Před zimní sezonou bude plynu dostatek, říká šéf Pražské plynárenské Ludvík Baleka

Zlevnili jste plyn, dokonce až o 44 % pod vládou stanovený cenový strop. Ještě v lednu tomu nic nenasvědčovalo. Co se stalo?

Část plynu nakupujeme na dlouhodobé kontrakty a část dokupujeme na krátkodobé. V létě jsme využili nízkých spotových cen, což nám umožnilo zlevnit.

Všichni si ale asi kladou otázku, co bude, až přijde podzim a hlavně zima.

Rozhodně nepředpokládáme, že bychom v brzké době zdražovali. Tvorba cen je samozřejmě rovnicí o řadě neznámých. Prvním parametrem, který do toho vstupuje, je naplněnost zásobníků. Ta je v Evropě na 93 až 94 %, v České republice dokonce o něco víc.

V minulosti v tomto období přitom nikdy nebyly naplněny víc než na 90 %. Při plnění navíc tlačíte plyn pod zem proti odporu vody. Čím víc už jste vtlačili, tím větší máte odpor. Posledních řekněme 6 - 7 % se tam vtláčí mnohem delší dobu, než když máte naplněnost výrazně nižší. Ta úroveň je opravdu vysoká, a pokud nepřijde nějaká mimořádně krutá zima, mělo by být plynu dost.

Ovšem ceny na světových trzích jsou vrtkavé. Stačila hrozba stávky v Austrálii a už šly nahoru.

Od loňska jsme se odstřihli od plynu z Ruska, který k nám skutečně už fyzicky neproudí. Teď k nám teče z Norska a z terminálů v Nizozemsku či Německu. Tím pádem můžeme nakupovat plyn původem odkudkoliv. Od Američanů, zemí Perského zálivu, Austrálie, zemí z Afriky… Přičemž největšími odběrateli jsou Čína, Japonsko a Evropa. Jde tedy o bilanci na celém takto velkém trhu.

Pokud neporoste čínská ekonomika, nestoupne výrazně ani poptávka. Navíc si Číňané kupují levný plyn i z Ruska, takže jsou vcelku saturovaní. Tím pádem hrozba stávky vyvolala nějaký výkyv cen, ale ne tak velký, jako když jsme byli závislí hlavně na Rusku. Teď tyto zprávy znamenaly růst z 50 na nějakých 56 eur a následně přišel pokles o tři eura. Dřív, když jsme byli navázaní na Rusko, tak každá podobná negativní zpráva znamenala posun o deset eur i víc.

V minulosti jsme ale také kupovali plyn z Norska, který byl ovšem ve skutečnosti z hlediska původu ruský. Není to podobné?

V minulosti tekl ruský plyn přes Slovensko a nás do Německa, kde se zpracovával. Přičemž Norové prodávali částečně i z těchto dodávek. Teď už tudy ale fyzicky opravdu neteče. Pokud jde přes Ukrajinu a Slovensko, tak pokračuje do Rakouska a část končí v Itálii.

Není to tak dávno, kdy lodě s LNG stály na moři a neměly kde svůj náklad vyložit. Je tedy plynu skutečně dostatek? A nepřetahujeme se o něj s Asií?

V mezidobí narostly jak kapacity na vtláčení LNG do zásobníků na lodích, tak terminály v Evropě. Do Číny a Indie se navíc snaží svůj LNG vyvážet právě i Rusko. Čili nabídka je velká, zatímco poptávka o tolik nestoupla.

Od útoku na Ukrajinu se lidé plynu rychle zbavovali. Nastane podle vás jeho renesance?

Němci říkají, že elektřinu, která jim bude chybět, dovezou. Ovšem totéž říká Holandsko, Belgie, Rakousko. Přebytky budou zejména v létě a v zimě bude cena vyšší. Elektřina je přitom pořád dražší než plyn. Na výrobu jednoho megawattu elektřiny potřebuji dva megawatty plynu, k čemuž musím připočítat cenu povolenky, příspěvky na obnovitelné zdroje atd. Domácnost ji tak nakupuje zhruba třikrát dráže než plyn. Vzhledem k účinnosti tepelného čerpadla a moderního plynového kotle jsou pak náklady na vytápění podobné. Investiční náklady jsou ale u plynového kotle výrazně nižší.

Přechod na tepelná čerpadla samozřejmě ještě zvýší nedostatek energie. A jaderné elektrárny už to v Německu nevyrobí. Pokud nevymyslíme, jak uložit energii z léta do zimy, tak budeme plyn pořád potřebovat. Selský rozum říká, že nemůžeme skočit do úplně bez plynového období.

