Také jste naletěli? S úmrtím Franka Fariana připomeňme Milli Vanilli, Boney M. a další hudební podvrhy
Před několika dny zemřel Frank Farian. Německý superproducent, který stvořil skupiny Boney M., Far Corporation, Eruption, Le Click, La Bouche, No Mercy a Milli Vanilli. V historii popové produkce má jen málo konkurentů, protože jeho kapely vyhrávaly hitparády od začátku 70. let až konce 90. Aby toho nebylo dost, Farian ve velké části nahrávek sám hrál a zpíval. Většina jeho kapel totiž muzikálním talentem neoplývala a některé, například Boney M. nebo Milli Vanilli, byly čistý podvod. Jelikož se o mrtvých má mluvit jen v dobrém, je potřeba dodat, že Frank v podivném byznysu falešných skupin a zpěváků nejel ani zdaleka sám.
Pop music byla odjakživa napůl talentová soutěž a napůl podvod. Existují samozřejmě světlé výjimky a v populární hudbě působila a působí řada talentovaných muzikantů. Naprostou většinu produkce ale mají na svědomí lidé, jejichž jména jste nikdy neslyšeli. Ve zlaté éře 50. a 60. let probíhal tvůrčí proces tak, že skladatel přinesl producentovi demo písničky. Když se velkému šéfovi zalíbily, odnesl je do studia, kde je najatí studioví muzikanti nahráli a nazpívali. Sólového partu se ujal frontman z producentovy stáje, pod jehož jménem pak deska vyšla. Zajetý způsob se změnil s příchodem televize, kde bylo k hudbě potřeba přiřadit obličej. Když neexistoval, producent si ho prostě vytvořil.
Pokračování 2 / 6
The Monkees (a The Archies)
The Monkees jsou jednou z nejúspěšnějších kapel 60 let. Prodali 75 milionů desek a jejich hity jako I’m a Believer nebo Last Train to Clarksville se držely celé týdny na předních příčkách hitparád. Čtveřice zpěváků s nimi měla společného jen máloco. The Monkees se zrodili v hlavách televizních producentů Boba Rafelsona a Berta Schneidera. Uchváceni úspěchem, který sklidili Beatles s A Hard Day’s Night, se rozhodli vytvořit jejich kopii a natočit sitkom o chlapecké kapele. Herci sice uměli zpívat, ve studiu je ale producenti k ničemu nepouštěli. Všechny skladby nahráli studioví muzikanti pod vedením ostříleného hitmakera Dona Kirshnera a jeho stáje skladatelů (největší hit I’m a Believer napsal Kirshnerův objev Neil Diamond). The Monkees obstarali pouze sólové party a můžeme se jen domýšlet, jestli je na některých nahrávkách nenahradili anonymní studioví zpěváci. Když se z herců staly celosvětové hvězdy, začali si nárokovat aktivní účast na hudbě a snažili se nastartovat nezávislou kariéru. Jejich sláva však skončila zároveň se seriálem. Don Kirshner si pak ještě trik zopakoval s fiktivní skupinou The Archies, se kterou nahrál obrovský hit Sugar, Sugar. V tomto případě byl ale podfuk zřejmý, protože kapela byla kreslená.
Pokračování 3 / 6
Steam
V dobách, kdy se hudba posílala do rádií na vinylových singlech, používali producenti jednoduchý trik. Na jednu stranu desky nahráli písničku, kterou chtěli v rádiu slyšet. Na „béčkovou“ stranu singlu pak vylisovali záměrně skladbu tak špatnou, aby ji rozhlasoví diskžokejové neměli chuť hrát, a točili jen áčkový hit. V roce 1969 chtěl tento trik použít zpěvák Gary DeCarlo, když nahrával svůj sólový singl Sweet Laura Lee. Aby měl vycpávku na B stranu co nejrychleji za sebou, vytáhnul z police pár pásků s nepoužitými nahrávkami bubeníka, nahnal za klavír svého kamaráda Paula Leku a společně do improvizované melodie ječeli: „Ná-na. Na-na-ná-na. Hey hey-hey. Good bye.“ Výsledek byl tak úžasně hloupý, že se z něj zákonitě stal obrovský hit a Label Mercury Records ho chtěl vydat na samostatném singlu. DeCarlo a Leka proto vytvořili fiktivní skupinu Steam, která sice neexistovala, ale zvládla nahrát celé album a ze slávy Na Na Na Na Hey Hey-ey Goodbye žije dodnes.
Pokračování 4 / 6
Boney M.
