Roger Waters zbořil zeď a obhajobou válečného zločince Putina klesl až ke dnu
Roger Waters je bývalý basák, zpěvák a textař kapely Pink Floyd. Jeho nejslavnějším počinem je song The Wall, který se stal neoficiální hymnou bojovníků proti diktátorům a autoritářským režimům. Dnes je panu Watersovi 78 let, diktátorů a válečných zločinců se zastává, kudy chodí, a své fanoušky na koncertech zdraví hláškou: „Jestli nesnesete moje politické názory, tak zalezte někam k baru.“
Nikdo netvrdí, že by muzikanti měli být svatoušci. Od rockerů, hiphoperů a podobných chlapáckých žánrů se dokonce trocha odrzlé provokace očekává. Občas se ale některý z hudebníků pustí do končin, kdy je těžké jeho muziku oddělit od jeho osobnosti, a jakmile se vyvalí z reproduktorů, zahájí vaše ušní bubínky protestní stávku. Roger Waters rozhodně není jediný, kdo z hudební branže uhnul k hlásání podivných teorií – stačí se podívat, co právě vyvádí takový Kanye West. Na rozdíl od Yeezyho, který dlouhá léta zápasí s bipolární poruchou, ale Roger Waters působí dojmem, že svoje výroky vypouští v plus mínus příčetném stavu. A soustavně.
Kytarou do rozkroku
Problémové stránky Watersovy osobnosti začaly vylézat na povrch ještě během jeho působení v Pink Floyd. Po odchodu Syda Barretta se pasoval na frontmana kapely, přivlastňoval si autorství kolektivně vytvořených skladeb a ostatním členům soustavně lezl na nervy. Obzvlášť měl spadeno na Davida Gilmoura, protože měl dojem, že kytaristova pověstná sóla odvádí posluchačovu pozornost od vnímání textů. Atmosféra v kapele postupně zhoustla tak, že se čas od času vybila ve fyzickém konfliktu.
Gilmour rád vzpomíná na památnou příhodu, kdy ho kolega Waters začal v limuzíně cestou na koncert obviňovat, že se naschvál dívá z jeho okénka a přitom má hned vedle hlavy okénko svoje. Uzurpování výhledů z auta prý Waterse tak rozčílilo, že se jeho ječení po pár minutách už nedalo snášet a Gilmourovi nezbylo nic jiného než ho umlčet úderem kytary do rozkroku. Podobných historek existuje v historii Pink Floydů spousta, a není tedy divu, že Waters z kapely v roce 1985 odešel. Přesněji řečeno – jednostranně ohlásil, že Pink Floyd končí, což ostatní členové odmítli vzít na vědomí a pod vedením Davida Gilmoura nahráli dvě veleúspěšná alba A Momentary Lapse of Reason a The Division Bell. Waters, rozhořčený faktem, že se Pink Floyd bez jeho kreativního génia okamžitě nesesypali, bývalé kolegy zažaloval, že si dovolují používat jméno skupiny, ze které odešel. Soud byl urovnán v jeho neprospěch.
Sólové výstupy
Sólová kariéra dala Watersovi možnost naplno prezentovat svébytné názory bez rizika, že dostane Stratocasterem do rozkroku. Na jeho obranu je potřeba uvést, že se nerozpakuje ideologicky rozkročit zleva doprava a tepat kohokoliv za cokoliv. Na jedné straně se navážel do Donalda Trumpa a kritizoval příznivce brexitu, na straně druhé se zastával Číny a s nebývalou ochotou vystupoval v proputinovských mediálních kanálech. Ještě týden před zahájením „speciální vojenské operace“ v rozhovoru pro Russia Today hřímal, že zprávy o chystané invazi jsou „hovadina, které může věřit jen člověk s IQ na úrovni pokojové teploty“. Když se z hovadiny stala realita, na chvíli otočil a na Facebook napsal, že je Putinovou invazí znechucený, že její zahájení byl zločin, omyl a čin hodný gangstera. Netrvalo ale dlouho a Roger si uvědomil, že za napadení suverénního státu nemůže zločinecký gangster, ale Západ. Po pár týdnech už měl jasno a rozhořčeně hlásal, kde se dalo, že celý konflikt je výsledkem propagandy očerňující Rusko, které se v podstatě jen brání.
Úplné eso z rukávu pak Roger vytáhl v srpnu 2022 během rozhovoru pro CNN. Jeho rozohněný projev jako by z mikrofonu vypadl tirádám, které se poslední dobou linou Václavským náměstím. Waters mimo jiné uvedl, že Rusko nemělo jinou možnost než napadnout Ukrajinu, protože se muselo bránit agresivním hrozbám ze strany NATO. Joe Biden je podle něj válečný zločinec, protože Ukrajině dodává zbraně, místo aby tlačil prezidenta Zelenského ke kapitulaci a vyjednávání o míru.
V odvážném výletu do historie pak obvinil USA, že se do II. světové války přidaly až v okamžiku, kdy ji Sovětský svaz vyhrál, načež se vrátil zpět do současnosti a zauvažoval, co by asi tak Spojené státy dělaly, kdyby jim někdo rozmisťoval na hranicích bomby (jaké bomby myslí, neuvedl). Když se pak začal rozohňovat nad nespravedlivým nadržováním Tchaj-wanu, který je přece odjakživa čínský, moderátor Michael Smerconish radši rozhovor obratně ukončil. V duševním cestování po východě by se totiž mohl Waters dostat na své oblíbené téma Izraele, což už by na CNN bylo moc.
Dost bylo kytar
Fanoušci starých klasických alb Pink Floyd mají velké štěstí, že můžou Rogera Waterse už skoro 40 let s klidem ignorovat. Jejich oblíbená kapela zaujala k napadení Ukrajiny naprosto odlišný postoj. Členové se dali dohromady s ukrajinským zpěvákem (nyní frontovým vojákem) Andrijem Chlyvňukem, nahráli song Hey, Hey, Rise up (Hej, hej, povstaň) a výtěžek poslali na konto humanitární pomoci. Pro Davida Gilmoura to byl samozřejmý krok, protože část jeho rodiny z Ukrajiny pochází a někteří členové tam dodnes žijí.
Jeho bývalý kolega Waters na to zareagoval po svém. Nejdříve jménem Putinova režimu vystoupil v projevu před shromážděním OSN a sestup ke dnu završil prohlášením, že hodlá vydat revidovanou verzi legendárního alba The Dark Side of the Moon. Ta bude podle něj mnohem lepší než původní, protože na ní Roger Waters zpívá sám všechny party a hlavně z ní vyškrtal všechna otravná kytarová sóla, která každého stejně jen otravují. A jestli se vám to nelíbí, tak zalezte někam k baru.
