Nobelovka za mír pro Masaryka, za literaturu pro Čapka. Kterým Čechům utekla prestižní cena?
Česká sbírka Nobelových cen není příliš početná. Kdyby se ale věci seběhly jinak, mohli jich mít Češi třeba deset. Mezi nominovanými se několikrát umístil třeba Tomáš Garrigue Masaryk, ale i Edvard Beneš nebo Karel Čapek.
Čechům se to podařilo jenom dvakrát. V roce 1984 Jaroslavu Seifertovi, který svým triumfem tak trochu vrátil úder režimu, jenž ho choval v nemilosti. O cenu se zasloužil básněmi, jež podle švédské akademie „podávají osvobozující obraz o nezlomnosti lidského ducha“. Roku 1959 cenu získal Jaroslav Heyrovský za chemii díky vynálezu polarografu – zařízení pro analýzu chemických roztoků.
Seznam českých laureátů by vůbec nemusel být tak skromný. Mohli se mezi ně zařadit někteří velikáni našich dějin i vědci a umělci z dnešního pohledu nepříliš známí. A ne o všech zatím víme. Nobelův výbor nominované rád drží v tajnosti – všechna jména, o kterých se uvažovalo, zveřejňuje až po 50 letech.
Žhaví kandidáti: Masaryk, Vrchlický, Čapek
Už v roce 1904, kdy ceny fungovaly třetím rokem, se mezi nominované dostal Jaroslav Vrchlický. Nominaci získal ještě šestkrát, ale vždy bez úspěchu. Šanci na Nobelovku za literaturu měl i Otokar Březina (9x), Vladimír Holan nebo Alois Jirásek (5x). I jméno Karla Čapka se na seznamu potenciálních laureátů objevilo. Dokonce sedmkrát.
Československo mohlo mít i vlastního nositele ceny míru. Od první světové války se mezi kandidáty pravidelně objevoval Tomáš Garrigue Masaryk, později i Edvard Beneš. Nominovaný byl ale třeba taky Čeněk Slepánek, spisovatel, básník a novinář, odsouzený za slovní útoky vůči prezidentu Masarykovi, jemuž udělil milost Edvard Beneš. Dále se několik českých jmen dostalo i do nominací na ceny za medicínu, chemii a fyziku.
Cesta k vítězi o třech krocích
Politika nominací je u Nobelovek dost rozvětvená. V září rozešle Nobelova komise většinou striktně tajné formuláře pro jmenování kandidátů stovkám různých osob a organizací.
Návrhy můžou podat stávající laureáti, členové vědeckých akademií nebo akademici převážně ze severských zemí. Trochu volněji probíhá výběr u literatury a míru. Sem můžou nominace poslat i ti, které k tomu Nobelův výbor nevyzval v dopise, a vše probíhá bez tajností. Pokud si ale chcete nominovat svého vítěze, musíte splňovat podmínky – být například profesorem na univerzitě nebo členem nějakého odborného sdružení.
Přijímání návrhů končí s 31. lednem. Seznamy zpravidla o 250 až 350 jménech putují k jednotlivým komisím – ty fungují zvlášť pro každou cenu. Komise vyberou pět nejvhodnějších jmen, které s doporučeními pošlou k finální volbě. Na starost ji má u každé ceny zase trochu jiná organizace, u literatury jde o švédskou akademii – elitní výběr 18 jazykovědců a spisovatelů, u vědy rozhodují členové Královské švédské akademie věd. Držitele Nobelovy ceny míru pak vybírá norský Nobelův výbor, jmenovaný tamním parlamentem
Vítězové si při ceremoniálu 10. prosince na výročí Nobelovy smrti odnesou medaili se svým jménem a diplom. Získají mezinárodní věhlas a taky obnos 10 milionů švédských korun. Někteří vědí už předem, jak s ním naloží. Třeba Albert Einstein přislíbil u rozvodu s Milevou Marićovou, že jí celou odměnu přenechá. A o tři roky později slib dodržel. Jaroslav Heyrovský zase koupil dceři dům u Prahy a synovi auto.