Plyn měl být zachráncem planety, aby se pak stal právě kvůli ekologii naprosto nežádoucím. Po útoku na Ukrajinu ho Evropa zase vzala na milost. Jak se při takových zvratech plánuje?

Samozřejmě špatně. Když se podíváte, kolik větších zdrojů se za poslední dobu postavilo, tak skoro žádný. Soukromý investor se bojí do toho dát své peníze. Protože stačí jedno politické rozhodnutí a investice se znehodnotí. Investice do celé energetiky se tak stávají méně atraktivními a to může být velkým problémem do budoucna. Protože když se nebude investovat, časem to přinese nějaké pnutí, které zase může vyvolat růst cen.

Samozřejmě můžeme letní přebytky energií uskladnit třeba do vodíku. Ale ani to není všelék. Pokud se tento problém nevyřeší, nebudeme se moci na obnovitelné zdroje spolehnout. Věřím, že věda pokročí dál a přijde s nějakým řešením. Ale musíme se připravit i na eventualitu, že nepřijde.

Pražská plynárenská měla právě kolem vodíku dost plánů. Mění se to, zvlášť po změně ve vedení?

Investice do vodíku vycházejí z toho, že v létě, v době přebytku, koupíte elektřinu třeba i za zápornou cenu.

Pořád je tam ale velmi nízká účinnost.

Uložením energie do vodíku jí ztratím kolem padesáti procent. To je pravda. Ale pořád je třeba hledat způsob, jak ty přebytky energie v létě uskladnit. Bohužel, do klasických zásobníků vodík uskladnit nejde, protože má mnohem menší molekuly než zemní plyn. Tudíž potřebuje jiné zásobníky. Ne každé podloží je také na jeho uskladnění vhodné. Ze všech těchto důvodů není vodík všelékem.

Jaká je tedy strategie Pražské plynárenské v době, kdy se regulace mění opakovaně?

V takové době žijeme a je to realita. Abych odpověděl na tu předchozí otázku, tak jsme se i podíleli na strategii výroby vodíku, ale nevidíme ji v nynější době jako příliš návratnou. Ovšem jako skupina se na tuto eventualitu chceme připravit. Umět to stavět vlastními silami a vše zvládnout. Tím pádem například naše dceřiné společnosti získají potřebné certifikáty a budou moci do budoucna stavět stanice s elektrolyzéry, stanice na čerpání a další zařízení. Jednoduše proto, že potřebujeme diverzifikaci. Možná je to slepá ulice, ale pro nás je důležité být připravený, že to slepá ulice nebude. A pokud bude, tak získáme nějaké znalosti, které pak neuplatníme. Ale je třeba být vždy o krok napřed.

Jaké jsou vlastně celosvětové zásoby plynu?

Celosvětové zásoby plynu v přírodě jsou v podstatě nespotřebovatelné. Pořád se navíc nacházejí nová a nová ložiska. Například mezi Oděsou a Krymem, mezi Krymem a pobřežím byla nalezena ropná i plynová ložiska. Je otázkou, zda to s válkou nějak nesouvisí. Neříkám, že ano, jen si pokládám otázku, zda to nějakou roli nehrálo. Protože kdyby Ukrajinci začali těžit víc plynu, bylo by to na úkor Rusů. Je to ale jen můj soukromý názor.

Jestli válka někdy skončí, bude podle vás v plynárenství vůle k nastavení nových obchodních vztahů s Ruskem?

Rusové velmi ztratili na reputaci. Přerušili kontrakty, nedodrželi smlouvy a určitě se ještě dočkáme různých soudů a arbitráží. Evropa ale podle mě nemůže do budoucna pustit Rusko úplně ze zřetele a nechat ho vykrvácet, aby tam docházelo k převratům, a možná dokonce rozpadu státu.

Rusko také zřejmě bude muset jednou platit Ukrajině reparace. Z majetků mimo své území to určitě nezaplatí. Takže se nabízí, aby to bylo z těchto zdrojů. Třeba pak Evropa dovolí Rusku dovážet sem plyn, aby pomohla Ukrajině. Pokud ale budeme někdy v budoucnu z Ruska nakupovat, už to nebude osmdesát, devadesát procent, ale třeba dvacet.

Co bude určovat cenu plynu do budoucna?

Celosvětově hlavně Čína. Protože zdrojů je dostatek, ale Čína může výrazně zvýšit poptávku, kdyby se její ekonomika rozjela. Znamenalo by to tlak na cenu plynu. Další věcí je, jak se bude vyvíjet válka na Ukrajině. Pokud by mohla těžit více plynu, naopak by tlak na cenu polevil. Ostatní možné vlivy by měly být maximálně krátkodobé.