Tajemství, která střeží hordy právníků: Receptura Coca-Coly, výsledky Oscarů nebo předpověď počasí
Coca-Cola dnes slaví 130. výročí dne, kdy se poprvé začala prodávat stáčená v láhvích. Distribuce ve skle přivedla Coca-Colu k titulu nejprodávanějšího soft drinku na světě. K její popularitě ale stejnou měrou přispívá tajemná přísada 7X, která nápoji propůjčuje unikátní chuť. Paradoxem přísně střeženého tajemství je, že ho není vůbec složité odhalit. Existují naštěstí i tajemství jiná. Daleko zajímavější a záhadnější.
Coca-Cole nepatří titul nejprodávanější limonády na světě kvůli její chuti, ale kvůli geniálnímu marketingu. Ten stojí na dvou pilířích – na ikonickém tvaru láhve a na tajné receptuře výroby. Podle pověsti ji v roce 1886 vynalezl drogista a bývalý důstojník jižanské armády John Pemberton. O rok později ji od něj odkoupil atlantský byznysmen Asa Griggs Candler, který začal nápoj vyrábět ve velkém. Od té doby se prý s recepturou smí seznámit pouze dva vybraní zástupci Coca-Coly, kteří spolu nesmí ani cestovat jedním letadlem. Už na první pohled je asi jasné, že je celý příběh potřeba brát s rezervou. Pokud je recept opravdu zamčený v trezoru, není nutné chránit dva vyvolené před náhodným úmrtím, protože si ho jejich případný nástupce může bez problému přečíst. Sama Coca-Cola také recept několikrát měnila, hlavně proto, že mezi původními ingrediencemi figuroval v nezanedbatelném množství kokain (firma má dodnes jedinou federální výjimku na import kokových listů, ze kterých je ale kokain odstraněn a využívá se pro výrobu léčiv). V počátečních letech výroby se navíc na utajování receptu pravděpodobně moc nedbalo a musela ho znát celá řada Pembertonových a Griggsových kolegů. Ira Glass, autor slavného rozhlasového týdeníku This American Life, dokázal v roce 2011 potomky jednoho z nich vystopovat a recept získat.
Přestože tajný recept odhalíte během dvou minut googlování, funguje stále jako výborný marketingový trik. Coca-Cola není samozřejmě jediná, kdo ho využívá. Stejně žárlivě se tají recept kořenící směsi KFC, složení koblih Krispy Kream, tyčinek Twinkies, ústní vody Listerine, omáčky na Big Mac nebo Becherovky. Ani tato tajemství není složité odhalit, jejich zveřejnění ale vlastně nikoho nezajímá a výrobu napodobenin si každý dobře rozmyslí. Chuť Coca-Coly a dalších pochutin totiž nestráží tajný recept, ale hordy dobře placených právníků. Když chtěl v roce 2006 manažer Coca-Coly prodat utajované části výrobních receptur Pepsi Cole, sama Pepsi ho oznámila FBI, spolupracovala na jeho zatčení a odcizené dokumenty vrátila. Zákulisí tajných receptur, algoritmů a formulí proto bývá často zajímavější než tajemství samotné.
Pokračování 2 / 6
Výsledky Oscarů
O americké Akademii filmového umění a věd si můžete myslet, co chcete. Předávání výročních cen ale stále patří k nejsledovanějším pořadům na světě a v sázkách na výsledky hlasování se točí miliardy. Mnoho lidí by proto toužilo znát vítěze Oscarů před oficiálním vyhlášením. Zatím se to nikomu nepodařilo s výjimkou tří lidí, kteří to mají v popisu své práce. Systém hlasování probíhal dlouhá léta korespondenčně, dnes se přesunul na internet. Každý ze skoro 11 tisíc členů Akademie obdrží online formulář, ve kterém může v každé kategorii udělit jeden hlas. Výjimku tvoří hlasování o nejlepším filmu, které probíhá v několika kolech, kdy se vždy vyřazuje film s nejnižšími preferencemi, dokud jeden z kandidátů neobdrží nadpoloviční většinu hlasů. Všechny hlasy směřují do kanceláře auditorské firmy PriceWaterhouseCoopers. Přístup k nim mívali pouze dva zástupci. Po skandálu v roce 2017, kdy byl omylem za nejlepší film roku vyhlášen La La Land, k nim přibyl ještě třetí kolega. Jejich hlavním úkolem je překontrolovat součet hlasů ve všech 23 kategoriích, což je dnes podstatně snazší, než když museli ručně sčítat hromady papírových lístků doručených poštou. Ručně pak napíšou jména vítězů a zapečetí je do obálek. Večer v den předávání cen si dva z nich připoutají na zápěstí kufřík s polovinou obálek, ozbrojená eskorta je převeze až do divadla, kde osobně předávají jednotlivé obálky celebritám vyhlašujícím vítěze. Po celou dobu ceremoniálu si nesmí ani odskočit na záchod, a navíc si musí všechny vítěze pamatovat pro případ, že by někdo omylem vyhlásil nesprávný výsledek.
