Slavné čarodějnice: Prorokyně internetu, travička, ďáblova milenka nebo bordelmamá

Mother Shipton|Wikimedia Commons/Wellcome Library, London

Postava čarodějnice, jak ji známe z pohádek, má svůj předobraz v Ursule Southeil, známé jako Mother Shipton. V 16. století platila v Anglii za uznávanou vědmu, věštkyni a lektvarnici. Žila v lese v jeskyni, měla velký nos, křivé nohy, na zádech měla hrb a pravděpodobně na něm nosila černého kocoura. První polovina jejího života byla poměrně fádní. Kolovaly sice zvěsti, že ji matka počala při orgiích s ďáblem, ale Ursula si žila spořádaným životem, provdala se za zedníka Tobyho Shiptona a živila se jako bylinkářka. Když ale manžel umřel, začalo se po okolí šeptat, že má v jeho úmrtí prsty. Zdrcená pomluvami a smutkem se odebrala do lesa a usadila se v jeskyni, kde žila až do své smrti v roce 1561. Během života v lese se měly naplno projevit její věštecké schopnosti, kterými si nezadala se samotným Nostradamem. Předpověděla prý útok španělské armády, morovou epidemii, požár Londýna a popravu Marie Skotské. Dnes se nejčastěji cituje její věštba: „Kol světa myšlenka proletí rychleji než oka mrknutí,“ ve které evidentně předvídá nástup internetu.  

Catherine Monvoisin a kněz Étienne Guibourg vykonávají černou mši pro Madame de Montespan (ležící na oltáři) na rytině Henryho de Malvost z roku 1895.|Wikimedia Commons

Catherine Monvoisin, známá jako La Voisin, žila v 17. století ve Francii. Jako správná čarodějnice se živila vykládáním karet, pořádáním černých mší a porodním asistentstvím. Proslulost si ovšem vysloužila schopností míchat zázračné lektvary a jedy. Travičství bylo v tehdejší společnosti evidentně považováno za úctyhodnou živnost, a La Voisin slušně vynášela. Mezi její klienty patřili přední členové tehdejší aristokracie, včetně milenky krále Ludvíka XIV. Madame de Montespan. Styky s královským dvorem se nakonec čarodějce staly osudnými. V roce 1675 vypukla ve Versailles takzvaná Travičská aféra (Affaire des poisons), ve které byli vysoce urození šlechtici z králova okolí obviněni z čarodějnictví a pokusu o atentát na panovníka. Vyšetřování samozřejmě dopadlo i na samotnou La Voisin, která skončila v mučírně a na hranici.

Tituba na ilustraci Johna W. Ehningera|Wikimedia Commons

S čarodějnictvím se jaksi automaticky pojí město Salem. V roce 1692 se zde strhl monstrproces, během kterého bylo z čarodějnictví obviněno přes 200 lidí, 30 bylo shledáno vinnými a 20 z nich skončilo na popravišti. Celý hon odstartovala devítiletá Elizabeth Parris, u které se začalo projevovat podivné chování, upadala do tranzu, tělo se jí kroutilo do bizarních pozic a mluvila divným hlasem. Jako viníka své posedlosti Betty obvinila otrokyni jménem Tituba, kterou vlastnil její otec Samuel Parris. Tituba byla negramotná indiánka z Jižní Ameriky, takže byla v očích inkvizitorů vinna ještě před započetím výslechů. Při nich se přiznala, že v Salemu pořádala okultní rituály, létala na koštěti a sloužila ďáblovi. I poté, co výslechy skončily, své přiznání doplňovala o podivné detaily. Tvrdila například, že vlastní knihu podepsanou Satanem a že velí černému psu, který ubližuje dětem. Kupodivu neskončila na šibenici, ale ve vězení, odkud ji po roce neznámý člověk vykoupil a zmizel s ní neznámo kam. 

Podle historičky Emmy Wilbyové je na této kresbě Petera Binsfelda z roku 1592 vidět několik aspektů čarodějnictví, o kterých mluvila Gowdie ve svém přiznání.|Wikimedia Commons

Ve stejné době jako Tituba se na druhé straně oceánu přiznala k čarodějnictví Skotka Isabel Gowdie. Z té ovšem přiznání nemuseli inkvizitoři vymáhat na mučidlech. Isabel se k čarodějnictví otevřeně hlásila a její výpověď trvala celých šest týdnů. Během nich podrobně líčila rituály, které spolu s ostatními čarodějnicemi pořádala, popisovala, jak se měnila v divoká zvířata a obcovala s ďáblem. Její výpověď byla pro inkvizitory doslova požehnáním a vedla k zatčení dalších 41 lidí. Nadšení církevních vyšetřovatelů ale opadlo ve chvíli, kdy Gowdie prohlásila, že se stýkala i s králem a královnou. K obvinění v nejvyšších urozených kruzích ale nedošlo, protože se ukázalo, že se čarodějky měly stýkat s králem a královnou víl a skřítků. O dalším osudu Isabel Gowdie se toho příliš neví, historikové soudí, že skončila na popravišti, stejně jako naprostá většina lidí obviněných z čarodějnictví.

