Mimozemšťané před Hollywoodem. Jak si představuje knižní vetřelce z vesmíru umělá inteligence?
Když dnes někdo řekne mimozemšťan, většina z nás si představí malého, zeleného či šedého mužíka s velkou hlavou a širokýma černýma očima. Tahle podoba ufona je ale známá až od roku 1961, kdy je tak popsali pan a paní Hillovy, pár z Velké Británie. Bylo to poprvé co někdo uvedl, že ho unesli mimozemské bytosti. Tento příběh je považován za tvůrce celého žánru únosu mimozemšťany. Zároveň popis Hillových od té doby slouží jako základ inspirace pro Hollywood. Ovšem než britský pár podal své svědectví v druhé polovině 20. století, mimozemšťané měli spousty podob, více či méně absurdních a to už ve starověku. Podívejte se jak by knižní předchůdce hollywoodských mimozemšťanů ztvárnila umělá inteligence.
Pokračování 2 / 8
První literární cesta na měsíc
Řecky mluvící rétorik a spisovatel Lucian ze Samosaty, napsal pravděpodobně první vesmírné sci-fi 200 let před naším letopočtem. Vera Historia (Pravá Historie) popisuje cestu na měsíc a stvoření, které tam sídlí. A podle Luciana to byly naprosto bizarní bestie.
Měsíc v knize obývají stvoření, která sice zprvu připomínají ta pozemská, ale liší se velikostí, způsobem reprodukce či tím, z čeho je jejich tělo tvořeno. Lucian lunární faunu popsal velice rozmanitě: trojhlaví supi, jejichž tělo je tvořeno z různých bylin a vegetace, a místo peří mají na křídlech listy salátu. Nebo třeba mouchy o velikosti slonů.
Měsíční lidé, se kterými interagují hrdinové knihy, jsou ve válce se slunečními lidmi, kvůli sporu o kolonizaci polárky. Na měsíci v knize neexistují ženy. Muži jsou “manželkami” do věku pětadvaceti let, poté se z nich stávají “manželé”. Děti se rodí mrtvé z lýtek a ožijí tak, že jim vdechnou vítr do úst. Měsíční lidé jsou plešatí a bez žádného ochlupení, potí mléko, jejich hleny jsou med a mají ocas ze zelí.
Pokračování 3 / 8
Válka nomádů s geometrickými tvary
V roce 1887 autor Joseph Henri Honoré Boex napsal román, který se odehrává tisíce let před starověkou Mezopotámií a sleduje kočovné kmeny, které narazí na Les Xipéhuz - Tvary. Román se sice odehrává na Zemi, ale Tvary jsou popsány jako forma života, která nepochází z této planety.
Tvary jsou kužely nebo válce podobné krystalům. Na jedné straně mají zářící oko, které jim slouží ke komunikaci a k boji, zároveň jsou jejich slabinou. Když se rozmnožují, tři tvary se k sobě přitisknou a zůstanou tak přes noc. Ráno se mezi nimi objeví obří mraky kouře, které se postupně ztvární do jednoho z nich. V knížce vedou Tvary s kočovnými kmeny válku, kterou lidstvo nakonec zvítězí.
Pokračování 4 / 8
Utopie sloních jednorožců
Dílo irského spisovatele Roberta Cromieho nebylo kriticky zrovna pozitivně přijato. Ponor do vesmíru je jednou z prvních knih, která popisuje výpravu na Mars. Později i obvinil soudobého auto H. G. Wellse z kopírování jeho díla kvůli jeho knížce První lidé na Měsíci, která prý kopíruje hlavní události v ději.
V Cromieho knížce pozemská posádka na Marsu narazí na mimozemskou utopickou civilizaci. Nejsou tam žádné choroby, všichni jsou si rovni a nikdo netrpí chudobou. Lidem ovšem přijde tento dokonalý život až nudný. Snaží se tak znovu představit mimozemšťanům kapitalismus. Ti je označí jako škodící element a z planety je vyhostí.
Cromie Marťany popisuje velice zvláštně. Mají nosy podobné sloním chobotům, příliš dlouhé prsty na nohou, hřívy a vlastní jednorožčí rohy.
Pokračování 5 / 8
Krvežraví brouci se zobákem z měsíce
H. G. Wells je autor známý především pro jeho dílo Válka světů. Ovšem mimozemšťané z jeho další knížky První lidé na měsíci jsou možná i děsivější. Seleniti se živí čerstvou lidskou krví. I když mají jen čtyři končetiny, nohy a ruce, vypadají jako něco mezi vosou a švábem. Jejich pusa vypadá jako zobák a jsou kolem ní chapadla. Rozmnožují se asexuálně a měří přibližně metr a půl.
Pokračování 6 / 8
Vesmírná chobotnice
Mistr hororu a vynálezce kosmického hororu na tomhle seznamu nesmí chybět. H. P. Lovecraft je známý pro jeho popisování věcí nepopsatelných. I když psal horor, jeho sci-fi je velice specifické. Zakládá si na mystičnu a různých mytologiích. Je autorem mnoha povídek, jedna z nich ale přece jenom vyčnívá. Volání Cthulhu. Vypravěč nás provází jeho soukromým pátráním poté, co objeví záhadné dokumenty v kanceláři jeho mrtvého prastrýce. Ten se věnoval kultům, jež uctívaly jistou vesmírnou bytost (tzv. jednoho z mocných / prastarých), která se lidem dostává do snů. Na konci příběhu se jedna z postav s Cthulhu střetne. Jedná se o ohromného netvora s dračími křídly a hlavou, co připomíná chobotnici.
Pokračování 7 / 8
Plameňáci z marsu
Povídka Odyssea z Marsu z roku 1934 od Stanley G. Weinbauma popisuje spoustu forem života, které na Marsu hlavní hrdina potká. Jednou z nich je přátelský Tweel – stvoření, které připomíná vypelichaného plameňáka. Narozdíl od něj má ovšem nohy i ruce. Má dlouhý krk s malou hlavou a ohebný zobák. Jeho tělo je kulaté, malé a baculaté.
Hlavní hrdina knihy nejdřív mimozemšťana zachrání od jiné kreatury, jež obývá Mars a poté Tweel (tedy náš známý "plameňák") zachrání jeho. Provádího ho po Marsu a ukazuje mu veškerou faunu a flóru, která je na planetě k vidění. Weinbaumem se inspiroval například James C. Clarke.
Pokračování 8 / 8
Obří červy žijící v dunách
Legendární sci-fi Duna se sice v knihkupectvích objevila až po výpovědi o údajném únosu britského páru v roce 1965, obří píseční červi jsou ale tak specifickým obrazem mimozemské obludy, že na tomto seznamu nemohli chybět.
V knize je popsáno, jak jsou červi ohromní, dorůstají délky až 450 metrů (tedy jak čtyři fotbalová hřiště). Žijí na písečné planetě Arrakis, kde představují neustálou hrozbu pro její obyvatele. Stejně tak pro stroje těžící koření, které je potřeba pro meziplanetární cestování.
Autorovi knihy, Franku Herbertovi, se povedlo popsat komplexní ekosystém ve kterém píseční giganti mají svojí roli. Zajímavé je, že i když jsou to stvoření naprosto masivní, živí se, stejně jako velryby planktonem, plankotnem písečným.