Pokračování 3 / 6
Císařský sklad
Jedno z nejroztomilejších tajemství pochází od našich jižních sousedů a vzniklo na císařském dvoře France Josefa. Neznámý člen týmu dvorních ceremoniářů zde kdysi vymyslel způsob, jak poskládat plátěný servítek do podoby květu lilie se dvěma diskrétními zásobníčky na rohlíčky. Stárnoucímu císaři se plátěné origami tak zalíbilo, že ho vyhlásil státním tajemstvím a navěky tento konkrétní sklad vymezil pouze pro císařskou tabuli. Po zániku monarchie ho převzala kancelář rakouského prezidenta. Způsob skládání údajně ovládají jenom dva její zaměstnanci a používá se výhradně při příležitosti návštěv hlav cizích států. Plátěná lilie je sice k zahlédnutí na výstavách ve vídeňských muzeích, ostraha ale nemá ráda, když ji návštěvníci moc dlouho okukují nebo si ji filmují.
Pokračování 4 / 6
Nejtajnější kouzla
V pohádkách stráží kouzelné předměty drak, v realitě jsou to právníci. Důvod je jednoduchý – moderní magie je obrovsky náročný a nákladný obor. Špičkoví kouzelníci tráví vymýšlením a pilováním triků i desítky let a na těch nejpovedenějších často stojí celá jejich kariéra. Nemají proto rádi, když je někdo vyzradí. O žaloby mezi mágy není nouze a receptury ikonických iluzí bývají chráněny oficiálními patenty. Edward Teller (nemluvná polovička dua Penn & Teller) díky právní ochraně uspěl v žalobě na nizozemského iluzionistu Gerarda Doggeho, který chtěl tajemství jednoho Tellerova triku vyzradit na YouTube. Jiní byli méně úspěšní. Soudy zamítly žalobu slavného kouzelníka Roberta Riceho na televizní kanál Fox kvůli pořadu „Magie kouzel zbavená“. Neuspěl ani David Copperfield s žalobou na knihu „Všechna tajemství magie odhalena“ kouzelníka a spisovatele Herberta L. Beckeho (Becke ovšem Copperfieldova kouzla z knihy nakonec vypustil). Kdo naopak právní ochrany nikdy nevyužil, byl David Berglas – slavný iluzionista, vysloužilý agent US Army a živoucí předloha Jamese Bonda. Jeho karetní trik totiž nikdo nikdy nerozluštil. Vypadá přitom velmi jednoduše. Berglas položí na stůl balíček karet, nechá jednoho diváka zvolit náhodnou kartu a druhého diváka náhodné číslo. Dejme tomu, že odpovědi zní: „pikové eso“ a „21“. Kouzelník sejme 21 karet a objeví se pikové eso. Podobný trik předvádí snad všichni karetní mágové a jeho historie sahá až do 18. století. Berglas ho ale jako jediný prováděl, aniž by se balíčku karet dotkl. Vloni v listopadu si tajemství vzal s sebou do hrobu.
Pokračování 5 / 6
Žebříček bestsellerů New York Times
Deník The New York Times začal vydávat týdenní žebříček nejprodávanějších knih v USA 9. dubna 1942. Octnout se v něm je snem každého spisovatele, protože kromě slávy přinese knize další strmý nárůst prodejnosti. Přesně z toho důvodu je metodika sestavování žebříčku držena v přísné tajnosti. V době, kdy většinu prodeje knih ovládají giganti typu Amazon nebo Barnes & Noble, se totiž s prodejností dá snadno hýbat. Stačí, aby si se smluvními partnery přeprodali pár tisíc výtisků, a z ležáku může být rázem bestseller. Tajný algoritmus The New York Times má být proti takovým manipulacím imunní a brát v potaz skutečný počet výtisků, které si domů odnesou čtenáři. Ani spisovatelům, ani obchodníkům to samozřejmě nedá spát. Snaží se editory všemožně oklamat, popřípadě The New York Times rovnou žalovat. V roce 1983 to zkusil autor slavného Exorcisty Peter Blatty, kterému se nelíbilo, že se v žebříčku neoctl jeho nový román Legion. Žaloba však byla zamítnuta. V roce 2013 se PR agentuře ResultSource podařilo za (údajný) poplatek čtvrt milionu dolarů dostat do žebříčku knihu „Skutečné manželství“ kontroverzního kazatele Marka Driscolla. The New York Times následně svou metodologii upravil a o rok později kvůli pokusu o manipulaci diskvalifikoval knihu Teda Cruze „Čas na pravdu“.
Pokračování 6 / 6
Meteorologická formule Farmářského almanachu
Roční almanach býval dlouhá léta jedinou tiskovinou, kterou si farmáři kupovali. Almanachy vycházely vždy na Vánoce a kromě různých pranostik, anekdot a receptů přinášely i konkrétní rady k pěstování plodin a chovu zvířat. Dnes už tištěné ročenky vytlačily online receptáře, v konzervativnějších částech USA je ale tradiční Starý farmářův almanach stále ceněnou tiskovinou. Jeho obliba pramení z velké míry z pověsti, že autoři dokážou velmi přesně předpovídat počasí. Formuli předpovědi měl vyvinout v roce 1792 sám zakladatel Almanachu Robert B. Thomas. Jedná se prý o kombinaci matematických, astronomických a astrologických rovnic vycházejících ze sledování rytmu přílivů, slunečních skvrn a dalších faktorů. Metodika, která údajně funguje s 80% úspěšností, je ukryta v nedobytném sejfu v sídle vydavatele a úzkostlivě střežena. Kromě šéfredaktora ji zná jen jeden profesionální meteorolog vázaný přísným slibem mlčenlivosti. Meteorologové samozřejmě mnohokrát podrobili předpovědi Almanachu testům a zjistili, že se s realitou shodují zhruba jen v 50 %. Čtenáře to vůbec neodradilo a Almanachu věří dál.