Marie Laveau|Wikimedia Commons

Na severu Spojených států ovládaném fanatickými puritány se domnělé i skutečné čarodějnice snažily skrývat. Na francouzském jihu se oproti tomu mohly dočkat značné úcty a vlivu. Důkazem je Marie Laveau, která v 19. století vládla v New Orleans. Praktikovala zvláštní směsici afrického náboženství yoruba, katolictví a lidových pověr všech národů a ras, které se v tehdejší Louisianě mísily. Platila za uznávanou vědmu, věštkyni, byla vyhledávanou porodní bábou, léčitelkou, zastánkyní zneužívaných žen (svobodných i otrokyň), vařila lektvary a prodávala talismany. Její odpůrci namítali, že své zdánlivě zázračné znalosti nezískává z věšteb, ale od sítě informátorů, kterou sestavila během své kariéry kadeřnice a bordelmamá. Její hlavní rivalka voodoo kněžka Anna ji dokonce pohnala před soud a (poněkud redundantně) obvinila z čarodějnictví. Soud ale Marii Laveau osvobodil, takže se mohla spokojeně dožít požehnaného věku 80 let. Její hrob je dodnes poutním místem, které údajně dokáže plnit přání. 

Magdalena de La Cruz|Religionen Libertad

Sestra Magdaléna je důkazem, že pod svícnem je největší tma a že nečisté síly mohou páchat rejdy církevním hodnostářům přímo před nosem. Magdaléna se narodila v roce 1487 ve španělské Cordobě a od malička se u ní projevovalo silné náboženské zapálení. Dny trávila na modlitbách, postila se, upadala do transu, měla vize a na rukou se jí objevovala stigmata. Protože se považovala za příliš krásnou, vlastnoručně se zohavovala, a dokonce se pokusila sama sebe ukřižovat. V 17 letech vstoupila do františkánského kláštera, kde se brzy stala abatyší proslulou fanaticky přísným režimem (jeptišky musely nosit trnové koruny a při modlitbách klečet na železných hřebech). Její vliv u církve rostl a byla považována za svatou. V roce 1518 ale šokovala hodnostáře prohlášením, že neposkvrněně počala a porodila svaté dítě, které anděl okamžitě odnesl do nebe. Poté začala trpět záchvaty, upadala do kómatu a byl na ní několikrát proveden exorcismus. Její stav se zhoršoval až do roku 1544, kdy se o Štědrém dnu probrala a začala křičet: „Čtyřicet let, jak jsem slíbila. Odnes mě do pekla!“ Během následujícího vyšetřování prohlásila, že svaté činy byly jen přetvářkou. Ve skutečnosti je prý čarodějnicí a služebnicí démona jménem Balban a přeje si být upálena. Inkvizice se bála skandálu, který by poprava uctívané světice vyvolala, takže Magdalénu nechali dožít v ústraní odlehlých klášterů.

Dion Fortune|Wikimedia Commons

Čarodějky mezi námi žijí dodnes a za jejich moderní pramáti je považována Violet Mary Firth, zvaná Dion Fortune. Narodila se v roce 1890 a už jako mladá začala mít vize a sny o Atlantidě, andělech, rozprávěla se zemřelými mystiky a Ježíšem Kristem. Jakmile dospěla, zapojila se do intelektuálních kruhů, kde byl tehdy okultismus, alchymie a čarodějnictví ve velké módě. Věnovala se psychologii a psychoanalýze, stala se členkou zednářsko-rosekruciánského Hermetického řádu Zlatého úsvitu a Teosofické společnosti. Pod přijatým jménem Dion Fortune publikovala velkou řadu spisů o magii a čarodějnictví a v roce 1922 se stala zakladatelkou okultního hnutí Fraternity of the Inner Light (Společenství vnitřního světla), které je aktivní dodnes. Po rozpadu nešťastného manželství s velšským okultistou Thomasem Penry Evansem se poněkud stáhla do ústraní. Věnovala se psaní, přednáškám a přípravě na příchod věku Vodnáře, který podle ní měl nastat po konci II. světové války. V roce 1946 zemřela na leukémii a byla pochována v sídle svého řádu v Glastonbury.