Po stopách češtiny: Holdujeme alkoholu. Kde se vzaly názvy opojných nápojů?
Pomalu, zaholdujeme si jen na okamžik a pouze skrze drobnou sondu do hlubin českého jazyka. Podle různých statistik, výpovědí lékařů, informací z médií apod. máme v Česku velice kladný vztah k alkoholu. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, kde se tady všechny ty druhy „ohnivé vody“ vzaly? A které z nich vyrobily naše vlastní ruce a jazyková tvořivost? Tak už nepřemýšlejte, my vám to povíme.
S názvy alkoholu se to má v češtině podobně jako s názvy pokrmů. Všechno, co je zajímavé, v našem jazyce neopakované a neotřelé, není původně naše. Je to smutné, ale je to tak. Opět se ukazuje, že fantazie se uživatelům jazyka (a alkoholu) zřejmě nedostávalo, a tak zvolili nejsnazší cestu, protože pro češtinu přirozenou, tedy odvozování. Přišli jsme k výslednému nektaru pálením? Tak to máme pálenku. Dali jsme tam slívy? To bude slivovice. Podobně také hruškovice, borovička, vaječňák, žitná… Nářeční výraz rež používaný na Moravě pro žito se propsal i do slova režná, názvu fermentovaného produktu. A pokud jste si vzpomněli na u nás typickou zářijovou lahůdku zvanou burčák, jsme zase u odvození, a to od moravského slovesa burkať, které se používá ve významu ‚bouřit‘. Pro mladé, nevykvašené víno je takto výbušný název přiléhavý, ovšem to je asi tak všechno, co na tom můžeme ocenit.
Naši sousedi ze severu nám přispěli do slovní zásoby kořalkou a také kontušovkou. Původní polská gorzałka vznikla od slovesa gorzeć, tedy ‚hořet‘. Dobře, zase odvození. Jdeme dál. Kontušovka jakožto ‚druh kořalky‘ něco vypovídá o polských tradicích, jelikož přídavné jméno kontuszowy znamenalo ‚týkající se polských zvyků v 17. a 18. st.‘. Jak ty zvyky asi probíhaly…
Vřelý postoj obyvatel Ruska k vodce potvrzuje jejich jazyk. Název čirého alkoholu vyráběného z obilného nebo bramborového kvasu není obilňačka ani bramboračka, ale vódka, což je zdrobnělina od vodá. Kladný emoční vztah zahrnut.
Když už jsme u vody, máme tady ještě sousloví uisge beatha, které pochází z gaelštiny a doslova znamená ‚voda života‘. A proč to říkáme? Protože pak přišel do Skotska Angličan, převzal a zkrátil, co slyšel, a měl z toho whisky. Čeština ji pak spolkla taky. Mimochodem z angličtiny máme také gin, který vznikl zkrácením výrazu geneva přetvořeného z francouzského genièvre s významem ‚jalovec‘. Naposledy nám angličtina nalila do slovníku brandy, tedy ‚pálenku podobnou koňaku neboli vínovici‘. Výraz je zkrácené brandy wine, tedy ‚pálené víno‘ a má svého předchůdce v nizozemském brandewijn.
À propos, koňak. Za ten vděčíme Francouzům, konkrétně těm z města Cognac v jihozápadní Francii, kde se začal vyrábět. Popojedeme-li směrem na severozápad Francie, najdeme tam department nazvaný Calvados, který dal jméno místní ‚pálence z jablečného moštu‘. S prstem na mapě můžeme ochutnat ještě curaçao, likér modré barvy vyráběný ze slupek plodů citroníku na ostrově Curaçao v Karibiku. A věděli jste, že španělská tequila má svůj název přenesen ze jména jednoho okresu v Mexiku? Opravdu.
Dlouhou cestu z karibského ostrova Barbados urazil rum. Do češtiny jsme si jej převzali z němčiny, která si jej přijala z anglického rum, jenž vznikl zkrácením z původního rumbullion. To znamená v anglickém nářečí ‚pozdvižení, povyk‘ a je zvukomalebného původu. Je to stejný postup, jako když ze zvuku buch vzniklo v češtině sloveso bouchat. Patrně došlo u rumu k přenesení významu na nápoj podle projevů, které jeho požívání doprovázely.
Zajímavé jsou také názvy některých míchaných nápojů. Takový grog byl původně přezdívkou admirála Edwarda Vernona, který vydal nařízení, aby se námořníkům rum ředil vodou. Jeho přízvisko má původ v anglickém slově grogram s významem ‚těžká hrubovlnná látka‘, protože admirál s oblibou nosil plášť právě z tohoto materiálu. Nápoj oblíbený v zimním období, horký a aromatický, to je punč. K nám sice přišel z němčiny, ovšem jeho kořeny sahají až do hindštiny, kde pānč znamená ‚pět‘. Vysvětlení je jednoduché – nápoj se připravoval z pěti ingrediencí: araku (případně rumu), citronové šťávy, cukru, koření a vody (nebo čaje). Nakonec se vrátíme k nám domů a dáme si čerta. Spojení griotky a rumu vytváří nahořklou, říznou a až pálivou chuť. A zřejmě kvůli těmto pocitům vznikajícím při jeho konzumaci na jazyce se nápoj zapsal do slovní zásoby českého jazyka jako čert. Znovu, přenesením významu.
Ještě si na závěr dovolíme malou poznámku. Na úplném začátku bylo arabské slovo al-kuḥl, které dalo vzniknout slovu alkohol v češtině a také jeho obměnám ve většině dalších jazyků z celého světa. V našich domácích podmínkách už toho z alkoholu moc nevykřešeme. Pouze alkoholiky a alkoholičky, alkoholický, alkoholismus a protialkoholní. Víc toho při nejlepší vůli s alkoholem nejde.