V druhé polovině 70. let začalo z undergroundu newyorských gayklubů do světa prosakovat disko. Pro producenty to bylo požehnání i prokletí. Nová hudba jim dala možnost překlopit osvědčená hitová klišé do taneční podoby a pohádkově zbohatnout. Chyběla jim ale jedna zásadní ingredience – tvář, která by hudbu prodávala. Originální disko vznikalo v anonymních hudebních studiích pod vedením neznámých producentů. Eurodisco si proto muselo své hvězdy vyrobit a nikdo to nedovedl tak dobře jako německý producent Franz Reuther aka Frank Farian. Záměrně exotickou čtveřici poskládal ze dvou jamajských zpěvaček, britské modelky a karibského tanečníka, který měl vystupovat v roli frontmana. Když ale skupina pojmenovaná podle australského televizního seriálu Boney M. zalezla do studia, ukázalo se, že tanečník Bobby Farrell neumí zpívat. Franka to však nerozhodilo a Bobbyho party nazpíval sám. Stejný recept uplatnil u všech nahrávek nekonečné řady hitů, kterými Boney M. bouraly hitparády a často z historie hudby nadobro mazaly jejich původní autory. Kdo by si dnes vzpomněl, že Rivers of Babylon nahrála už v roce 1970 jamajská reggae kapela The Melodians a text pochází z Bible?
Pokračování 5 / 6
Tight Fit
Převzatý hit stojí za popularitou i dalšího osmdesátkového ansámblu. Kapelu se sexuálně podbízivým názvem Tight Fit stvořil producent Ken Gold, který přišel s nápadem vydat desku se směsicí nejohranějších hitů 60. let. Singl s vynalézavým jménem Back to the 60s se vyšplhal na 4. místo britské hitparády a Gold byl zavalený nabídkami na živá vystoupení. Namísto studiových muzikantů na koncertní a televizní pódia vysílal pod hlavičkou Tight Fit herečky a herce, kteří sice neuměli zpívat, ale dobře vypadali a zvládli se strefit do playbacku. Na Golda se usmálo štěstí podruhé, když mu kolega Tim Friese-Greene přinesl novou nahrávku prastarého hitu Lion Sleeps Tonight. Původně ho nahrál jihoafrický zpěvák Solomon Linda už v roce 1939 pod jménem Mbube (text byl v jazyce zulu). V 50. letech ho proslavili s anglickým textem The Weavers jako Wimoweh a různé verze nahrály desítky slavných i neznámých zpěváků. Friese-Greenovu verzi nazpíval zpěvák a bubeník Roy Ward, který se ale televizním producentům nezdál být dostatečně krásný. Naverbovali proto dvě atraktivní vokalistky Julii Harrisovou a Denise Gyngellovou a jako frontmana vybrali osvaleného modela a tanečníka Steva Granta. Oživený Tight Fit se ocitl opět v hitparádách, natočil z dnešního pohledu strašlivě rasistický videoklip, prožil si svých několik měsíců slávy a zase potichu zmizel.
Pokračování 6 / 6
Milli Vanilli
Zlatou érou falešných kapel byla 90. léta. MTV vytvořila nekončící poptávku po nových tvářích, hudba se zjednodušila a elektronická produkce umožnila chrlit hity jako na běžícím pásu. Producenti se často ani nenamáhali najímat studiové zpěváky. Obrovský taneční hit Ride On Time italského uskupení Black Box vokál jednoduše vysamploval z klasického disco hitu Sweet Sensation. Zpěvačka Loelatta Holloway nedostala ani liru a na obrazovce televizorů ji nahradila najatá modelka a tanečnice Katrin Quinol.
Největší aféra se ale rozpoutala kolem kauzy Milli Vanilli, za kterou stál opět německý hitmaker Frank Farian. Milli Vanilli se ze zajetého schématu vymykají tím, že skupina opravdu existovala. Rob Pilatus a Fab Morvan byli tanečníci a modelové, kteří se snažili prorazit jako zpěváci. Když se o nich doslechl Frank Farian, zavětřil příležitost, protože exotických modelů s modrýma očima a touhou po hudební kariéře neběhá po Evropě nekonečné množství. Nahnal proto Roba a Faba do studia a rovnou jim domluvil turné. Při nahrávání prvního singlu se sice ukázalo, že jeho hvězdy neumí zpívat, ale Franka to nemohlo zaskočit. Hit Girl You Know It’s True, který Milli Vanilli proslavil, je doslova amalgámem hudebních podfuků. Autorem je neznámá marylandská skupina Numarx. Text odposlouchaly z desky přímo ve studiu najaté zpěvačky, protože ani Frank, ani Rob s Fabem neuměli dobře anglicky. Jejich party nazpívali studioví zpěváci a místo bubeníka zní na nahrávce sampl ze skladby Ashley's Roachclip funkové kapely The Soul Searchers.
Rob a Fab s ní ale vyhráli německou hitparádu, v USA byli druzí a v Británii třetí. Z následujícího alba All Or Nothing bodovalo v hitparádách pět singlů a Milli Vanilli za ni získali Grammy za nejlepší novou kapelu roku 1989. Obrovský úspěch ale zapříčinil i pád. Když moderátoři MTV s úžasem zjistili, že chlapci nejenže neumí zpívat, ale nemluví ani dobře anglicky, podvod se provalil. Následovaly žaloby, odebrání Grammy a celosvětová ostuda. Zpěváci se sice snažili pokračovat v kariéře jako Rob & Fab, ale dočkali se jen posměchu a parodií. V roce 1998 se pokusili o comeback, ale těsně před vydáním alba Back And In Attack se Rob předávkoval léky a alkoholem a zemřel. Album nikdy nevyšlo.
