Po stopách češtiny: Přijede letos Martin na bílém koni nebo na brůně? A jaký je český sníh?
Svátek sv. Martina doprovází v českém prostředí mnoho pranostik podávajících svědectví o listopadovém počasí. Patrně nejčastěji používaným je Martin přijíždí na bílém koni, v němž je ukryta metafora prvního sněhu. Méně známá varianta je svatý Martin rád jezdí na brůně. Víte, co je to brůna? A jak je to se sněhem v češtině?
Ačkoli slovo brůna vypadá podobně jako třeba bruneta, a tak nám evokuje hnědou barvu, protože se v myšlenkách ubíráme ke germánskému brūn (anglickému brown, německému braun, švédskému brun…), což znamená hnědý, jde ve skutečnosti o zastaralý, básnický výraz pro ‚bílého koně, bělouše‘. Slovo brůna je tedy v citované pranostice opravdu jen variantou bílého koně. Původ tohoto názvu je odvozován od již nepoužívaného přídavného jména broný, jímž se označovala plavá, světlá barva zrajícího obilí. Odtud se pak výraz přenesl i na barvu plavého koně a později se specifikoval na bělouše.
Sousloví bílý kůň funguje také jako označení osoby nastrčené ke spáchání trestného činu. Tento obrat má původ v argotu, mluvě podsvětí (laicky řečeno). Později došlo k jeho zobecnění a aktuálně je běžně užívaný i v jiných sociálních skupinách, stejně jako třeba výrazy loch, lapák, chládek označující vězení.
Slovo sníh má původ v praslovanském sněgъ vycházejícím z indoevropského základu. Prvotním významem bylo pravděpodobně ‚co se lepí‘. Aktuálně se slovem sníh označují ‚bílé ledové vločky padající z mračen‘, případně ‚hmota podobná sněhu‘ (třeba z vaječných bílků). Metaforicky sníh používáme také ve smyslu ‚stávat se či být bílým‘, jako například v obratu ve vlasech už má sníh. V medicínském slangu se sněhem myslí ‚tekutý kysličník uhličitý používaný v kosmetice a v plastické chirurgii‘. A poslední význam tohoto slova vznikl opět v argotu, kde slovo sníh používají uživatelé (jazyka i drog) pro kokain.
Podíváme-li se na data Českého národního korpusu, veřejně přístupných elektronických databází psaných textů i mluvených projevů určených pro výzkum českého jazyka, zjistíme, že nejčastěji je v českých textech slovo sníh rozvíjeno přídavnými jmény bílý a první. Na nižších příčkách nalezneme přívlastky velký, hluboký, mokrý, pevný a čerstvý. Vypadá to tedy, že první sníh, související se svátkem sv. Martina, vzbuzuje v Česku velký zájem.
Předpoklad prvního sněhu na sv. Martina platí podle zmiňovaných pranostik pro celé naše území, ovšem to, jak se sněžení mezi obyvateli Česka říká, se liší podle nářečních oblastí. Spisovné sněží a padá sníh je v oblasti Šumavy obměněno na pade sníh a na východě republiky na padze sníh. A pak může také chumelit (se) a šumelit (se). Sníh u nás rovněž mete, práší, kouří a prší. Pokud dojde na sněhovou bouři, jsou nářeční výrazy barvitější – chumelenice, fujavice, metelice, prachota, vánice, foukanice, fifronice, činěnice a mnohé další, které jsou vyznačeny v mapě Českého jazykového atlasu. Pokud se těšíte na sněhové radovánky, pak se můžete v oblasti středních Čech koulovat a na Moravě kulovat. Do severních a jižních Čech se můžete zajet hrudovat. Jste-li sněhoví a zároveň jazykoví labužníci, můžete si na mapě najít místo, kde se dá puškovat, poškovat, puckovat, bakulovat, chybat či těpat.
Podle českých pranostik je sice pravda, že na svatého Martina zima chod svůj začíná, ale zároveň může být útěchou všem, kdo se na studenou bílou pokrývku netěší, že Martinova sněhová peřina dlouhé trvání nemívá. A co se týče svatomartinského menu, úsloví na svatého Martina pláče husí rodina zní taky příjemně. Pro lidi, ne pro husy.
