní, ale vždy to otočili a nakonec to dovedli k vítězství,” říká Martin, který si na online sledování turnajů v Americe nebo Asii kvůli časovému posunu řídí budík.
Už se smířil s tím, že on sám na dovednosti svých idolů už nikdy nedosáhne. „To ale neznamená, že bych ve hře polevil. Tak jako si jde někdo po práci čutnout fotbálek, já si s chutí pustím dotu a ponořím se do svého světa,” říká.
