Na diktátorském talíři: Stalin zůstává věrný rybám a vínu
Začátkem 30. let 20. století řádí na Ukrajině hladomor a lidé snědí prakticky cokoliv, v několika případech dokonce dochází i ke kanibalismu. Šéf Sovětského svazu Josif Stalin zatím plnými doušky debužíruje a sousta zapíjí lahodným vínem. V seriále Na diktátorském talíři zmapujeme jídelníčky obávaných mužů, kterých se bál celý svět.
Narodil se v gruzínském městečku Gori, část života strávil také v dnešní metropoli Tbilisi. Během své politické kariéry ale na svůj původ příliš neupozorňuje, ostatně krkolomné jméno Džugašvili vymění za lépe znějící Stalin. Opomenutí kořenů asi nejlépe ilustruje fakt, že zapomněl dokonce tradiční gruzínské písmo. I to je jeden z důvodů, proč nemůže komunikovat se svou matkou Jekatěrinou, ta totiž zase neovládá azbuku. Ale vraťme se zpět k jídlu, při stravování totiž na svou rodnou hroudu nezapomene.
Víno, vodka a brandy
Začněme netradičně u nápojů, protože velkou část pitného režimu obávaného diktátora tvoří alkohol. Stalin miluje gruzínské víno. To je ostatně ceněné snad všemi someliéry světa, od roku 2013 je dokonce zapsáno na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Nápojový lístek ještě rozšiřuje o brandy a také likér jménem Kizlajrka. Jedná se o speciální druh vodky pocházející z města Kizlajr, jež leží na jihu Ruska. Pití mající až 40 % alkoholu má tradiční přípravu, hrozny, z nichž je nápoj připravován, zrají v sudech klidně i dva roky.
Sladká tečka na závěr
Nemáte rádi ryby? Tak to byste si se Stalinem asi příliš nerozuměli, jelikož tvořily velkou část jeho jídelníčku. Koba, jak zní jeho přezdívka, ale ujíždí na slaných polévkách, sladkém sušeném ovoci či pikantním sýru. Když se dostane na Sibiř, zamiluje si polévku, jejíž hlavní složkou je sladkovodní ryba jménem nelma. V dalších letech nesmí chybět při žádné hostině, diktátorovi je dokonce vozí speciálním letadlem, aby je měl vždy čerstvé. Mezi další pochoutky patří šči neboli speciální zelná polévka, do níž se často přidávají všemožné přísady a může být připravována na několik desítek způsobů. Asi nikoho nepřekvapí, že Stalin si do dobroty nechával přidávat ryby. U hlubokých talířů plných horké vody ještě zůstaneme. Nesmíme opomenout charčo, polévku, kde je hlavní přísadou skopové, což je po rybách Stalinovo druhé nejoblíbenější maso. Hustý pokrm obsahuje rýži, protlak a ořechy. Základem je však pořádně tažený vývar. Abychom dosáhli tradiční chuti, musíme výsledek na závěr dochutit koriandrem. Další chody se zpravidla skládaly ze zvěřiny, kuřat, hovězího a všemožných paštik. Přestože Stalin neměl příliš rád sladké, jednu výjimku často udělal. Sahal po gozinaki, tradiční pochutině z jeho domoviny. Jedná se o zkaramelizované vlašské ořechy smíchané s medem.
Vyhlášený podnik
Během vypjatých stranických procesů mu úsměv na tváři vyvolá iniciativa jeho podřízených v čele se šedou eminencí Berijou. Obrýlený muž totiž nechá roku 1938 otevřít v Moskvě gruzínskou restauraci. Nové zařízení jménem Aragvi se těší velké popularitě zejména ve vládních kruzích. Na druhou stranu vysoké ceny za jídlo ji činí prakticky nedostupnou pro běžného občana Sovětského svazu. V restauraci si dávají dostaveníčko špioni i různí konspirátoři. Pod stoly pravidelně visí štěnice. Vyhlášený podnik nakonec končí neslavně a na začátku milénia je uzavřen.
Zkuste charčo
Máte chuť prověřit své chuťové pohárky něčím, na čem ujížděl i samotný Stalin? Tady máte recept na polévku charčo. Existuje několik možností, jak se připravuje. Gruzínci nejdříve nakrájí skopové maso (může být ale i hovězí) na větší kostky a nechají ho podusit. Ideálně i s hovězími kostmi. Vedle na rozpálenou pánev nahází cibuli, zeleninu, rajčatový protlak, koření (zkuste koupit ve specializovaném obchodě směs na charčo), rozemleté vlašské ořechy a zejména česnek. Směs pak míří do hrnce, kde ji ještě doplní propláchnutá rýže s vývarem. Nastává čas na vaření, ideálně do chvíle, než rýže změkne. Do skoro hotového pokrmu stačí jen přidat maso a charčo je na světě! Babské rady ještě jedním dechem dodávají, že se sluší do polévky kápnout trochu octa, aby vznikla typická kyselá chuť. Národní klenot by měl být ještě dozdoben koriandrem.
